Oči

Velký oči

Ty sis zas nemyla oči.
Zahalekal na mě pan "Zahrádkář", když jsem se snažila nenápadně proklouznout za zadkem Dědečka a velikou černou brankou, na které byl malinký červený nápis "SEM", do bezpečí naší zahrádky, o dvě chatky vedle.

Děda se směje, bere mě za ruku a postrčí vpřed.
Zavíram oči, mračím se a obracím se zády k panu Zahrádkáři.
Chce se mi utéct, co mám špatného s očima?
Jsou oříškově hnědé, Máma je má ráda, protože jsou po Tátovi.
Já se ale za ně stydím.
Chci ty průzračně modré a světle něžné, jako má Děda a Mamka, nelíbí se mi ty moje ušmudlané, co vypadají, jako nemyté.

Děda prohodí pár slov s panem Zahrádkářem a nechá mě se schovat za velkou pláťenou tašku, kterou nosíme na úrodu.

Vykouknu teprve u naší zahrádky.
Děda zalévá skleník, pobrukuje si s tranzistorem, trhá rajčata, papriky a já si hraju na závody s vodomilkou, která se prohání po hladině betonové nádrže na zalévání.

"Už máme sklizeno, jestě bys měla uříznout šnytlik do polivky", řekl mi Děda spiklenecky a nechá mě tupým kuchyňským nožíkem uříznout svazek pažitky pro babičku.

"Babička má stejné oči jako Ty a proto jsem si Ji zamiloval. A ten pan Zahrádkář to moc dobře ví a teď závidí, že mám vnučku s tak krasnýma očima, on si na naši Babičku totiž kdysi myslil.."