Bengt Ahlfors: PANÍ PLUKOVNÍKOVÁ – trochu jiná recenze

 

 

Režie: Vladimír Strnisko

Scéna a kostýmy: Peter Čanecký

 

Věra Bergerová: Jiřina Bohdalová

Krista Lindtnerová: Libuše Švormová

Ester: Valérie Zawadská

Robert Berger: Rostislav Novák

Annika Bergerová: Veronika Jeníková

Viggo: Jaroslav Satoranský

Frederik: Zdeněk Hruška

 

Divadlo na Jezerce, Praha, 18.12.2015 od 19:00

 

Asi jsem musel být loni poměrně hodný, protože mi Mikuláš překvapivě nadělil vstupenku do Divadla na Jezerce na toto představení a udělal mi tím opravdu radost. Ještěže jsem měl už ve skříni připravenou vánoční nadílku pro přítele, tak jsem jednu z knih mohl pohotově a snadno obětovat a i partnerovi tak měl Mikuláš naštěstí co nadělit.

 

Divadlo na Jezerce sice nemá zrovna atraktivní polohu, je poměrně na periferii, i když třeba ze stanice metra Pankrác se k němu dá dojít i pěšky asi za 10 – 12 minut. Ale již před sametovou revolucí mělo pověst zajímavé nezávislé scény, takže se Pražané do něj naučili chodit a rovněž nyní, kdy patří herci Janu Hrušínskému, je toto poměrně malé divadlo populární, i když dnes zejména pro to, že uvádí nenáročné kusy pro širokou diváckou obec a láká i na populární herce, známé z televize. Dělá to však podle mne s jistým vkusem, párkrát jsem tam už byl někým pozván a vždy jsem se poměrně dobře bavil.

 

Tentokrát jsem byl nejvíc ze všeho zvědav na Jiřinu Bohdalovou, která bude mít letos v květnu už 85 let, což není na hlavní roli v živém komediálním představení zrovna úplně málo. Zejména když jsem si uvědomil, že je ve věku mojí mámy, která již dva roky nežije a několik let na sklonku života byla stářím natolik opotřebovaná, že téměř ani nechodila. A chtě nechtě jsem si v hledišti vytipoval i několik straších návštěvnic, které mohly být v podobném a možná i mladším věku a jejich tělesná vitalita je již evidentně z velké části opustila. Tato nesmírně populární herečka sice svůj velký talent dlouhá desetiletí rozdává v drobných (i když asi ne zrovna za drobné) v nejrůznějších televizních estrádách, pořadech o vaření a nevím, kde všude ještě, čímž mi už před spoustou roků začala docela lézt i na nervy, nicméně kdykoliv jsem ji viděl v nějakém filmu, na divadle či v TV inscenaci, byl jsem vždy znovu ohromen z jejího skvělého herectví, a to navíc v nebývale pestrém rejstříku poloh dokonale psychologicky propracovaných postav (od komediálních až po tragické),  což snad žádný náš jiný populární herec v takovéto míře a profesionalitě nezvládá. Prostě paní HEREČKA každým coulem, alespoň podle mne.

 

Foyer divadla je uzoučký a jelikož nesnáším jakékoliv mačkání se v davu, odložili jsme si kabáty do šatny a již asi 10 minut před představením vešli do sálu, který byl překvapivě z větší části už zaplněn, zřejmě z téhož důvodu. V divadle se topilo, byla koneckonců kalendářní zima, i když venku asi 15° C jako na jaře, což se projevilo i na jisté přetopenosti v hledišti, v němž díky příjemné elevaci řad je na pódium odevšad dobře vidět. Nezačínalo se úplně včas, diváci netrpělivě čekali především právě na Jiřinu Bohdalovou a když se pak objevila i na scéně,  zašumělo to úlevou.  Zpočátku jsem víc než poněkud pomalu se rozbíhající děj sledoval právě ji, když přišla domů z pohřbu svého manžela plukovníka s jeho urnou v ruce,  a musel jsem v duchu brzy ocenit, že je stále v plné formě, byť samozřejmě v jejích rysech tváře je již pokročilejší věk znát. Nicméně pohybuje se a hraje s překvapivým elánem a také její hlas je stále krásně energický a znělý. Měl jsem o ni jen strach, když si přisunula ke zdi štokrle, na které si stoupla a snažila se postavit urnu na poličku vysoko nad sebou. To bych možná ztratil rovnováhu i já, kdežto ona si poradila naprosto bez problému, i když s určitým vypětím při natahování se do takové výšky. Přesto být režisérem já, asi bych si s jejím možným zakolísáním a upadnutím přeci jen zbytečně tolik nezahrával a tu poličku umístil raději v nějaké bezpečnější výšce.

