ADVENTNÍ KONCERT Ústavu chemických procesů AV ČR – tak trochu jiná recenze

Jan Rotrekl – varhany

Michal Marhold - basbaryton

Kostel sv. Bartoloměje, Bartolomějská ul., Praha 1, 10. prosince 2015 v 18:00

 

Opět by mi bylo líto nezaznamenat tento pozoruhodný koncert a tak se k němu vracím i přesto, že dnes právě uplynulo 14 dní od jeho konání. Na stejném místě jsem navštívil adventní koncert obou mladých  umělců již před rokem a tak jsem věděl, že se mám rozhodně na co těšit. Zvenčí nenápadný kostel má nádherný interiér, vždyť byl postaven podle plánů slavného Kiliána Ignáce Dienzenhofera, a před loňským koncertem jsem vlastně ani nevěděl, že vůbec existuje. Kostel patří ke klášteru, který byl v r. 1949 zabaven řádu Šedých sester a sídlila v něm pak StB. V r. 1991 byly budovy sestrám navráceny a v roce 2000 byly v kostele instalovány nové mechanické varhany z dílny Vladimíra Šlajcha. A právě na jejich údržbu je vždy věnováno dobrovolné vstupné z těchto adventních koncertů.

 

Jan Rotrekl je nejen vynikajícím varhaníkem, který studoval m.j. ve Francii či ve Vídni u Martina Haselböcka, ale je také doktorandem právě v Ústavu chemických procesů AV ČR. Stejně jako loni i letos spolu s ním vystupoval skvělý a nadějný basbarytonista Michal Marhold, který svůj výjimečný talent rozvíjí pod vedením vynikajícího sólisty opery ND Praha a ND Brno Romana Janála. O tom, že v jejich provedení se jedná o mimořádný koncertní zážitek se už letos asi vědělo víc, protože na rozdíl od loňska nebyly kostelní lavice poloprázdné, ale tak tak, že jsme si s přítelem mohli sednout alespoň na přistavené židličky. Dokonce jsme mezi návštěvníky zahlédli i sympaticky usměvavého mladého černocha, což nebývá na takovýchto adventních koncertech úplně běžné.

 

Koncert měl podtitul „Italské reminiscence v hudbě středověkého baroka“ a pravidelně se v něm střídaly varhanní skladby se zpěvem, doprovázeným ovšem opět varhanami. Hudební díla na programu byla jak od slavných skladatelů, tak i od těch mně dosud neznámých – přesto ani tyto kousky za krásou těch od známějších autorů nijak nezaostávaly. Inu už samotný zvuk varhan dodává v kostele každé skladbě i patřičný lesk.

 

Nejdříve se rozezněla Toccata in d německého skladatele Georga Muffata (1653 – 1704) působící krásně uvolněným až fantazijním dojmem, kterou vystřídala árie Amarilli, mia bella jednoho z vůbec prvních operních skladatelů Guilia Cacciniho (1545 – 1618), který byl sám ve své době i slavným zpěvákem. Autorem dalších dvou varhanních skladeb – Toccata per l´Elevatione a Bergamasca – byl Girolamo Frescobaldi (1583 – 1643). Bergamasque je tanec původem z oblasti Bergama a o této náročné čtyřhlasé skladbě autor poznamenal, že „kdo tuto Bergamascu hraje, nemálo se naučí“. Publiku bylo při jejím provedení také zcela zřejmé, že Jan Rotrekl se naučil opravdu hodně. Následovala opět árie Come raggio di sol od italského operního skladatele Antonia Caldary (1670 – 1736), jenž svůj život ovšem dožil u císařského dvora ve Vídni.

 

Poté se nádherným barokním interiérem kostela rozezněla variace na světskou píseň Partita auf die Mayerin  od německého skladatele Johanna Jacoba Frobergera (1616 – 1667), který svou tvorbou ovlivnil m.j. i samotného J.S. Bacha. Další árie Die glänzenden Helden byla z oratoria Daniel v jámě lvové, připisovaného až donedávna Händelovi, a teprve na základě dobové korespondence se zjistilo, že autorem je ve skutečnosti Georg Philipp Telemann (1681 – 1767), který byl ve své době jedním z nejhranějších autorů a byl dokonce slavnější než Bach. Zato dnes je za nejvýznamnějšího barokního skladatele považován právě Johann Sebastian Bach  (1685 – 1750), autor následujícího adventního chorálu Nun komm der Heiden Heiland BWV 659, pocházejícího z pozdní sbírky Lipských chorálů.

 

Další árie As great Jehovah lives  byla z oratoria Saul od Georga Friedricha Händela (1685 – 1759), jenž se sice narodil a zpočátku i působil v Německu, ale po svém přesídlení do Londýna se stal národním anglickým skladatelem. Od téhož skladatele pak následovalo varhanní Voluntary III in a. V dalších dvou áriích od neapolského skladatele Alessandra Scarlattiho (1660 – 1725) – Spesso vibra per suo giocco a Le Violette – se opět blýskl sympatický basbarytonista Michal Marhold.

 

Program pak zakončila skladba Concerto del. Sig. Tomaso Albinoni appropriato all´ Organo F dur od Bachova bratrance Johanna Gottfrieda Walthera (1684 – 1748) , který tento koncert, jak už je z názvu patrné, upravil z původního díla Benátčana Tomasa Giovanniho Albinoniho (1671 – 1751). Waltherovy transkripce skladeb italských součásníků přinesly do německé varhanní literatury koncertantní styl a ten pak ovlivnil i další skladatele, včetně J.S. Bacha.

 

Celý zajímavě poskládaný program byl umocněn mistrovskou interpretací obou mladých umělců, kteří byli zaplněným auditoriem odměněni dlouhým a srdečným potleskem, takže se museli několikrát děkovat a nakonec provedli ke spokojenosti publika i přídavek. Nadšeni jsme byli i my s přítelem a jako poděkování jsme varhaníkovi předali po koncertu kytičku jmelí přivezeného přímo z lednického zámeckého parku, vysekli mu zaslouženou poklonu za jeho mimořádný výkon a popřáli i hezký advent a Vánoce.  Snad bude tato pěkná tradice pokračovat, abychom si podobnou sváteční adventní atmosféru mohli zopakovat na stejném místě i za rok.

 

Praha, 24.12.2015

https://www.youtube.com/watch?v=xhpnkqsfmTs