Boris Vian: Hlava Medúzy (recenze)

 

Boris Vian: Hlava Medúzy (recenze)

 

Režie a úprava: Milan Lasica

Hrají: Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová, Petr Vacek, Martin Janouš, Miroslav Kořínek

Studio Ypsilon, Praha

2.2.2014

 

 

Hru známého francouzského autora, který zemřel již v roce 1959 ve svých 39 letech na premiéře filmu natočeného podle jeho románu, uvádí Ypsilonka  už úctyhodných 18 let. Vlastně tolik na den přesně uplynulo od její premiéry, když jsme ji včera s přítelem shlédli. Na rozdíl od něj jsem v tomto vyhlášeném divadle kupodivu dosud nikdy nebyl, takže jsem se na představení opravdu těšil. A to se nemá, jak mi stále znovu potvrzuje moje letitá zkušenost – málokdy jsou pak má očekávání v plné míře naplněna.

 

Tato komedie disponuje zápletkou, která už sama o sobě má něco do sebe, rozhodně tak nejde o stotisící a prvou stále stejnou mutaci klasického milostného trojúhelníku.  V tomto případě ho autor obrátil jaksi naruby, takže podváděný manžel Jiří Lábus coby spisovatel Bonneau své manželce její nevěry sám plánuje ve vyšším zájmu, a sice ku prospěchu literatury. Totiž jen trpící autor může psát opravdu kvalitně, protože se může opřít o tu nejlepší možnou inspiraci.  O tom my na Literu koneckonců víme své.  Pro rozehrávání situací na jevišti je to jistě slibný odrazový můstek. Kdyby ovšem autor  (či možná režisér a úpravce v jedné osobě – netuším, jakým směrem Milan Lasica hru upravil) na této zápletce vystavěl skutečně bohatý a poutavý příběh.

 

Ne že by ve hře přímo scházely zajímavé nápady, nečekaná překvapení a různé odbočky od ústředního motivu, který se koneckonců sám vyjasňuje teprve v jejím průběhu, nebylo jich však tolik a nepůsobily na mě natolik plnokrevně, aby vystačily na skutečně dynamické natož strhující představení. Samotným hercům nebylo vcelku co vytknout, dělali co mohli a podali myslím velmi solidní výkon, zejména samozřejmě Jiří Lábus, který především mimiku a práci s hlasem ovládá naprosto mistrovsky, takže divák se už jen sledováním jeho hereckých  kreací dobře baví. Zdatně mu sekundoval i Petr Vacek, oba si při tom také s chutí zahrávali i s diváky hlavně v první řadě a občasnou dějovou monotónnost hry tak zdárně narušovali svými výstupy na hraně improvizace. Nezklamala ani Jaroslava Kretschmerová, která se také role záletné manželky zhostila přinejmenším solidně a v poloze, kterou od ní divák očekává. Ostatní dva herci už mají v tomto kousku méně kreativních příležitostí. Diváci, kteří přišli na své oblíbené herce, tak dostali to, co si zaplatili, a vyprodané hlediště  Malé scény tak bylo evidentně spokojené, někteří návštěvníci reagovali během hry i spontánními projevy hlasitého smíchu.

 

Scéna diváckému vnímání tohoto představení nijak neubližuje ani nepomáhá – v něčem se zkrátka herci pohybovat musí.

 

Na dvouhodinovém představení je tak nejproblematičtější složkou samotný děj hry – když už autor či režisér nedokázali vystavět nějaký dynamičtější či moderněji působící jevištní tvar, prospěly by možná lepšímu celkovému vyznění jisté škrty, aby celek působil svižněji a místy možná i trochu neuspával. Z mého pohledu by nějaký omlazující sestřih řekněme o 20 minut návštěvníky nijak neurazil, stejně se hraje bez přestávky, a možná by tak i divácká pozornost  byla lépe motivována k většímu soustředění.

 

Z představení jsem tak sice neodcházel zklamaný či rozčarovaný, byl to vcelku příjemně strávený večer a vidět Jiřího Lábuse naživo v  akci je skutečně nevšední zážitek, nicméně čekal jsem v kontextu výtečné pověsti této pražské scény přeci jen silnější vjemy. Na druhou stranu mám aspoň důvod navštívit někdy i jiné představení Studia Ypsilon, abych se mohl lépe přesvědčit, zda pověst už v tomto případě přeci jen trochu neklame. Je však poctivé, abych také přiznal, že přítel se v tomto případě bavil o poznání víc než já.

 

 

Hodnocení: 75%

 

 

Praha, 3.2.2014

 

http://www.ypsilonka.cz/repertoar/detail/19