Equalizer (2014) film

Vyrovnávač účtů? Ano, i takhle kostrbatě by se dal přeložit název snímku. Slovo „equalizer“ může znamenat ve slangové mluvě smrtící zbraň (pistole, flinta, vystřelovák) nebo označuje osobu, která vyrovnává (angl. equalize). V našem případě se jedná o druhou možnost. Postava Roberta McCalla (Denzel Washington) má minulost temnější než je on sám. První půl hodiny pozorujeme jeho běžný život. Před lety ztratil manželku, rád čte knihy a vysedává v bistru u čaje. Za jeho jedinou přítelkyni můžeme považovat mladou prostitutku Alinu (Chloë Grace Moretz). Jinak o něm moc nevíme, až do chvíle, kdy se setká s ruským pasákem a my už tušíme, že Robert nebude asi obyčejný chlápek z OBI.

Denzel se do role vžil dokonale, tak asi jako do všech. Jeho postavy jsou legendární. Jako geniální handicapovaný detektiv ve Sběrateli kostí (1999), zkorumpovaný policista, který zaučuje nováčka (Training Day, 2001), dostal nás v roli beznadějného otce, který vezme situaci do vlastních rukou v Johnu Q (2002), jako oscarový Americký Gangster (2007) nebo jako uprchlý zločinec (Nepřítel pod ochranou, 2012). I Equalizer se zapíše do dějin jeho tvorby.

Chloe Grace Moretz už mě ani nepřekvapuje. Stává se z ní opravdu dobrá herečka. V sedmnácti letech se vžít do rolí hodných poněkud starších hereček – klobouk dolů. Škoda, že nedostala víc prostoru. Její postava slouží pouze jako podnět k zahájení „equalizace.“

Režisér Antoine Fuqua se ve svých filmech zabývá často politicky orientovanými tématy – korupcí, životem v ghettech, jeho postavy jsou většinou outsideři, kteří se snaží vyhrabat z bahna. Snímky jako Odstřelovač (2007) nebo Pád Bílého domu (2013) jsou typickými příklady. Spolupráce s Denzelem mu není cizí. Již zmíněný snímek Training Day (2001) vynesl Washingtonovi v roli zkorumpovaného policisty sošku Oscara. Příští rok spolu natáčí další film. Spolupráce těchto dvou lidí je velmi specifická. Fuqua má osobitý styl, co se týče práce s herci a hlavně s kamerou a detailem záběru. Chce nechat diváka proniknout co nejblíže. Proto některé scény vypadají jako z Matrixu (1999) nebo Sucker Punch (2011), ale občas už toho je příliš, až nám to chvílemi přijde k smíchu.

Ale to by nebyl Fuquův snímek, kdyby nebylo zloduchů, tentokrát ruské mafie v čele s Puškinem. Ironie, když scénáristé použili klasického autora ruského romantismu. Jenže pletky s Rusákama jsme viděli nesčetněkrát. Už trailer napovídá, o co půjde. Škoda, protože ukázka nám sdělí bohužel všechno, na co se máme ve filmu těšit. Jenže, jak je známo, trailer prodává film, i doprovodná hudba Eminema se perfektně hodí a upoutá diváka natolik, že kino navštíví.


Celková kompozice snímku je ale poněkud neohrabaná. Film jako celek hodně narušuje kamera Maura Fioreho a zpomalené detailní záběry, kterých je požehnaně. Dále, celých čtyřicet minut trvá závěrečná scéna zúčtování, která je zbytečně natahovaná, a dodatečné cliché „o tři měsíce později“ si mohli odpustit úplně. Občas scény působily jako „to je všechno?,“ „co tím chtěl básník (scénárista) vůbec říct?“ – nakonec vidíme našeho hlavního hrdinu, jak sedí v kavárně a střih – závěrečné titulky s Eminemem v pozadí. Ale to je prostě Fuqua a jeho filmy.

Equalizer bych zařadila mezi filmy, které jsou až příliš moc promyšlené a propracované, až nakonec působí nechápavě a zmatečně a drží je nad vodou jména režiséra a filmové hvězdy.