PFISTER/NOLAN - Transcendence (film)

Jeho cílem bylo vytvořit dokonalou umělou inteligenci. Nenapadlo ho však, že se jí stane právě on sám. Ale jak se říká, nikdo není dokonalý, ani samotný Johnny Depp či režisér tohoto nešťastného snímku.

Není jedinečnost jako jedinečnost. Ale když vytvoříte něco, co překračuje hranice nemožného, převyšujete nejen ostatní, ale i sami sebe. "Já tomu říkám transcendence". Touto větou začíná Johnny Depp svůj velký výstup ve snímku plném nedotažených myšlenek, slabých hereckých výkonů, což rozhodně není chybou představitelů, spíš velmi nedokonalého scénáře.

Pro film je scénář základ, to jako byste zapomněli do zdiva přidat maltu. Bez toho nelze počítat s úspěchem. Scénárista Jack Paglen, jestli ho vůbec můžu takhle nazvat, se moc nepředvedl. Svojí prvotinu rozhodně nebude nikomu připomínat. Nápad s umělou inteligencí je ohraný, viz Spielbergova AI – Umělá inteligence či Andersonův Resident Evil, kde celou korporaci řídí směšný počítač. Paglen chtěl povznést žánr sci-fi na vyšší úroveň, ale silně se mu to nepovedlo. Příběh Willa Castera (Johnny Depp), který vytvoří za podpory své manželky (Rebecca Hall) na pokraji smrti umělou inteligenci ze sebe samého tím, že svou mysl napojí na počítač pomocí jakéhosi čipu a poté se z něj stane monstrum, které chce napravit lidstvo – haló?! Co to má být? Navíc se vůbec nepočítá s hlavním hrdinou, protože Depp zmizí po dvaceti minutách a slyšíme občas jen jeho hlas. Ve srovnání se snímkem Spika Jonze „Ona,“ který je natočený s lehkostí a citem a především s libozvučným hlasem Scarlett Johansson, je toto slabý odvar. Deppův hlas je monotónní, jako vypravěč opravdu selhal.

O hereckých výkonech se téměř mluvit nedá, ale na druhou stranu jim patří obdiv, takhle perfektně odříkat, aniž by věděli, o čem mluví, nesmyslné ‚plácání‘ scénáře. Postavy se nerozvíjejí, nejsou důležité, autor se soustředí pouze na svůj „úžasný“ nápad.

Abych přidala nějaké klady, první část filmu se rozjíždí slibně, čekáte na parádní zápletku, vychutnáváte si Johnnyho po dlouhé době ve vážné roli, abyste po půl hodině byli zklamaní, že vám zmizí a dále sledujete pobíhající Rebeccu Hall a Paula Bettanyho sem a tam, a podivnou záchranu lidstva nereálným vědeckým projektem.

Režisér Wally Pfister, dvorní kameraman Christophera Nolana (Batman, Temný rytíř, Počátek), by se měl držet radši toho, co mu jde nejlépe. Kamera a střih jsou v tomto snímku v podstatě dokonalí.

Vrátím se ještě k názvu filmu. Myslím, že ho perfektně vystihuje. Vedle pointy slovo ‚transcendence‘ v překladu znamená nadřazenost, překročení běžných hranic, což snímek rozhodně ukazuje, ale bohužel ne v kladném smyslu slova. No, aspoň něco je na něm perfektní.

Opravdu už nevím, co dál dodat. Zklamaní budete odcházet z kina či od obrazovky doma v obýváku, zmatení, co se vlastně v uplynulých dvou hodinách dělo, a neuspokojení celým rozuzlením. Tady se potvrzuje pravidlo, nevěřte trailerům, které svádí diváka, aby zbytečně vyhodil peníze za lístek do kina a přestal potom věřit světově proslulému filmovému průmyslu zvaného Hollywood.