Stav mysli

Když Petr ten den zasedl k meditaci, cítil, že se "něco" stane. Takže se ihned vrhl na svoji oblíbenou techniku. Pak jich vystřídal několik, ale stále nic. Začal mít pocit, že tak nějak spíše zmermomocňuje sám sebe, takže přešel na studium. Moudré knihy říkaly, že možným cílem meditace je dostat se do přirozeného stavu mysli, kde se nedá nic přidat ani odebrat. Ale jak to pozná? Náhle Petr uslyšel ránu venku na chodbě.
Vyběhl tam a viděl, že jeho sousedka, paní Veselá, leží na zemi a nehýbe se. Poté, co zjistil, že ještě dýchá, poprvé v životě vyťukal známé trojčíslí 155 a jal se operátorce vysvětlovat, kdo je, odkud volá a co se vlastně stalo. Protože dýchala, nemusel zkoušet umělé dýchání, ale cítil se trochu jako kůl v plotě a než záchranáři přijeli, nějak nevěděl, co dělat. Pak zazvonili dole, pustil je, zablikal výtah a konečně byli tady. Mezi tím, než dojeli nahoru, si vzpomněl, že mu paní Veselá kdysi říkala něco o svých problémech s cukrovkou, tak to řekl záchranářům.
"Změřili jsme jí cukr a je opravdu nízký," řekl jeden z nich. "Dáme jí glukózu, odvezeme do nemocnice a uvidíme, co se dá dělat."
Poté, co poděkovali a odešli, se Petr vrátil do svého bytu. Po celou dobu tohoto dobrodružství samozřejmě neměl mysl na to, aby se díval na stav svojí mysli, ale vsadili byste na to, že byl přirozený.