Anotace: Myšlenka, která není úvahou ani fejetonem. Prostě mě polechtala a poprosila ať ji napíšu, aby nebyla zapomenuta.
Všimli jste si jak často se lidé odkazují na důležitost prvního kroku?
"Musíš prostě udělat první krok." Poslechnete, uznáte, že mají pravdu, seberete odvahu, zhluboka se nadechnete a... uděláte to. Položíte to pomyslné chodidlo lehce na zem. Panečku, to je ale pocit. Odvaha, vzrušení i nejistota vámi proudí... jenže pak stoupnete na první střep a za ním je macatý hřebík...
Kolik prvních kroků už jsem udělala? Od toho úplně prvního batolecího snad tisíce. Rozdíl je jen v tom, že po nich padám ze stále větší výšky.
Dnes už vím, že kráčet s puchýři po cestě plné překážek, krvácet a nezastavit se... vyžaduje mnohem, mnohem více odhodlání a odvahy :)
Důležitý je to, co ti projde hlavou, před prvním krokem...;-)..a kdo vydrží nejdýl, vyhraje...
20.02.2020 14:41:40 | Marten
To bych docela ráda rozvedla. Proč přesně je to důležité? :) Kvůli onomu odhodlání?
20.02.2020 14:48:16 | Miss_Rosa
Prostě dneska všichni psycho- chtějí přijít na tajemství toho, čemu říkají vznešeně "motivace"...proč je ale vždycky ta nejtěžší otázka...vlastně odpověď...;-)
20.02.2020 15:06:36 | Marten
je moc fajn, žes tohle napsala-moudré a zároveň povzbudivé.../blbě chodím, ale po přečtení týhle Tvý glosy mám chuť neprodleně vyrazit ven/...
:-D* :*ST*
20.02.2020 11:23:33 | Frr