Sin City: Ženská, pro kterou bych vraždil (recenze)

Psal se rok 2006 a do kin dorazil první díl Sin City. Město hříchů, plné kriminálníků, zkorumpovaných policistů a špinavých barů je směsicí filmu noire, retro, sci-fi a klasické love story. Tenkrát jsme z toho byli nadšení. Nic podobného ještě nikdo nevytvořil. Proto se režisér Robert Rodriguez opět spojil s Frankem Millerem, autorem úspěšných grafických románů (nikoli komiksů), aby společně natočili další pokračování slavného města hříchů s dráždivým podtitulem, tentokrát i ve 3D.

Když se řekne Robert Rodriguez, okamžitě se většině vybaví Sin City. Ano, tento snímek je dnes už kultovním pokladem ze sbírky jednoho z nejosobitějších režisérů v historii. Rodriguez jako hudebník, producent, kameraman a režisér je známý svou originalitou. Filmy připomínající osmimilimetrovou pásku, s rychlým spádem a kalužemi krve, s nízkými rozpočty, zato s velmi vysokými zisky – to jsou jeho miláčci. Signifikantní je také spolupráce s Quentinem Tarantinem, se kterým dělal filmy jako Grindhouse: Auto zabiják, Planeta Teror nebo legendárního Desperada s Antoniem Banderasem. Spolupráce s Millerem je ovšem velmi originální.

Z prvního dílu Sin City se objevují staré tváře jako Mickey Rourke, Rosario Dawson, Bruce Willis či Jessica Alba. Prostor rozvíjet své postavy dostávají ale nováčci. Film, stejně jako první, je složen ze třech povídek. Ústřední příběh tvoří Ava (Eva Green) a Dwight (Cliva Owena z prvního dílu nahradil Josh Brolin) A právě Ava je ta ženská, pro kterou se zabíjí, která svádí muže a omamuje je svou ženskostí a intriky. Chemie mezi Greenovou a Brolinem funguje úplně perfektně. Oni snímek zachraňují. Eva Green je prostě krásná ženská, přivedla k životu novou postavu s lehkostí, citem a vášní, a Brolin je pan herec, který má takové výrazy ve tváři, že přesně víme, co nám chce sdělit.

Další postava jménem Johnny v podání Josepha Gordona Levitta, ztracený senátorský synek hledající svého otce, který o něj vůbec nestojí, slouží spíš jako časová výplň. Ani to není Levittem, jako spíš celou tou dějovou linií kolem něj.

Nancy (Jessica Alba), stále truchlící po zastřeleném Hartiganovi (Bruce Willis), chce jediné – pomstu. A právě tato linie je nejnesympatičtější. Krásná Alba vrtící zadkem a na konci se teda rozhodne, že krása jde stranou, tak se pořeže v obličeji, ostříhá vlasy a oblékne si kožené kalhoty. No, tento příběh je úplně zbytečný, ale chápu, že potřebovali film osvěžit a nějak dořešit události z prvního dílu. Dost se také dá pochybovat o hereckých kvalitách hlavní představitelky, nemluvě o Brucu Willisovi, který se zjevuje už pouze jako duch.

Celým filmem prochází celkem bez povšimnutí postava Marva (Mickey Rourke), která tak nějak proplouvá všemi příběhy a zná všechny postavy. Řekla bych až vševědoucí vypravěč, ale to bychom nemohli být ve filmu Roberta Rodrigueze.

Konec zavání trochu dalším pokračováním. Klidně, ale asi by to autoři měli pořádně promyslet a vyrukovat s něčím novým, něčím, co jsme ještě neviděli. A to rozhodně nebude lehké. Sin City nás dostalo poprvé, určitě najde své příznivce i podruhé, ale potřetí bude muset přitvrdit, aby získalo naší pozornost – je to přece jen město hříchů. A hřešíme všichni.