Brdské Hřebeny a psí intermezzo

Brdské Hřebeny a psí intermezzo

Anotace: Abych se přiblížil publiku, přidávám také něco osobního.

 

Náhorní plato brdských Hřebenů

září oranžovými korunami modřínů.

Kráčím stezkou, jež se vine stromořadím,

kde z lůna rezavého kapradí

soutěží ztepilý smrk s černou borovicí

o korunní majestát lesa

a slunce průzory v olověných mracích

rozsvěcí tůně mokřin sevřené trsy ostřice.

 

Ticho pozdního podzimního rána ruší pouze vzdálený

a místy sotva postřehnutelný zvuk motorové pily.

Putuji sám a vnímám chladivý dech lesa,

žádný užvaněný kolovrátek rádoby jahodových úst,

žádné umanuté soudy o kolegyních z práce,

žádné litanie ženy usilující o pozornost a láskyplné doteky,

jen blažená samota a souznění s přírodou.

 

Idylu liduprázdných brdských Hřebenů naruší až intermezzo návratu do civilizace.

Nedaleko výletního parkoviště střetávám starou ženu se psem. Čokl je to velký, černý, rozjívený a otravný. Žene se rovnou ke mně, protože bába prostě odmítá mít svého miláčka na vodítku.

Nerudně zakleji a slyším obligátní zaskřehotání: „Nebojte se, nic vám neudělá!“

Inu, nic mi neudělal, jen mi přejel po nohách oslintaným klackem, který držel ve své páchnoucí tlamě. Odporné! Chtěl si hrát, nebo se družit? Kdo ví?

Nechápu, jaká nedostatečnost vede lidi k tomu, aby žili na hromádce se zvířaty. A mají je dokonce za vzor bezstarostného přístupu k životu. Učí se od nich nemyslet a žít přítomným okamžikem.

Dnes jim často už nestačí pes jeden, ale mají hned dvě nebo tři uštěkaná psiska bez jakéhokoli smyslu, pro nějž si člověk tato zvířata původně ochočil. A z lidí se stávají zvířátka otravnější než samotní psi, jimiž chtěli zaplnit prázdnotu své osamělosti.

Jak pošetilé, jak ubohé!  

Autor Zoroaster, 21.11.2023
Přečteno 200x
Tipy 2
Poslední tipující: mkinka, Sonador
ikonkaKomentáře (15)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

to je o mně!:) miluju psy a kočky (a vůbec zvířata)... válet se s nima po podlaze, v trávě, v posteli.. a ano, čas, co jsem strávila výhradně s nimi, mě naučil mlčet, jentak být, vnímat tu druhou bytost a radovat se z toho, co zrovna je... přála bych to zažít všem...
zvířata jsou prostě parťáci, nejde o zaplnění osamělosti (na to nestačí, potřebujem jiné lidi, vlastní zdroj lásky a něco vyššího) je s nima prostě ten život hezčí a veselejší...
a byť se snažím být ohleduplná k ostatním, i já mockrát musela volat: "nebojte se, je hodná!";)

21.11.2023 16:32:59 | Sonador

líbí

No sláva, konečně si vzájemně vidíme do duše...a byla's to opravdu ty, ta belhavá a shrbená babka, co zpočátku na toho svého psa štěkala povely, "ke mně" a tak, a přitom ten čokl ji měl docela na háku a klidně si řádil po lese, jako by se nechumelilo, a to i přes cedule "Volné pobíhání psů po lese ZAKÁZÁNO!"?

21.11.2023 16:47:41 | Zoroaster

líbí

:D no tak to jsem já nebyla, zatím nejsem shrbená a nebelhám se (jenom někdy)... a respektuju, když mám mít psa na vodítku... ale mezi náma, taky si často přišla, jen když chtěla, ale to byla moje chyba... příště budu důslednější...

21.11.2023 16:53:17 | Sonador

líbí

Moje oblíbená https://www.databazeknih.cz/knihy/nasi-andele-strazni-66208

21.11.2023 16:41:38 | IkkarisKa

líbí

A jajaj...Ach ta nová spiritualita z říše andělů...

21.11.2023 16:51:55 | Zoroaster

líbí

nečetla, vypadá dobře! ještě něco - jejich schopnost nezištně a za každé situace milovat je něco, co se od nich můžem učit... pravda ale je, že jsem se cítila mockrát v životě osamělá a hladila při tom psa, člověk je komplikovaná bytost... se zvířaty se to ale všechno líp zvládá, alespoň mně...

21.11.2023 16:50:00 | Sonador

líbí

Tedy přisuzovat zvířatům nezištnou lásku a věrnost hodnou následování, to už je poněkud za hranu. Ještě jsi neslyšela nic o chovatelích, které po letech pokousal jejich věrný vlčák, protože je přestal vnímat jako dominantní vůdce smečky? A co takhle opičí láska?

21.11.2023 16:58:33 | Zoroaster

líbí

nic není černobílé... a jsou chovatelé a chovatelé, těch příběhů, kdy si dobrý chovatel veme agresivního psa, co by byl nejspíš utracen, a díky odhodlání a trpělivosti, a přes pár kousanců, z něj nakonec udělá normálního hodného psa, je taky hodně;)

21.11.2023 17:03:40 | Sonador

líbí

To jen dokazuje, že psi jsou ve svém chování pouhým nevědomým odrazem výcviku svého pána a o nějaké lásce nemůže být ani řeč. Tedy pokud láskou nechceš nazývat pouhý instinkt podřídit se za účelem získání potravy smečce či dominantnímu alfa-samci, jímž je pro psa člověk.

21.11.2023 17:12:36 | Zoroaster

líbí

každé zvíře, v tomto případě pes, je jiný, mají svou vlastní osobnost... a o psí věrnosti si myslím, je toho známo dost, často zvíře umře žalem (i u koček se to stává) znáš tohle?
https://www.svetkrmiv.cz/haciko-skutecny-pribeh-psi-vernosti-p229383/

ale já tě nebudu přesvědčovat, ani nevím jak... ono to celé souvisí s celkovým vnímáním světa a života, a moc dobře vím, že se v mnoha věcech nepotkáváme...

21.11.2023 17:19:09 | Sonador

líbí

Odmítám žít v iluzích...

21.11.2023 17:24:28 | Zoroaster

líbí

jedna z největších iluzí, do které se dokážeme chytit...

21.11.2023 17:43:34 | Sonador

líbí

3v1 Zoro... tak to na mně působí.
Každopádně moc ráda jsem četla. Je to hodně zajímavé podání osobního vpisu.
Báseň máš nádhernou...dejchá láskou k lesu.
No čím níž, tím víc TY...

21.11.2023 16:17:35 | cappuccinogirl

líbí

Ó, děkuji za pochvalný komentář - a to jsem se ani o nějaké básnění nesnažil.

21.11.2023 16:29:39 | Zoroaster

líbí

Má pochvala patří jen do vršků stromů, Zoro... ke kořenům tohoto dílka jsem se komentářově radši nepouštěla... bo tam bychom asi na sebe zas narazili :-)
Ale na tom vrchním hodnocení si trvám. Uznávám, že umíš. Dokonce, i když se nijak zvlášť nesnažíš, jak jsi teď napsal...
Ale mně nepřekvapuje, žes v poezii skvělej, pamatuju si dodnes některé z tvých hudebních...

21.11.2023 16:39:53 | cappuccinogirl

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel