Bohuslav Reynek, génius, jehož jméno jsme měli zapomenout
Praha, Valdštejnská jízdárna
16. 4. – 31. 7. 2014 Denně 10 – 19 hod.
Znáte výtvarníka Bohuslava Reynka? Přiznám se, že já ho měla v hlavě evidovaného pod složkou básníci a než jsem se vydala na výstavu, bylo mi doporučeno nejprve shlédnout dokument o Reynkovi na Youtube. Byl to dobrý nápad, ale pokud to neuděláte, máte možnost tentýž film vidět přímo ve Valdštejnské jízdárně na velké obrazovce. (Podesta v prvním patře.)
Z dokumentu se dovíte to zásadní – něco o době, o životě, o díle. To vše se dá od dokumentu čekat. Ale co je hlavní, dostanete se do atmosféry jeho tvůrčí práce, pochopíte jeho příběh, osobnost, duchovní zacílení jeho tvorby. Uvidíte v reálu dosluhující omšelý statek v Petrkově, okolní přírodu ve fázi neradostného předjaří, otlučená kamna, u kterých sedával a časně zrána po půlhodinkách doslova na koleně ryl, řezal, krelil. Uslyšíte jeho verše. Báječně o něm vyprávějí jeho dva synové – jsou jako jedna duše. A vystoupí před vámi i Suzanne Renaud, francouzská básnířka, Reynkova manželka.
V několika záběrech se potěšíte rozhovorem s umělcem. Odhaduji, že mu mohlo být na snímku tak sedmdesát pět let. Udělejte to. Jeho tichý hlas a temné oduševnělé oči ve vás zanechají pocit pokory a čistoty.
Ne náhodou se portrét jmenuje Jsem bláznem ve své vsi.
A pak tedy do výstavní síně. Nadechnout, vejít. Otevřít oči skoro do tmy a na velkých bílých paspartách sledovat příběhy, zachycující především biblické hrdiny a pak samozřejmě přírodu a život okolo statku. Expozice se před vámi zavíjí jak květ slézové růže, zatemnělá okna dovolí vidět jen samotná dílka pod citlyvým pohlazením bodových reflektorů. Potkáváte znovu a znovu postavy, které Reynkovi učarovaly . Kristus, Marie, sv. Martin, sv. Veronika… Silné emotivní chvíle biblických hrdinů pod křehkou pavučinou mistrovské ruky dostávají nezvyklý úkol, žít jako ti poslední a nejjednodušší z lidí, žít své nahé děsy ze smrti syna, úžasy z otisku obličeje v roušce či pokory a soucity se žebrákem. Některé náměty – například Pieta – jsou tu vykouzleny mnohokrát. S barvou se neplýtvá, jen Kristovy rány a šípky si zaslouží červenou, občas se i celá grafika ocitne v jenom tónu, ale šetří se, o to je účinek barev hmatatelnější. Každý sebemenší obrázek vydechuje poctivou řemeslnost, promyšlené rozvržení a především přesah … kam? Laskavý návštěvík si nepochybně odpoví sám.
Malý oddech u grafik s motýly, vážkou a hlavně kočkami, které se k mému obveselení dostaly i k nohám hrdinů z Bible. Například Noe, vypouštějící holubici, je sledován hned třemi páry kočičích očí. (Jedna číča se nejspíš zatoulala na archu k páru již nominovanému. )
Než se nadějete, jste u východu. Vydechnout a…
Ocitnete se v předsálí, kde byste si rádi koupili pohled nebo drobnost pro přátele. Nevím, jestli utrpíte stejné leknutí jako já – ty drobné křehké grafiky jsou tu převedeny na několikanásobně větší plakáty, navíc výrazně barevné, v první chvíli se domníváte, že do Prahy zavítal Chagall či nějaký představitel fauvismu. A dávat 45 Kč za pohlednici… není to přece jen moc? Veškerá tajemnost je ta tam, génius, jehož jméno zůstalo nepochopeno, říkáte si v duchu a tak odcházíte a snažíte si udržet pocit pokory, jednoduchosti, usebranosti… ještě pár kroků, ještě k tramvaji, kéž tento pocit zůstane trvale tam, tam kde uvízl….
Bohuslav Reynek: Svatý Martin
Sníh na plášti sníh na plotě,
led ve vlasech a na kůži,
na naději, na nahotě.
Na zakletém dnů záluží.
Sníh padá na hlad člověka
a na kameny vystydlé.
Na hlavu psa, jenž neštěká,
do peří vrabcům na bidle.
Mrak slíbil. Teď se chumelí.
Sníh odívá a nehřeje.
Noc. Naděje se otměly.
Sníh voní. Voní naděje.
Půl pláště. Visí kde visí.
Na žeber mříži. Na kosti.
Na zakopané radosti.
Půl pláště. Radost najdi si.
Prst bílý píše na střechy
váhavé zvěsti o ráji.
Na přeťatý plášť útěchy
žebráci hustě padají.
Hodnocení: 90%
také jsem tuhle výstavu navštívila..jestli se mám ale přiznat, tak jsem měla spíš depresivní pocit...asi byl Reynek génius, jen mnou nepochopen...
ještě něco..výstava je řazena nějak do spirály a já na konci měla pocit, že mi není dobře...
28.05.2014 16:34:02 | básněnka
...taky se mi tento pocit na několika výstavách dostavil - dokonce i u výtvarníků, jejichž díla mi jednotlivě nevadí - například Paul Klee. Jsme zkrátka naladěni na různých délkách a každého nás osloví něco jiného.
