Bydlet tak na kraji města a z oken koukat na koruny stromů. To bych tak chtěla.
Zrušit mobily a internet, sluchátka v uších. To bych tak chtěla.
Chtěla bych vrátit fax a telegraf. To byly časy.
Chtěla bych slyšet vytahování plechové rolety maličkého krámku s potravinami.
Co všechno bych ještě chtěla vrátit ?
Spíš koho. Ukrajince a Vietnamce. Domů !
Chtěla bych vrátit čas. Miluji románské kostely. Staré tvrze a fary.
Dům se špaletovými okny, za kterými leží kočka a kouká na ulici.
Tolik bych toho chtěla. Ale mohu jen snít. Čas je neúprosný.
Ještě něco. Úsměv na tváře zamračených lidí. Zlé lidi vygumovat. Navždy.
A prosila bych jednu točenou banánovou za 2 Kčs.
Děkuji. Na shledanou !
Člověk hledí na minulost s nostalgií, taky to dělám. Ale když to vezmu poctivě, nic bych neměnil. Každá doba má svoje, jde jen o to plout životem tak, aby se vám tento život líbil. Ale jo, já bych třeba chtěl vrátit sálové počítače. Jejich vůni a hukot. Tak vidíte, snažím se být nad věcí a pak se najednou objeví vzpomínka a jsem v tom až po uši.
15.03.2025 17:49:49 | Pavel D. F.