život s ní

Vždycky jsem si strašně přála vidět do budoucnosti. Stačil by klidně jen okamžik, malý střípek, jen tak pro představu.

 

 

Kdyby mi někdo před třinácti lety, kdy jsi mi poprvé přišla do života, ukázal, že i po takové době budeš stále se mnou, nevěřila bych.

 

 

Prožila jsi to po mém boku všechno. Ty nejlepší chvíle i ty nejhorší. A nikdy ses neopomněla připomenout, když jsem tě náhodou na chvíli ztratila z mysli.

 

 

Přiznám se, byly chvíle, kdy jsem si myslela, možná jsem tomu dokonce i věřila, že zmizíš nadobro. Jedno krátké období, kdy jsem měla všechno pod kontrolou. Ale nakonec se ukázalo, že jsi jen nabírala síly a měnila se, až do podoby, ve které jsi teď. Do té nejhorší možné.

 

 

Samozřejmě, snažila jsem se bojovat, přelstít tě, ale vždycky jsi byla chytřejší a pohotovější. Spoustu kroků přede mnou. Věděla jsi přesně, co kdy udělám. A když jsem to pak nakonec vzdala, vrátila ses pro mě.

 

 

Vždycky ses vrátila. A pomohla mi.

 

 

Obě víme proč.

 

 

Zvláštní je, že když jsem tak nad tím přemýšlela, vlastně jsi mi nikdy nic nenabízela. Ani neslibovala. Nevím, kde se ve mně na počátku brala všechna ta jistota. Vím, že jsem ji měla, pamatuju si to. Ale tebou to nebylo. Tys prostě jen byla.

 

 

Ale jak čas plynul, jistota vyprchala. Zbyly jsme jen my dvě. Nebo spíš, zbyla jsi jen ty. Někdy, hlavně v poslední době, mívám pocit, že se mnou stáváš. Že jsi dosáhla toho, co jsi možná od začátku plánovala. Přibývá dní, kdy ztrácím kontrolu a vím moc dobře, že jsi to ty, kdo ji přebírá.

 

 

Vždycky si říkám, že od zítřka to zkusím změnit. Ale pak je zítřek a nedokážu to. Nemám se čeho chytit a vím, že i díky tomu jsi den ode dne silnější.

 

 

A občas, občas si dokonce přeju, aby to tak bylo. Strašně se za to stydím, nikdy jsem nebyla zbabělec, to ostatně víš nejlíp. Ale jsou chvíle, někdy celé dny, kdy už prostě nemám sílu. A pak si přeju schovat se za tebe. Za celá ta léta, kdy jsi byla tím nejbližším, co jsem kdy měla. Tím jediným, na co jsem se kdy mohla spolehnout.

 

 

Přeju si nechat to všechno konečně být.

 

 

Teď už nepotřebuju vidět do budoucnosti. Vím totiž přesně, jak bude vypadat.

 

 

Budeš tam.

 

 

Vždycky tam budeš.

 

 

A já?