V jiné roli III

První ráno. Den „D“

Uplynuly více než dvě desítky let od dob, kdy jsem obouval kanady dnes a denně. Už ani nevím, jak správně provléci kožené řemínky skrz čtverečky v horní části krycího límce obepínajícího podstatné části holení.

Nedbale provleču kožené řemínky, jen tak, s vědomím, že dokonale je upevním až pod kopcem těžby.

U dveří bytu popadnu batoh s dvěma litry vody i menší svačinkou. V pět hodin ráno přejdu most, na jehož druhém konci už čeká muž po padesátce v japonském terénním voze z roku 2000.

Asi po deseti kilometrech jízdy zastavujeme, přičemž přestupujeme do staré felicie combi, kde již sedí dva mladší muži do třiceti let. Padesátník se synem za jízdy jedí suchý chléb, k němuž přikusují velké kusy klobás. Vše zapíjejí levnou limonádou z některého z řetězců.

Tak po čtyřiceti kilometrech vystupujeme z auta společně pětadvacetiletým synem staršího muže. Po vydatné snídani v autě měl blažený výraz ve tváři.

Nenadchne pohled na stoletý, oprýskaný dům, neudržovaný malý dvůr, nejmenší vyráběnou AVII. Za sprostých slov, ze schodů domu sestupoval majitel koní.

V koutku úst měl oharek cigarety.

Otočil se na mě:

„Tak pojď, podíváš se, jak strojím koně“

Já, mladý kolega i majitel mizíme v útrobách malé stáje pro dva koně – sedmiletého hřebce a tříletou kobylku.

Sleduji oba muže, jak dávají okolo hlavy koní podušku, chomout, opratě, následně vyvádějí koně ke spuštěnému čelu Avie.

Dvěma křiky donutí majitel vyběhnout hřebce na korbu, na kobylu muset řvát déle, aby nakonec nastoupila.

Při řízení Avie majitel ve středním věku kouří domácky balené cigarety, vztekle odpaluje jednu od druhé.

Tři muži jedou v kabině Avie, která je plná dýmu z podřadného tabáku.

Po dvaceti kilometrech konečně dorážíme k odstavnému místu pro Avii.

Majitel umně vede koně z korby dolů.

U lesa dokončuje strojení koní.

Na lesní cestu vstupuje majitel koní, mládenec, kobyla, hřebec a za nimi rozvážně já.

Po dvou stovkách metrů po úzké cestě naproti koním mířil traktor s kládami v délce osmi metrů.

Majitel i mládenec zakřičeli téměř unisono:

„ČEHÝ!“ a „JDI!“

Koně bez váhání odbočili prudce doleva, překonali příkop, hbitě vystoupili na okraj mírnějšího kopce.

Traktor s kládami dýchavičně projel uvolněnou lesní cestou.

Bylo obdivuhodné, sledovat razanci i rychlost koní při zdolávání příkopu i spodní části kopce…