Rakovina

Karel Kryl bezpochyby patří k výrazným osobnostem naší novodobé historie. Myslím, že není třeba jej dlouze představovat, každý z nás jistě zná některou jeho píseň. Jejich tóny se vinuly napříč dějinami od roku 1968, kdy vyšlo jeho první LP s názvem „Bratříčku, zavírej vrátka“.
Nevím, kolik nových informací tento článek přinese, ale pohled na písně nový bude, jelikož jako porevoluční dítko znám ruský tank jen z učebnice dějepisu a Karla Kryla z CD mých rodičů.
Ráda bych napsala pár vět o jeho druhém řadovém LP s názvem „Rakovina“. Bylo vydáno v Mnichově v roce 1969 jako reakce na příjezd spřátelených vojsk Varšavské smlouvy.
K poslechu na něm nalezneme 10 písní. Už jejich názvy napovídají jistou monotematičnost, která ovšem není špatná nebo nějak jinak závadná. Koneckonců je to LP reagující na určitou situaci, která vyžaduje hluboké vyjádření a osobní prožitek. Ten já bohužel nemám a mít nebudu. Moje pocity z poslechu alba nikdy nebudou stejné jako dojmy člověka, který tanky viděl přijíždět a tu mrazivou atmosféru vnímal . Mně nezbývá, než si dobu přiblížit pomocí učebnice a náladu díky již zmíněnému LP.
Všechny písně skladbou veršů neuvěřitelným způsobem vystihují určité kouzlo té absurdní doby, ve které vznikly. Talent, s jakým Karel Kryl skládal slova do veršů, je neuchopitelný. Přesněji to vystihuje označení -básník s kytarou-.
První píseň nese stejný název jako celé LP. První údery do strun, doprovázené hvízdáním, působí nežně melancholickým dojmem a tento pocit mě pronásleduje během celé písně.
Skladba Marat ve vaně je začíná krátkou recitací a popisuje osudy historických postav, jejichž „úloha v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat“. V porovnání s první písní je agresivnější a pro mě osobně stále nová díky poznávání zmíněních osobností a uvědomování si jejich rolí v dějinách.
Třetí píseň vyvolává smutek a beznaděj. Opět působí drnkot kytarových strun a spíše recitace než zpěv textu s uvědomělými verši.
Skladby Hle jak se perou, Co řeknou ti páni a Pochod gustapa patří opět k těm agresivním a popisují autorovy přímé dojmy a názory.
Následující píseň Habet opět přináší pocity beznaděje ( „Mladí už nekřičí, vždyť ústa lze jim ucpat, i tlukot slavičí lze stiskem ruky uspat“).
Po sedmi písních přestává být dělení skladeb na agresivní a smutné tak jednoznačné.
V prvních vteřinách zvuku strun v skladbě Bílá hora slyšíme opět recitaci, která připomíná historické souvislosti bitvy na Bílé hoře, jak název naznačuje. Osobně z toho cítím paralelní srovnání bezvýchodnosti obou bojů za svobodu.
Skladba Divný kníže je nejdelší z celého LP a pro mě zároveň nejobtížněji pochopitelná. Je plná paradoxů a symbolických vyjádření.
Naopak poslední píseň Tak vás tu máme je snadno rozšifrovatelná a je zřetelnou tečkou za autorivým poselstvím.
Poslech celého LP trvá sice jen 30 minut, ale i tato relativně krátká doba postačila Karlu Krylovi ke sdělení tak závažných myšlenek a nadčasových vyjádření. Karel Kryl si zaslouží půl hodinu naší pozornosti. Patří přece k výrazným osobnostem naší novodobé historie...