Dunkerk (90%)

Docela nedávno se v našich kinech objevil válečný snímek Christophera Nolana Dunkerk. Christopher Nolan patří jednoznačně mezi nejpopulárnější režiséry současnosti, a to především díky trilogii s Batmanem, mysterióznímu Počátku nebo sci-fi snímku Interstellar.

Dunkerk pojednává o britsko-francouzsko-belgickém vojsku, které se ocitlo v obklíčení nacistů na jaře 1940 na severu Francie u města Dunkerque. Snímek zachycuje snahu Britů zachránit co nejvíce vojáků jejich naloděním a přepravou přes La Manche domů.

Nolan již předem diváky upozorňoval, že snímek se bude snažit zachytit hutnou atmosféru a všude přítomnou nervozitu mezi vojáky. A tady narážíme na největší úskalí celého snímku. Tato snaha rozděluje diváky na dva tábory. Film totiž nemá žádnou hlavní dějovou linku, sledujeme pouze osudy několika vojáků z několika různých pohledů – souš (pěšáci), voda (námořnictvo) a vzduch (letectvo), a to vše v rozdílných časových úsecích, které se v průběhu filmu vzájemně proplétají. Absence dějové linky tak může mnohým vadit.

Co se týče herectví, Nolan sází spíše na minimalismus. Místo dlouhých dialogů, které jsou typické spíše pro režiséry jako Quentin Tarantino nebo Martin Scorsese, Nolan se snaží divákovi vše raději ukázat než odvykládat. Divák tak často sleduje jen mimiku skvěle zvoleného hereckého ansámblu (mně osobně nejvíce zaujal Kenneth Branagh jako důstojník). Jako první na seznamu herců je napsán Tom Hardy, avšak jeho postava pilota nosí po většinu filmu kuklu, takže divák uvidí z jeho mimiky po většinu stopáže pouze oči, což je na jednu stranu pochopitelné, na straně druhé však můžou ony záběry v divákovi evokovat dojem, že hercův výraz je studený.

Hlavní síla filmu spočívá v jeho vizuální a hudební stránce. Kameraman Hoyte van Hoytema a světoznámý skladatel Hans Zimmer spolu vytváří kombinaci, která v divákovi vzbuzuje silné emoce díky „nervóznímu“ smyčcovému soundtracku a syrové kameře (roztřesené záběry v kokpitu letadla, klaustrofobické záběry z podpalubí lodí, bombardovací nálety). Nejednou jsem se dočetl, že tento snímek je stvořen pro velké plátno. Je tomu skutečně tak. V televizi snímek na diváka nezapůsobí ani zdaleka tak silně jako v kině.    

Snímek neukazuje žádnou obrovskou řež, divák nevidí žádné naturalistické záběry plné cárů masa a litrů krve, protivník po většinu filmu není vlastně ani pořádně ukázán. Hlavní souboje probíhají hlavně ve vzduchu. Za zmínku stojí i fakt, že Nolan nevsadil na vizuální efekty a všechny letouny ve filmu jsou skutečné.  

Verdikt:

Snímek je bravurně zpracovaný a ve svém žánru dost netypický. Sází na působivou hudební a vizuální stránku, minimalistické herectví a netypickou dějovou strukturu, která však může být místy trochu matoucí.

Klady:
+ skvělá hudba a kamera
+ působivé herecké výkony
+ realistické efekty
+ absence patosu
+ dojemný, ale ne přehnaný závěr

Plus-mínusy:
± netypická dějová struktura

Zápory:
- v posloupnosti děje se divák může trochu ztrácet