Dopis Ježíškovi

Milý Ježíšku,
maminka říkala, že ti mám napsat dopis, co si od tebe přeju k Vánocům. Ale já si myslím, že je to stejně hloupost, že to takhle nefunguje. Vždyť jsi přece malé miminko! Tak jak bys mohl nosit všem lidem dárky? Paní učitelka nám říkala, že jsi kouzelný, a proto to všechno umíš.

Já ji ale nevěřím. A mamce a taťkovi už taky ne. Myslím, si, že si vymýšlí. Že mě tebou chtějí jen oblbnout, abych byla celý rok hodná a věřila, že když budu vzorná, hodná a poslušná, doneseš mi pod stromeček dárky, o které si napíšu a poprosím.
Třeba tomu rodiče, paní učitelka a vlastně všichni dospělí věří. Dělají sice, že jsou už velcí a že je nebaví hrát si s panenkama, autíčkama a koukat na pohádky, ale když dávají večerníček nebo nedělní pohádku, vždycky koukají se mnou. A vždycky se hrozně bojí o tu princeznu, že ji Honza nakonec nezachrání a že ji ten zlý drak sežere. Já už ale vím, že pohádky jsou vymyšlené a že vždycky dopadnou dobře, ale našim nic neříkám, protože jim nechci kazit překvapení.
I když, neměl by jim to někdo už konečně říct? Že draci ve skutečnosti nejsou a že princezen a princů je tak málo, že by o nich všechny pohádky už musely být dávno natočené.

A s tebou je to to samý. Markétka říkala, že její starší brácha už na tebe nevěří. Že prý nosí dárky rodiče a ty neexistuješ. A že stejně nemá cenu psát ti nějaký dopis, že prý když seš malý dítě, že stejně neumíš číst. To zní ale docela rozumně, ne? No uznej, jestli si ty a celý tohle dávání dárků jen taková finta, jako to, že existujou čerti, tak je to dost trapný.

Mám nápad! Co kdybys mi odpověděl na pár otázek a pak už budeme mít všichni jasno, jestli existuješ!

Takže, kde bereš peníze na všechny ty dárky a kde je nakupuješ? Chodíš normálně do obchodu? Pomáhá ti s nákupama někdo? Když dostanu třeba tričko nebo boty, jak víš, jestli mně to nebude malý nebo velký? A jak vůbec víš, kde my děti bydlíme?

Jenže, co kdyby to přeci jen byla pravda? Já radši nebudu riskovat a napíšu ti.

Tak já bych si prosím přála panenku s dlouhýma vlasama a šatama jako princezna. Ale ne nějakou levnou, tu pravou od Matela. Takovou, jako vloni dostlala Zuzana ze třídy. Pak se s ní chlubila a nechtěla ji nikomu pučit, až se Nikola naštvala a ve družině vzala nůžky a vlasy Bárbíně ustřihla. To já bych ji, Ježíšku, holkám půjčovala! Ale dávala bych si na ni pořádný pozor, aby se neušpinila a hezky bych ji oblíkala a hrála si s ní vždycky, když budu mít hotový úkoly do školy a když nebudu muset pomáhat mamce třeba s nádobím.

Taky bych si od tebe přála novou šperkovnici. A aby byla hezky na zámek! Já bych si tam schovala čelenku, náušnice a prstýnek od Michala. To je kluk od nás ze školy. On chodí už čtvrté třídy! Ale naši o něm nevědí. O prstýnku ví jen Julča, moje nejlepší kamarádka a ta slíbila, že to nikdy nikomu neprozradí. Mně se teda Michal moc nelíbí, mně se líbí Ondra, jenže ten dal prstýnek Ivetě od nich ze třídy a Iveta mu dala pusu. Já je viděla! O přestávce za knihovnou!

A pak bych si ještě přála knížku. A to nechám na tobě, jakou. Mám ráda pohádky, ale taky veselý příběhy a hlavně, aby v nich všechno dopadlo dobře. Tatínek mi někdy večer před spaním čte. Ten ti umí napodobit zvuků a hlasů! Připadám si skoro jako v televizi!
To je všechno, Ježíšku.

Jestli teda fakt jsi, tak ses dobrej, že to všechno zvládáš a stíháš. Naše mamka je před Vánocema vždycky na nervy a dá si vždycky večer, aby ji nikdo neviděl, malou štamprdličku vaječňáku, co vždycky uvaří. Někdy si tajně taky líznu, hezky to voní, ale pak mě po tom pálí jazyk. Tak to radši nikomu neříkám.

Děkuju a kdybych si vzpomněla ještě na nějakou otázku, můžu ti napsat i třeba v létě?

Tak ahoj!

Klárka, 8 let