Tuto knihu by rozhodně neměl přehlédnout nikdo, kdo se zajímá o osobní růst a duchovní život. Na 199 stránkách jsou shrnuty v podstatě všechny prastaré pravdy, které můžete nalézt i v jiných knihách o osobním rozvoji, což je samo o sobě důkazem toho, že na tom opravdu něco bude.
Kniha je psána formou rozhovoru dvou starých přátel v obýváku a mně osobně tato forma seděla a čtení mi plynulo jako voda. Jen když se chcete zpětně vrátit k nějaké pasáži, kterou si chcete třeba poznamenat, musíte v textu hledat. Ale to mi nijak nevadilo.
Z počátku, zejména díky názvu, jsem se obával, aby to nebyla taková náborová příručka do kláštera v Tibetu, ale tak to není. Kniha vypráví skutečný příběh veleúspěšného právníka, který se vinou rodinné tragédie ponořil do své práce. V té byl úspěšný, ale vnitřně sám sebe ubíjel až to vyústilo k infarktu přímo v soudní síni. A tato událost ho přiměla diametrálně změnit svůj život. Vše prodal, vše opustil a zmizel. Po letech se vrátil za svým přítelem jako nový člověk. A v rozhovoru mu vypráví jak k jeho transformaci došlo.
Kniha obsahuje spoustu metod a návodů pro spokojenější život, ale zároveň je nenucená. Je postavena především na svobodné vůli čtenáře. Nejedná se o příručku typu dělejte to a to. Naopak opakovaně zdůrazňuje, že nic nesmí zajít do extrému. Zkrátka kniha vypráví příběh člověka, který získal moudrost od sivanských mnichů žijících stranou od civilizace v souladu s přírodou a je skutečně na každém, co si z knihy vezme a co nikoliv.
Za mě osobně nejlepší kniha tohoto typu.
***
Další recenze a ostatní také na:
https://mirosparkus.webnode.cz/
Přečtete si knihu Neurotický vývoj od Karen Horney a nemusíte číst stovky knih brakové pseudopsychologie na téma "rozvoj osobnostní". Ale je to náročné a tvrdé čtení o všem mentálně špatném(je to psychoanalýza), které může dost poničit vaši naivní bublinu "komfortní zóny", jak se dnes říká - žádné "optimisticko-pozitivisické pohádky pro povzbuzení"...
03.04.2020 12:07:46 | Lighter
Máte zvláštní představu o tom, co je braková literatura. A nebojte se, já kolem sebe žádnou naivní bublinu komfortní zóny nemám. Nepatřím do téhle sorty lidí, co si jen stěžují, fňukají a vlastní chyby svádí na druhé. A rozhodně to není pozitivní knížka. V podstatě na každé stránce je člověku předestíráno, že se zabývá zbytečnostmi a důležité přehlíží. Pro slabší jedince v podstatě nestravitelné čtení. Už jen proto, že si málokdo umí přiznat, že není dokonalý. Což se podle chování a namyšlenosti domnívá každý druhý.
03.04.2020 18:34:04 | Miro Sparkus
Dobře, já vám to neberu, je to vaše oblíbená knížka. Svoji oblíbenou na toto téma "osobnost a růst" jsem vám doporučil výše. :-) Asi si ten bestseller přečtu, ale předpokládám, že je to moderní "americky komiksová konverzační" verze podle staré předlohy, příběhu o Budhovi, vždyť ten autor má indické kořeny...
To už víc věřím "hovadu, co se polepšil" neboli prošel na starý kolena transcedencí jak se říká, to je aspoň reálné a úsměvné...
https://sport.aktualne.cz/ostatni-sporty/tysonuv-svet-kontroverzni-boxerska-ikona-na-marihuane-perli/r~c9d1ebec776911ea80e60cc47ab5f122/v~sl:3b5e80f5781e885c201de3980abbf5a4/
06.04.2020 12:04:05 | Lighter
No je to psáno celé jako rozhovor dvou lidí v obýváku. V podstatě se tam vůbec mic neděje. Jen si povídají přičemž ten druhý spíše poslouchá. Forma je to zvláštní. Spoustě čtenářům vůbec nesedí.
08.04.2020 15:54:38 | Miro Sparkus
Asi ještě nejsme tolik američané, aby nám seděl. :-) I když je naše (ne)kulturní převýchova docela úspěšná, zvláště u mladé generace.
09.04.2020 12:30:13 | Lighter
Já to tak nevnímám. Beru to čistě jako autorovu volbu udělat to takto. Není to psané jako nějaké "desatero lepšího já". Na mě to naopak působilo hodně nenásilně. Jak píšu v té recenzi. Mně to uteklo jako nic. Není tam nic "nového". Ale to spíš proto, že řada podobných knih vychází z této. Ale je tam pár hezkých příběhů, které jsou k zamyšlení. A já mám rád, když mě to, co čtu donutí k zamyšlení.
Na vámi navrhovanou knížku mám v plánu se též podívat. Jsem na ni zvědavý.
10.04.2020 15:06:49 | Miro Sparkus
Četla jsem. Mám ráda podobný styl knih. Člověk si uvědomí, že se honí za penězi a úspěchem, přesto že má poklad doma (a ten často přehlíží). Ještě radši mám knihu od Laurenta Gaunelle "Den, kdy jsem se naučil žít."
03.04.2020 07:31:05 | Dobrodějka
Publikace přesně pro „hejno sardinek“. Na tuhle ráci jsem si celý život dával majzla. Přečíst to lze. Dialog dvou, co prý prošli Harvard University, nevěrohodným jazykem polovzdělanců. Na obecné pravdy v publikaci vyřčené, stačí selský rozum, ostražitost a přiměřený pud sebezáchovy. Svět totiž ovládají elity a ty své know-how sice žoviálně rozdávají formou PR, nicméně nikoho nepustí k jádru věci.
Každý lidsky výjimečný úspěch je tvrdě vykoupen a zaplacen usilovnou dlouhodobou prací. Představa, že jedinec bude fenomenálně šťasten v soukromém životě a současně i byznysu je nereálná, pro neslučitelnost kritérií a nutných mantinelů konání.
Nechci nadšení autora strhat. Je to jen můj pohled na hodnoty života. Pár lidiček v okolí z toho "osobního růstu" dočista zešílelo. Bylo to jako požár, nejdříve se zapálili a pak vyhořeli.
Právě tato velice bolestná, nepřehledná a do budoucna i strastiplná doba je obrovským rizikem pro manipulaci s nevědomými.
02.04.2020 23:54:33 | Lesan
Pokud zešílí z toho, že se snaží zlepšit a nezvládne to, pak je mentálně dost slabý. Ta kniha není příručka. Nikomu neříká co má dělat. Pouze nabízí jiný pohled na věc a zdůrazňuje, že je vše v hlavě a nic nesmí zajít do exktrémů.
Vše je především o pevné vůli. A nedostatek pevné vůle je mentální poruchou. Takže to, že někomu šibne, není vina knížky...
03.04.2020 18:25:03 | Miro Sparkus
Někteří jen nevyhořeli, přímo se zbláznili...jsou z nich trosky...jen se o nich nemluví..
03.04.2020 17:25:14 | Marten