Proč se na sport jen dívám

   Mírně rozkročit, vzpažit a pravou rukou vykroužit velké kruhy...á 1, á 2... No tak nic.
   Já vím, mnohé klouby již neslouží, jak mají a mohly by opustit své jamky. Já jen, že jsem si tuhle (když mi křuplo v kyčli) vzpomněl na naše tělocviky. Tam, kdesi na stadionu, v červených trenýrkách a bílých tílkách, s kmitajícími cvičkami s gumičkou a v nepravidelném rytmu, pobíhalo stádo malých idiotů za vydatné podpory uřvané píšťalky velkého idiota v teplácích s vytahanými koleny z Makyty Púchov. A zatímco červenobílí se potili, až kdesi na oprdí, on si točil velkým svazkem klíčů od tělocvičny a přilehlých prostor a s povely „přidám“ nebo „jedu, jedu“ mu narůstalo sebevědomí. Zvláště když poblíž cvičila i děvčátka v modrém se svojí „souškou učitelkou“, která vykřikovala hesla podobná ne-li stejná. Pak se oba smáli, jak těm malejm smradům dávají zabrat.

   A to záměrně nemluvím o tělocvičnách, kde nás nutili k přeskokům, kotrmelcům a zvláště k výmykům. Ty se obvykle podařily jen vyvoleným jedincům a to ještě povětšině pouze náhodou, a které již potom vícekrát nezopakovali. Probudily se mi vzpomínky na to, jak se nás svalnatí pedagogové snažili podporným tažením či tlačením dostat přes tu chladnou tyč, aby nás následně ponížili a zesměšnili v okamžiku, kdy se jim při tom přílišném snažení podařilo pár jedincům stáhnout trenýrky až ke kolenům. Pravda, přiznávám, fyzičku jsme asi měli lepší, ale taky vím, proč tak neradi cvičíme.
   To vše se mi aktivovalo, když mi náš mladej vyprávěl, jak u nich v „těláku“ jeden jeho „soudruh“ předvedl heroický výkon, když hodil krikeťákem – mínus dva metry! Jak ostatní, čekající v zástupu za ním na svůj božský pokus museli hbitě uskočit, aby je netrefil do palice. No není to zrovna zářný příklad tělocvičné zdatnosti.

   Ale stejně… občas si zkuste na procházce lesem, či jinou přírodou, nějaký ten výmyk či veletoč na větvi borovice nebo jiného „dřevitanu“. Možná potkáte i nějaké ty skauty (já je potkal) a zjistíte, že ti to dělají podobně a ještě z přesvědčení.

   Mimochodem, „Skaut je prý dítě oblečené jako idiot, vedené idiotem, oblečeným jako dítě…“
   Skautům se tímto omlouvám, ale takhle podobně jsem to cítil i v pionýru.

   Tak tedy tělu zmar…vlastně ZDAR a hodně úspěchů při tělocvičných alotriích!