28.05.2014 23:00:42 | Pamína
...vida jaké tu píšete s Amonasrem skvělé recenze...:-)...velice osvěžující...:-)
28.05.2014 15:12:28 | Jort
Děkuji, Jorte, to byla jen taková zkouška nanečisto :-) Ale jsem ráda, že jsi zavítal i do těchto vod!
28.05.2014 15:21:44 | Pamína
Skvěle napsaná recenze :-) A pro mě právě včas, protože se na Reynkovu výstavu již dlouho chystáme a teď tedy kromě toho správného navnadění i vím, že si mám předtím pustit youtube - děkuji za tip, Pamíno :-)
K tomu povzdechu ohledně propagačních materiálů - Reynkovy výstavy se myslím ujal stejný magnát, který nedávno stál za Lendlovou sbírkou Muchových plakátů. Tím to má samozřejmě nevídanou propagaci, ale zároveň se z toho stává i poněkud nevkusný "byznys", protože na tom chce taky něco "trhnout". Je otázka, zda tohle "něco za něco" je opravdu to pravé ořechové. Ale snad se z toho Mucha i Reynek časem oklepou a převládnou pozitiva, že se u nás patřičně a zaslouženě zviditelnili. Přitom v zahraničí je Muchovo jméno velká ikona, která přitáhne na každou výstavu davy, aniž by se kolem toho musel dělat podobně nevkusný humbuk - s naší kulturní úrovní to tedy možná není tak slavné, jak si někdy sami sobě namlouváme.
P.S. Doufám, že tahle recenze je jen Tvá první vlaštovka a že už tak na ně na Literu nebudu skoro sám. Mám z toho velkou radost ;-)
28.05.2014 10:27:15 | Amonasr
Děkuji, milý Amonasře, radost mám teď já! Jenom jsem to chtěla zkusit a zjistila jsem, že je to docelá těžká forma, hlavně tu emoci převést na papír - tedy na obrazovku. Myslela jsem, že to půjde úplně samo, ale pěkně jsem se potrápila.
Ano, to by tak odpovídalo duchu propagace - ono už dát samotné Reynkovy miniaturky na bill board je poněkud diskutabilní, jiné to bylo u Muchy, to jsou prostě plakáty. Ale uvidíš sám, možná to tak působilo jenom na mě a dělám kolem toho humbuk. Kontrast k výstavě je to ale zkrátka velký.
Posílám Ti odkaz na portrét, jeho shlédnutí mi doporučil Tomáš s výstrahou, ať bez toho tam ani nechodím :-) Já bych tak přísná nebyla, vnímavý člověk si najde co potřebuje přímo tváří v tvář samotným dílům,
ale musím přiznat, že mi to hodně pomohlo k naladění se na tohoto pozoruhodného umělce.
http://youtu.be/P_OBiyYNSO0
28.05.2014 10:48:06 | Pamína
Děkuji za odkaz, určitě se podívám. A je opět dílem neuvěřitelné náhody, že sotva jsem po dopsání komentáře a zavření počítače otevřel v tramvaji Literární noviny, první, na co jsem narazil, byl fejeton Magdy Jogheeové "Když vám vlezou do ložnice", celý zaměřený právě na tu nevkusnou propagaci Reynkovy výstavy. Fejeton bohužel není na webu Literárek k nalezení (jejich snad jediná, zato velká slabina), tak z něj aspoň něco vyjmu:
Autorka v něm reaguje na roztrpčení malířky Evy Filipové "...Kdo ví aspoň něco o skromném, plachém a pokorném básníkovi, grafikovi a překladateli, musí považovat takové billboardy za šílenost. Byl to všestranně vzdělaný člověk, který to nedával na odiv. Jak ho jen mohou vystavovat u silnice? Mezi pivem a hnojivem? Či reklamou na telefon nebo cestovní kancelář?..." mimo jiné takto: "... jako kdyby kolotočáři a cirkusáci v dědině vykřikovali, že symfonický orchestr bude hrát Vivaldiho. Sloni v porcelánu jsou něžnější než billboardy u cesty, které vykousaly z Reynkova díla, co se jim hodilo a co potřebovaly. V této formě pak upozorňují na dílo člověka, který psal o mouše na stěně, krůpěji deště či svízeli. ...
... Svět, ve kterém si lidé berou, co se jim hodí, a nedávají nic. Vytrhávají z kontextu, zbožňují velké titulky, hltají třešinky na dortu, škubají křídla Pegasům. Vstupují do míst, která jsou jiným lidem posvátná, dupou, šlapou a vyřvávají. Neštítí se vlézt jeden druhému do ložnice a prohrabat věci, které patří jen těm, kteří tam žijí."
28.05.2014 12:06:51 | Amonasr
Děkuji! To je úžasné, cítím to úplně stejně! Vlastně jsme o tom trochu mluvili i posledně, ono trhání Larg, Airů a podobných třešinek také nic jiného není.
Děkuji, milý Amonasře, že jsi mi to opsal, jinak bych si Literární noviny někde opatřila. Vážím si toho.
28.05.2014 14:10:30 | Pamína
Tobě a všem, kteří se tu zastaví a budou se i s pomocí Tvé recenze chtít podívat na Reynka vlastním citlivým pohledem... ;-) Způsobem vnímání se jakékoliv dílo mění... :-D
Malý bonus zdánlivě z jiného soudku: http://www.seberizeni.cz/jaroslav-dusek-jak-odejit-ze-systemu/
28.05.2014 15:07:11 | Amonasr