Myš

Křoví podél kolejí ubíhalo a ona si uvědomila, že už na sebe podzim nenechá dlouho čekat. Listí se na stromech sice ještě drží, ale některé lístky už žloutnou. A tráva ztrácí barvu. A v tom křoví se sem tam objevují šťavnaté šípky.

Podzimní deprese letos přišla o něco dřív.

Došlo jí, že ji léto minulo. Místo aby trávila sluníčkový dny válením se venku, radši zůstávala v doupěti a vymlouvala se na množství práce, kterou musí přes prázdniny stihnout, aby nevyletěla ze školy. Vážně, výmluvy. Seděla před počítačem a před vytištěnými články a nemohla se začíst. Psaní jí taky z prstů nelezlo. Prostě ztráta času. Kdyby se válela venku, vyšlo by to nastejno. Ale na to ona nikdy nebyla. Radši se trápí svou neschopností. A občas si zajde na pivo postěžovat kamarádům, jak nestíhá.

A teď ještě tohle. Deprese. Vážně se jí dá říkat podzimní, když ji okusuje už od půlky léta? Připadala si jako myš. Myš, jejíž mysl je ovládaná toxoplazmózou. A tak jde kočce naproti.