vzpomínky na roadtrip

Ten šedivĕ nasáklý melancholický horizont, pableskující světlo tankerů, z jasu neurčitosti se rodící postavy, postrádající cosi fyzického. Pocit neurčitého bezčasí rozlitý nad kamenité molo, jež pokrývají řasy a hřbitov milionů škeblí. Průsvitná medùza uvíznutá v písku. Plachetnice bez plachtoví a kapitánů usnuli v nedělním soumraku. 

Přístavní belgické městečko smáčené deštĕm a sezóním přízrakem konzumu po sezóně. Kráčíme po nekonečném mramorovém nábřeží a témĕř v polovičatém zasnĕní, v dálce romantické sny a iluze rozmačkané a drcené životem, strachem, rutinou, evangeliem průmĕrnosti mĕšťáka, zrobotizovaného pololobotoma lidství...

..a přesto ten nekonečný úpĕnlivý vlak do bezčasí při návratu k sobĕ, do rodné země, mezi lucerny noci ubíhající za okny a pokleslými představami o slunci a touze žhnoucí do noci, touze zachytit myšlenku na cestě, nahou a rodící se v záblesku něčeho velkého, se stínem neumírající krásy. Jako by jej ty vjemy nepřešly se soumrakem únavy ustupující kamsi k nekonečnu. 

Vzpomínky na město splínu, nocování a psaní básnĕ v pobřežním holobytĕ, squatu, na polibky a fotografie pomíjivosti s přítelkyní a věčnosti s láskou, afirmacema a dechem, deštivé cesty a rovinaté vágní krajiny, domky a domečky s cihel a slamĕné střechy vil předmĕstí a ticho tam nahoře, nad hřbitovem a dva andĕlé a spekaluce o záživotí a všech životech. 

Vlak ujíždí kamsi do noci směr moravská metropole, jež se stala naším domovem, to kruhové ghetto životů a betonová džungle a sny o přírodě a lesích a jezerech a toulky nad tím vším pozemským. Literární toulky, vzpomínky na město splínu a náš jarní roadtrip, procházky po starobylých ulicích a zákoutích v Bruggách a ty pohledy snĕdých dam a slečen, odkudkoliv se zasníš. 

Víš, město splínu ve tmě a melancholie soumraku, nekončící šedivý obzor a nujazzové zápisky na cestě ku domovu.