Hodina stínu a úniku

S jednou se nechám projít do útrob noci. Vždy v úzkosti, z vĕcí které zanechal uvnitř, z podnĕtů na hranici vyřčenosti. Vidí ji a má tlak tam dole, chtĕl by explodovat do jejich úst jako obĕť nejnižších pudů a přitom se udržet bez váhání. Jiná, vzpomínání, procházka ven pod svĕtlo na okoun lampy, vyzve mĕ příkazem ať ji nadrtím, udĕlám dvĕ malé a sjedu první, ona druhou. Potom řeknu: ,,že se musím vrátit.'' Takové to bezelstné ticho. ,,to mĕ tady necháš samotnou?'' Vlastnĕ ano, chce ještě zavolat kamarádovi a vyčíst mu něco o ublížení. Dávné jizvy, všude kolem. Vracet se domů, vidět ty lidi a jejich bolest a život. 

Uvnitř klubu, za svetelným pultem a v hlavě neurofunkový tvrdý rytmus. Programování, sekvencování patternů, responze na drop, a pohyby bassů v hudbĕ. Simplicita a v nĕčem extrem. Jako vidět hřebeny a fadery a čas a nechat jej plynout. Teplo a vzdušnost. A ty chvíle mezi tím. Nechat plavat. Nechat žít. 

Slyším ten beat a vidím ten symptom, jaké to máme štĕstí, tvořit a organizovat ve svobodné zemi. Imitace kulometné ráže a přitom taneční extáze. A tisíce kilometrů dál. Drtivé dopady střel raket, kulek a střepin, ohořelých tĕl a pahýlů, obĕtí, a stavů. Lidskost nadrcená na nanoprach a ztracená odpovĕdnost. Jen ta myšlenka.

Ztracená v úderu. Jako dehet benzinového cukru stékající do krku. A v něm nic. Pár minut na sekvencování svĕtel. Vyčpĕlé pivo a konverzace před klubem. víš co. Ona. Oni. My. ÚNIK po světlu do parku a okolo. Do bezpečí. Křehkost a afázie. Sladké snĕní v bezvĕdomí.x

---

Jak součást nekončícího dne a noci 

imprinty vypálené lazerem do závrtů mozku 

shutter prosvícenej do sítnic

miliarda spojení vesmírnýho prázdna 

dj seká basswormy co sežerou zbytky masa 

které opadalo od démonických postav na parketu 

zatracenej dopaminovej rush na sliznici úplnej meltdown 

kilometry hodin spálený vášnĕ 

v rozlámených patternech noci 

dojíždĕjící insomnie 

a dráždivý dráty co trčej z bilýho svĕtla 

,úskr do páteře stříbrné slintající kyberstruktury'

 teroristická mícha v zapalovači soundu 

  zlomená šavle faderu jak bezvýchodné psaní 

  další past substance pohltí vĕdomí a horizont nicoty 

 ,povĕz mi špinavý oscilátore je človĕk ekvalizér?'

  možná tak napůl když zrovna nespí 

  a neničí se navzájem rychlopalnými zbranĕni 

  a hořlavými láhvemi s ulomenými hrdly 

 vypičený mcs co tancujou v masce satana ma subáku 

 jak karneval zdegenerovaný přírody 

 stejnĕ to miluješ nejseš nejmladší narcisto zasranej 

 stejnĕ to miluješ když jede neuro narkomasakr 

 toxický teenty skalpujou kyčlema

 a hážou bokem x step a cross foot

wajbing jako zmrd

lokální horečka noci 

Wajbing jako zmrd 

Imprinty vypálené strobem do sítnice noci 

mozek to neseskládal zatím dohormady 

nepustí tě do říše spánku milosrdná milenko spánku

,vše je v pořadku Mír a tanec těm co nestřílej do lidí. '