Bible

Bible, soubor knih (66) svázaných do jedné, byla přeložena z hebrejštiny a z řečtiny do 2454 jazyků. Obsahuje knihy historické, prorocké, a rozjímavé, z nichž asi nejznámější bude Kniha přísloví. O archeologických nálezech starých originálů, respektive o jejich pravosti, není pochyb, neboť je přezkoumali a popsali odborníci z celého světa. Tolik v kostce fakta.

Teologové usuzují o bibli, že přináší vše pro život. Tak, to jsem pro. Zřejmě je k tomu ale nutné nějak dojít…

Texty jednotlivých knih nejsou až tak náročné na pochopení, jak se obvykle traduje. Tím nemyslím původní vydání Bible kralické. Novodobé překlady do češtiny jsou čtivé a srozumitelné. Tedy pokud jde o formu díla. S obsahem je to místy trochu složitější.  S některými pasážemi si čtenář nemusí tak úplně poradit zejména pro neznalost starověkých obyčejů a historických souvislostí. Pro lepší porozumění slouží vysvětlivky přímo na daných stránkách, ale také existují samostatně různé výklady.

Ještě je třeba zdůraznit, že nejde o vědeckou práci, spíše snese označení vyznání nebo umění s filozofickým jádrem. Tak například nám Kniha Genesis nepřináší zprávu, jak přesně vznikl svět, ale odpovídá na otázku, proč byl stvořen. Vedou se spory o způsobu podání, zda lze tuto Knihu považovat, pokud jde o formu, za poezii nebo - podle fundamentalistů - za přesnou zprávu o tom, jak byl svět stvořen za šest dní (s odůvodněním, že u Boha je možné všechno). Taky jsem slyšela výklad, že „jeden den“ mohl trvat třeba miliony let nebo jen desetitisíce…

Jinak, a to platí o celém díle, přijetí předpokladu, že texty jsou inspirovány samým Bohem, je zřejmě pro čtenáře velkou výhodou, ale nikoli nutností. K tomu bych si ovšem dovolila poznámku: Jak uvěřit v Boha, když si o něm a od něho nic nepřečtu? Snad svědectví nějakého přítele, který zažil klinickou smrt? Mám se na to spolehnout? Je to ten středobod, do kterého se člověk musí trefit, jinak se (možná) nedostane dál.

Na tomto místě mohu jen uvést, jak se vyvíjel ten můj vztah k bibli. Nejprve jsem si říkala: ‚Jsou to jen báchorky, pohádky pro dospělé.‘ Jednoho dne mě však napadlo: ‚No jo, ale co když ne?‘  O slovo se přihlásily nejen pochybnosti pro i proti, ale taky moje lenost při pomyšlení na obsáhlost tohoto díla. ‚Ale, co když budu po smrti litovat…‘ Pak jsem slyšela pár příběhů lidí, kteří byli po modlitbách křesťanů boží mocí uzdraveni. A bylo mi řečeno, že v bibli najdu řadu svědectví učedníků, kteří chodili s Kristem a zažili všechny jeho zázraky…

Tak to už byl pádný důvod, abych se dala do čtení té, jak jsem nakonec musela uznat, pozoruhodné Knihy knih. Zaujala mě zejména čtyři Evangelia, tj. líčení Kristova života psaná čtyřmi různými lidmi v různou dobu a na různých, od sebe vzdálených, místech. Dva z nich (Matouš a Jan) doprovázeli Krista, tedy jde o přímé svědky jeho mocných činů. A, co je zajímavé, ty jejich výpovědi se v mnohém navzájem shodují! Tento fakt, mimo jiné, přesvědčil i mne o jejich pravdivosti.

Ještě bychom se měli vrátit k té srozumitelnosti nebo porozumění. Je jisté, že není třeba hned číst úplně všechno, text je rozsáhlý, jeho četba může být záležitostí na celý život. Obvykle se doporučuje, a já se k tomu přikláním, začít snadnějšími knihami – Evangeliem podle Jana, poté Skutky apoštolů a pak se pustit do První a Druhé knihy Mojžíšovy.

Povězme si také něco o způsobu četby. Je rozdíl mezi studiem a prostou četbou. Řekla bych, že zpočátku se nejedná o nic jiného, než o studium. Věřící člověk postupně střídá podle potřeby oba typy. Prostá četba mu slouží jako podklad pro meditaci.  

Všem čtenářům bible přeji hodně světla a porozumění.