A přece sám

Prázdný byt.
V něm těžká vůně vadnoucích růží a stopa po parfému.
Omšelá dřevěná stolička, ubrus z plastiku na jídelním stole, jeden špinavý talíř na lince.
Otevřené okénko ve spíži, plesnivějící broskvový kompot zastrčený vzadu, za okoralým chlebem a tvrdými rohlíky. Toaleta se zašlým prkýnkem nahoře a s posledním útržkem papíru na ruličce, oprýskané dveře. Žluklý pach tabáku.
Z ložnice se line nejintenzivnější odér růží. Okvětní lístky rozházené po pelesti, pár zmačkaných plátků se líně válí na podlaze. Pod postelí teplé domácí trepky a chomáček stoletého prachu. Úplně v rohu se choulí seschlá kytice plná rudých poupat. Za špinavými okny déšť, mokré chodníky a míhající se čepičky barevných deštníků. Tma. Ticho. Jen tikot budíku a vonící negližé, přehozené přes prádelní koš v koupelně. Orosené kachličky a na zrcadle vzkaz, mokrý ručník sklouzl na podlahu a zakryl mizející otisky plosek štíhlých nohou…