Chmura, kterou měl rád

Muž, spoře odĕný červeným světlem, paralyzovaný myšlenkou na prázdný list, zavřená víčka, nevnímaje svůj mĕlký, neslyšný, nevĕdomý dech. Kapky bubnující ponuře v nitru vnitrobloku, blesk na obloze, hlasy ve stĕnách, následované hřmĕním, vyčpĕlé unavené denní snĕní, narušené vteřinou nepozornosti. Vlahý vánek proudí do malého pokoje, na balkónĕ briská svĕtlá albínská kočka, jakoby snĕdla verše poezie, nebo filosofickou knihu. 

Vzpomíná na toulky bezvýznamností přítomnosti, prázdniny skončili, je pln přírodních dojmů a svobody, žena zůstala v rodném kraji, po malé roztržce, nad vnitřní nedůvĕrou, v nás, v plnohodnostnost snah, smĕřování, usvĕdčení z lásky a nelásky, absencí něhy, smyslu, doteků, obĕtavostí, strnulostí svojí hlavy. 

Odpoledne jen tak proudí na kole k řeče, pod zamžouraným nebem, onou ulicí opodál, kde se vyskytují lehké holky, projíždí a s lehkou nervozitou a podezřením okukuje ona vzezření. Zelené šaty a červené balerínky u řeky, když vidí ženu smyslnou, s černými vlasy, na sto honů, přizpůsobí scénu, pohyb, směr a zastávky, tomu aby si ji lépe prohlédnul. ,,dokonce'' , pomyslí si, když vidím půdorys nebo siluletu atraktivního ženského tĕla, jako by mě genetická výbava dávala signál, že se blíží moment, kdy to pro mě začne dávat smysl. 

Myšlenky proniknuté zmarem, tĕžkostí únavou doléhající v závĕsů dní, mužem nastavených výkonů, při kterých se vykloubí z otázek typu: ,,co mám dělat ve svém životě, ve své bezradnosti, se svou absencí myšlenek, cílů, ambicí, pochodů a pochopení?'' V podstatě neustále, když nesleduje dechovou linkou (pohřební hlídku, ono mystické toto kde se dech umírá a kde se rodí) a upadá v zacyklenost všecho, čas nadčasovosti básníka mu protéká mezi prsty XY onoho města. 

Červená rtĕnka na romské mladé bĕhnĕ, jakoby nic vzdálená v očích vinĕ pokolení, usmĕje se na mĕ a já na ni, zakázané ovoce, nikdy neměl s ženou sex za peníze, ještě takto neklesnul, ale ani nenabyl toho pocitu a sváru a snoubení do krvesmilného momentu. Dívá se na město, stezky, zákoutí, koleje, vlaky, kolejnice jinak. Skrzr optiku hudebních beatů vše dostává význam, smysl, frekvence v hlavě se snazí syncknout se synkopami v hudbě, drum and bass jej doprovází dlouhá léta, ty deepové high-tech funkové odrůdy očekávaného alba, podpořeného poslechem starší produkce. 

Myslí na tvůrčí vĕci, které s liknavou rezignací oddaluje, myslí na ty bĕhny, na základní potřeby, jídlo, peníze, úspory, chudoba, vaření, mazlení, hip hopová schémata, jak napsat text ke kompilaci na základĕ vlastností a stylů do třech odstavců na bázi tracklistu. Potom jak si projet znovu texty pro podklady, nahrát je do nich, připravit se na to přečíst si je, alespoň něco si zapamatovat ať je nečte jen tak slepĕ. Zároveň navàzat, na akce okolo čtvrtĕ, s podobnou poetikou, ale reflektující větší okolí bydliště a města a zábrdovic. 

Mimo to email od Maxe s fullmoonu, Wodehn je prej skvělý nápad. Posílá mi rešerše kapel, které vzít na zoom, ale ja už nemám skrz práci potřebný mindset ani energii. Projdu si je. Vracím se do složky svých mixů, jeden s tím vokálem má zajímovou atmosféru subtilní až hypnoticky zvláštní. Ty ostatní si chce prozpívat s vokodérech a nahrát. Poslední projekt co má v hlavě je propojení projektu a looperu, technicky nejobtížnější výzva, avšak již s předem naplánovanými nápady. Čas jít spát, zítra veze xv k mecháči. Ložisko hlučí, přestalo pršet.