Nad krajinou slov...

Z jeviště doléhají hlasy dvou mladých herců, do toho mezipromluvy režiséra, s poznámkami k projevu. Autorem slov je Čechov a jeho Racek. 

Bilancuji, že jsem se nejspíše minul povoláním, těsně vedle. Mohl jsem zkoušet dole větší role, kdybych byl býval studoval uměleckou školu, konzervatoř nebo nějaký výtvarný obor.

Nyní mohu jen poslouchat a utápět se v nereálných snech o tom, že napíši drama, drama ze života, veršovné drama o lásce, nebo civilní sondu do života na aluze: ,kdyby někdo napsal hru, ve které by vyjevil jak se musí protloukat životem takový kulisář.' 

Utešuje mne jen malý výčet vedlejších roliček ve Slováckém a nyní na horizontu, postava kuchaře beze jména, malý výstup na prknech Ndb. Jenomže, pandemie...premiéra bude bez diváků a kdo ví kdy je uvidíme, to zlaté publikum.

Ale pořád je tam touha, něco zakořenéné jako ambice, pro takový dramtický text, ze života. Jenomže člověk je rozlétaný, vnímám, že diverzifikuji svoji energii do portfolia, moje básně a mluvené slovo téměř nikoho nezajímají, spočítal bych je na prstech jedné ruky a přece si cením svých posluchačů.

Ma Slámová vystoupení improvizace měla jiskru, někdy i spád, avšak byla nevyrovnaná a přiliš nepromyšlená, prostě extrakce toho co jsem viděl, přejal, zažil. Rád bych se naučil zhudebňovat texty, recitovat, rapovat do hudby česky i anglicky, znovu ožil na živé stagi.

Napadlo mě také napsat básně nebo povídky inspirované divadelním prostředím, jejichž název by nesl divadelní šály. Přes lockdown jsem začal chodit na procesuálne orientovanou terapii, dnes mám další sezení a přinesu tam své sny.

Dál už nemám mnoho co bych napsal, snad o čem pojednává ta hra? Je to jen imaginární myšlenka? Je to jen pokoj, stůl a postavy kulisáku jak spolu nepřetržitě hovoří; jeden přes druhého, hraje televize, hudba, hádají se mezi sebou, kouří a nadávají. 

Strukturu hry nemám blíže promyšlenou, je v absenci příběhu, líbí se mi myšlenka přiznaného divadla; kdy se na scéně zkouší scény imaginární hry, rozvíjejí a improvizují motivy, celá ta práce se slovy a gesty v přitomnosti.

Sbírka textů povídek motorové šaly by měla obsahovat krátké prózy povídky z divadla a možná nikdy nevznikne. Třeba tohle je jeden z těch okamžiku, poslouchám názory herečky na postavu a režisérovu zpětnou vazbu o ironii.

--- Mimo svět divadla mám touhu a ambice vyjadřovat se současnou formou rapování, zpěvu deklamace přes hudební stopu, do ní, rád bych se naučil dělat svoje vlastní beaty, než stahoval stále profesionální samply a smyčky, lyriku si píši sám již léta, avšak nyní mám nový nástroj Looper a skrze něj chci vystavit a nahrávat hlas, jako vnitřní potřebu terapie a hlasového sebevyjádření...