Už dlouho žili v marastu všedních dní. Zvykli si, že je doba zlá, že se
mají pořád špatně. Stále nespokojeni se svou situací už rezignovali.
Až jednoho dne se objevil. Nikdo to nečekal. Nikdo ho neznal.
Co chce, můžeme mu věřit ? ptali se lidé.
A pak promluvil. Jeho hlas neburcoval, uklidňoval, tišil.
V ulicích a na náměstích zavlály vlajky.
Byl tím zaskočen, nečekal to. A lidé za ním šli, zase zvedli hlavu.
Dal jim naději. Nezklame je ?
Byl jenom voják.
Všichni znáte jeho jméno.