 

Na scéně byla v roli služky od začátku Libuše Švormová, další skvělá a jen o pár let  mladší herečka, která rovněž dosud srší energií, a s Bohdalovou vedly různě uštěpačné dialogy. Asi nemá smysl, abych dopodrobna popisoval děj, příběh je to vcelku prostý, někde uváděný jako tragikomický, ale v jeho ztvárnění myslím nic tragického není, je to zkrátka příjemná kultivovaná komedie, jakých se dnes moc nevidí –  autor, režisér ani herci se nepodbízejí zbytečně vtíravými, přihlouplými či lascivními rádobyžerty, které by současné autory k takové dnes bohužel naprosto běžné manýře asi u podobné zápletky víc než sváděly. V podstatě se totiž jedná o to, že děti a příbuzní, kteří o otce za jeho života žádný zájem nejevili, se po jeho smrti slétnou do rodného domu v zájmu o dědictví a strojí úklady, jak prohlásit matku za nepříčetnou, aby mohli prodat dům.  Autor k tomuto jednoduchému syžetu přidal řadu doprovodných drobnějších zápletek, které vyvolávaly mnoho nejrůznějších střídmě, ale vtipně komických situací, jež by se mohly klidně odehrávat i v běžném životě.  Dobro nakonec vítězí nad zlem na celé čáře, tak nechybí ani jistá mravoučnost, kterou sice diváci s úsměvem a úlevou přijímají, nicméně na zcyničtělou dnešní dobu už je toho šťastného konce možná až přespříliš. Ale to je jediná drobná vada na kráse, kterou bych mohl hře vytknout a v níž už možná trošku i od svého vzniku zastarala. Což by ovšem režisér mohl snadno nějakými drobnými úpravami napravit, kdyby chtěl. Asi nechtěl.

 

Svým hereckým výkonem hrála prim (a nejen díky roli samotné) právě Jiřina Bohdalová, zdatně jí sekundovala Libuše Švormová a skvěle se jako cynická a vypočítavá snacha  Ester uplatnila i Valérie Zawadská. Posledně jmenovaná akorát kouřila jednu cigaretu za druhou, což v přetopeném sále nepřispívalo právě k nejlépe dýchatelnému ovzduší, zvlášť asi pro nekuřáky, a o přestávce jsem takové poznámky zaslechl i od pár návštěvníků, když jsme se provětrávali venku před divadlem v příjemném prostředí přilehlého parku na jarně-zimním vzdoušku. Sama Valérie Zawadská za to ale asi nemůže, některé repliky ve scénáři její zapálenou cigaretu totiž dokonce předpokládají. Jen nevím, zda to bylo nutné v takové míře. Před mnoha lety jsem sice pár hodin jednoho odpoledne strávil s touto herečkou a její a svou tehdejší kamarádkou v kavárně u jednoho stolu, ale tenkrát jsem byl kuřákem ještě i já a tak si už nepamatuju, zda a kolik kouřila tenkrát i ona. Možná si tedy svoji roli vychutnávala právě i s těmi cigaretami.

 

Ostatní herecké výkony byly též na slušné úrovni a tak bylo celé večerní představení opravdu příjemným zážitkem, jehož druhá část ještě i zdařile vygradovala v řadě gagů a rychle se odvíjejících zápletek, dokonce tak, že po skončení si všichni, ale především pak zejména Jiřina Bohdalová, vysloužili dlouhotrvající opakované ovace vestoje. Musím se přiznat, že vzhledem k jejímu výkonu v kombinaci s přihlédnutím k jejímu věku, mi tato vůči ní nesmírně vstřícná a vděčná atmosféra přivodila mírné zvlhnutí očí. Na herečce samotné jsem ovšem nic podobného nepozoroval (ze 4. řady jsem na ni přitom viděl dost dobře), nejspíš je na podobnou vstřícnost svého obecenstva už prostě zvyklá a tak na ní bylo sice patrné velké potěšení z takového přijetí, přímo dojetí však nikoliv. No prostě profesionálka se vším všudy.

 

Cestou domů jsem přítele poprosil, ať vyřídí za tyhle lístky Mikulášovi velké poděkování, protože už dlouho jsem se tak příjemně a uvolněně nebavil, aby ze mě spadl  během jednoho večera veškerý nastřádaný stres a vytěsnil tak z hlavy úplně cokoliv, co by mi mohlo způsobit i ty nejmenší chmury. Pokud budete chtít někdy prožít stejně příjemné uvolnění a oprostit se od každodenních starostí i všudypřítomné přihlouplé zábavy, tohle představení vám můžu jen a jen doporučit. A bavily se doslova všechny věkové kategorie, jak jsem si mohl mezi návštěvníky všimnout – od těch ve studentském věku až po ty úplně nejstarší.

 

 

Praha, 8.1.2016

 

http://www.divadlonajezerce.cz/Divadelni-Hra-13-Pani_plukovnikova-Bengt_Ahlfors_