White Bird in a Blizzard 2014 (recenze)

„Bylo mi 17 let, když moje matka zmizela.“ Takto začíná film, který vám jistě uvízne v paměti. Píše se rok 1988 a naše hlavní představitelka Kat (Shailene Woodley) je dospívající mladá slečna, která prožívá první lásku a věci s ní spojené. Jednoho dne se jí však svět změní. Její matka (Eva Green) totiž zmizí z povrchu zemského.

Režisér Gregg Araki je známý snímky zabývajícími se problémy mladé generace a provokuje tématy jako sebepoznání, pedofilie, první sex a trable spojené s první láskou. Je to také jedna z klíčových postav proudu „New Queer Cinema“, což byly nezávislé filmy 90. let, které řešily téma homosexuality. Arakiho výtvory nejsou typickými hollywoodskými trháky, ale snaží se šířit důležité zprávy. Jeho snímek Mysterious Skin (2004) také pomohl objevit herecké umění Josepha Gordona Levitta, jednoho z nejlepších mladých herců současnosti. Tentokrát se zhostil adaptace, u nás absolutně nedostupného románu v jakékoliv jazykové verzi, americké spisovatelky Laury Kasischke „White Bird in a Blizzard,“ který vyšel již v roce 1999.

Setkáváme se tedy s typickým psychologickým dramatem plným dlouhých ‚duchaplných‘ dialogů, nostalgické hudby a silných hereckých výkonů. Obzvlášť musím zmínit nadanou mladou herečku Shailene Woodley, která v roce 2011 debutovala ve snímku „Děti moje,“ kam si ji vybral sám George Clooney. Plně nás přesvědčila v roli nemocné dívky v adaptaci „Hvězdy nám nepřály“ (The Fault in our Stars, 2013), že na plátna rozhodně patří. Ve srovnání s unylou Kristen Stewart nebo s přeceňovanou Jennifer Lawrence má tato dvaadvacetiletá Kaliforňanka úžasný potenciál a nabídky se jí jen hrnou.

Dále krásná Eva Green v roli psychicky narušené matky opět nezklamala, akorát v této herecké poloze ji vídáme poslední dobou často. Právě ona je ten „white bird in a blizzard“ (v překladu bílý ptáček ve sněhové bouři), kterého Kat coby dcera celý film hledá ve svých snech. I flashbacky (střihy do minulosti) jsou na místě, dozvídáme se, jaký měla její matka život, jak byla nešťastná nebo na konci rozluštíme, proč a kam zmizela, čímž se snímek tak trochu proplétá s krimi žánrem.

Naopak ty dlouhé promyšlené dialogy a prakticky žádná akce mohou diváka odradit, protože až moc film natahují, takže místo devadesáti minut, které film má, vám přijde, že už koukáte víc jak dvě hodiny. Jenže když si uvědomíte myšlenky, které se vám snímek snaží sdělit, vydržíte do konce.

„White Bird in a Blizzard“ vzbudil pozornost i kritiků neprestižnějších plátků a dokonce se povídá o nominacích na Ceny Akademie - Oscary. Rozhodně jsem téhož názoru. Je to něžně natočený snímek plný citu, uměleckých scén a nenaplněných vzorů rodičů, které by každý dospívající měl mít.