Čiperná dáma

Čiperná dáma

Čekal jsem před či spíše vedle rehabilitačního zařízení, které se krčilo mezi školním statkem a jistým vzdělávacím zařízením.

Majestátní budova ze třicítek, byla bez jakýchkoli diskuzí, naditá k prasknutí testosteronem, rozkomíhanými půlemi i trojúhelníky ostře vystupujících klínů z již dlouho užívaných modních výstřelků, jež na Moravě zovou ostravskými tepláky.

(Rozuměj leginy)

Toho pondělního odpoledne, jsem se cítil konečně ve své kůži.

Doslova jako režisér, propůjčeného těla, které dbá jeho uměleckých nároků, bezchybného provedení zamýšleného záměru.

Slunce, jeho nezvyklá intenzita na tuto roční dobu, mě propalovalo, jako pohledy placených dívek obrážejících chodník, při činnosti, kdy si tipují své možné oběti, muže, kteří jim zajišťují, poněkud společensky pochybnou obživu.

Řada manželství svým takzvaným fungováním na tom ale není o mnoho jinak.

Usedl jsem na lavičce, nenadále získal hodinu času, jak už to u doprovodu bývá.

Z roztřepených útrob tlumoku vystoupal za pomocí dlaně rozložitý hřbet vypůjčené knihy, co ještě ráno stála se stovkami jiných vzpřímeně v regálu malé okresní půjčovny.

Když o místo vedle mého pravého boku požádala dáma v penzi z jejichž očí pryštěla znovunabytá chuť do života po absolvované ozdravné kůře, velkoryse jsem pokynul na znamení akceptace.

Dál jsem jí nevěnoval pozornost, tu plně zaměstnávala dějová linka knihy.

Po chvíli mi bylo podezřelé, že s spolu s mým nezájmem, jakoby narůstala četnost jejího přikládání kelímku s horkou kávou k téměř bezbarvému spodnímu rtu.

Hltal jsem řádky.

To paní vedle, po mém vzoru, prováděla stupňující nátisky na kelímek, přičemž vědomě nechávala vřelou kávou proudit trávicí trubicí, ne nepodobně tomu, jako když voda dynamicky proudí sifonem dřezu kuchyni vývařovny.

Můj neklid vyústil v to, že mi v nestřeženém okamžiku z dlaně vypadla objemná kniha na špinavý chodník.

Brzy poté, mě napadla nemilá podobnost s příslovím o krajíci namazaném máslem.

Téměř vždy spadne namazanou stranou na podlahu.

Při předklonu jsem v týle ucítil její bodavý pohled.

Aby ne, když osvěžená rehabilitací nabyla ostříží zrak a velmi obratně i na vzdálenost metru přečetla palcovými titulky:

VLADIMÍR NABOKOV


LOLITA
Autor kudlankaW, 18.10.2018
Přečteno 504x
Tipy 8
Poslední tipující: Jort, Marcella, Avola, ARTeFakty X. Múzy
ikonkaKomentáře (8)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

... ze života ...

18.10.2018 18:45:02 | Marcella

líbí

Ano, z pondělního odpoledne. NJN

18.10.2018 19:12:34 | kudlankaW

líbí

Myslím, že přesnější by v tuto chvíli bylo
Říct... rovnou ztracená. Snad ses při té paní
Moc nečervenal! ;) Díky... múza

18.10.2018 15:00:13 | ARTeFakty X. Múzy

líbí

Přímo jsem se rděl
a po svém návratu domů jsem knihu obalil bílým neproniknutelným papírem...

Stydlín

M.K.Kudlák

18.10.2018 20:30:06 | kudlankaW

líbí

Kudlanko, Ty nikdy nezklameš! Dnes jen s tím
rozdílem, že při hltání Tvých řádků a špaget,
na jistý způsob upravených, jsem přišla málem
k fyzické újmě... Dá-li se tomu říkat kritika.
Na jakoukoli jinou jsem tu opravdu krátká! ;-D)))

18.10.2018 13:28:41 | ARTeFakty X. Múzy

líbí

Jsem potěšen, že si mě čteš jako sázku na jistotu :)

18.10.2018 20:31:08 | kudlankaW

líbí

Víc než 100% záruka. :)
Na dobu neurčitou... trvalou.

18.10.2018 20:38:26 | ARTeFakty X. Múzy

líbí

v rozpacích se ocitám

18.10.2018 20:41:59 | kudlankaW

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel