Chyba v neurotransmiterech

Zapisovala jsem se do tvých neurotransmiterů po dvacet osm let a ty sis ukládala skrze svůj NMAD systém všechen náš společný čas.

Změnilo se něco ?

Poznáváš mě dnes ?

„Jsem to já, neboj se, sáhni si, mám tvé srdce, vlasy, ruce, rysy...“

Nevnímáš, z očí Ti čiší strach, kdo je ta holka, co ukládá mě ke spánku, já jsem přeci na zámku!

„Co po mě chceš holko, proč nejsem doma?“

Rozklepnu vajíčko a rozetřu Ti po těle Tvou nejmilejší vzpomínku na vnučku.

„Babi ten pán má berličky, proč má berličky? Bolí ho snad nožičky?“

„Asi ho bolí nožičky tuze moc, jinak by neměl berličky děvenko.“

„To půjde brzy do hrobečku a my mu tam pak přineseme kytičky.“

Oči se zalesknou třpytem poznání a pláčou.

„Copak se stalo Babičko?“

„Víš, moc se mi stýská, stýská se mi po mládí...“