ADVENTNÍ KONCERT Ústavu chemických procesů AV ČR – tak trochu jiná recenze

 

 

Jan Rotrekl – varhany

Michal Marhold - basbaryton

 

Kostel sv. Bartoloměje, Bartolomějská ul., Praha 1, 19. prosince 2016 v 18:00

 

Poněkud opožděně se vracím po jako obvykle hektickém svátečním období v závěru roku k jedinému adventnímu koncertu, který jsme loni s přítelem navštívili. Zato šlo o návštěvu již tradiční a jsem rád, že jsme ani tentokrát tuto tradici neporušili. Jednak se tento koncert koná pokaždé v nádherných prostorách klášterního kostela sv. Bartoloměje v Bartolomějské ulici, vybudovaného podle plánu slavného Kiliána Ignáce Dientzenhofera, a jednak na něm vždy vystupují dva vynikající mladí umělci – varhaník Jan Rotrekl a basbarytonista Michal Marhold. Samotný kostel je zvenčí zcela nenápadný, zato uvnitř je krásně členitý a zdobí jej nástropní fresky dalšího význačného umělce – Václava Vavřince Rainera. Spojení této nádherné architektury s nádhernou hudbou je pak skutečně povznášejícím zážitkem. Také tentokrát se kostelní lavice i přistavené židle zaplnily do posledního místečka, tento výjimečný adventní koncert si už zkrátka nenechávají každoročně ujít i další jeho pravidelní návštěvníci. Opět jsme se na něm samozřejmě potkali i s kamarádkou, která nás sem před pár lety poprvé pozvala, a mohli jsme si tak popřát krásný adventní čas i s její rodinou a přáteli.

 

Jan Rotrekl zahájil koncert skladbami Johanna Jacoba Frobergera (1616 – 1667) Toccata seconda in d a Fantasia prima sopra UT Re Mi Fa Sol La. Krásný zvuk varhan, pocházejících z roku 2000 z dílny Vladimíra Šlajcha z Borovan, na jejichž údržbu je také vždy určen dobrovolný příspěvek návštěvníků, důstojně rozezněl celý koncertní prostor a navodil příslušnou spirituální atmosféru. Za zmínku stojí, že tento dnes již sotva komu známý německý autor byl jedním z nejvěhlasnějších skladatelů své doby a jeho skladby studovali i takoví velikáni, jako například G. F. Händel či Ludwig van Beethoven.

 

Právě od Georga Friedricha Händela (1685 – 1759) pak přednesl árii Va tacito e nascosto z opery Julius Caesar v Egyptě svým krásně sytým a znělým basbarytonem Michal Marhold. Je zajímavé, že role Caesara byla napsána pro kastráta, ale dnes bývá tato árie prováděna i hlubšími mužskými hlasy nebo i hlasy ženskými.

 

Následovala Pasacaglia variata, skvělá varhanní ukázka virtuózní barokní formy od dalšího německého skladatele Johanna Kaspara Kerlla ((1627 – 1693). Je smutné, že mnohé z tvorby tohoto autora se nedochovalo, včetně všech jeho 11 oper.

 

Poté kostel naplnil opět nádherný hlas Michala Marholda ve skladbě Star vicino od neznámého autora. Své brilantní umění pak opět předvedl Jan Rotrekl ve skladbě Chaconne G dur od Johanna Caspara Ferdinanda Fischera (1656 – 1746), který pocházel z českého Krásna, působil jako kapelník u Bádenského dvora a do německé hudby významně uvedl francouzské vlivy.

 

Pro svůj další výstup si Michal Marhold vybral další Händelovu skladbu A serpent, in my bosom warmed a poté se opět rozezněly samotné varhany dílem Toccata secunda g moll od Johanna Ernsta Eberlina (1702 – 1762), který stál na pomezí mezi barokem a klasicismem a ve své době byl slavným a uznávaným skladatelem. Je ale jistě zajímavé, že ho moc neoceňoval Mozart, který jeho dílo hodnotil jako „příliš triviální, než aby si zasloužil místo vedle Händela a Bacha“. Jan Rotrekl k němu naštěstí nebyl tak krutý a místo mezi dokonce dvěma Händely mu velkoryse poskytl. Hned nato se totiž blýskl v árii Sorge infausta una procella z Händelovy opery Orlando Michal Marhold. V této árii varuje kouzelník Zoroastro Rolanda před tím, aby muž pro lásku ztrácel rozum. Toto varování neztrácí na aktuálnosti jistě nic ani dnes – kdyby si ji kdysi poslechl včas třeba Petr Nečas, nemusela možná jeho někdejší vláda padnout tak nejen pro něj potupným způsobem.

 

Oficiální část programu pak uzavřela Sonata D dur Carla Philippa Emanuela Bacha (1714 – 1788), syna slavnějšího otce. Tato sonáta vznikla pravděpodobně pro princeznu Annu Amalii, sestru pruského krále Friedricha II., která byla hudebně činná. Její velké dvoumanuálové varhany se dochovaly dodnes, což umožňuje poměrně přesnou představu o zvukovém ideále této skladby. Po jejím odeznění následoval bouřlivý potlesk (po jednotlivých skladbách se totiž kvůli nahrávání koncertu tentokrát netleskalo), který neustával dlouho ani poté, co oba mladí umělci sestoupili z kůru, aby se uklonili před návštěvníky adventního koncertu. Vrátili se proto zpět k varhanám a přidali ještě poměrně odvázaně a svižně znějící skladbu, kterou se mi ale nepovedlo nijak zařadit, natož pojmenovat. Rozhodně se ale vymykala klasickému varhannímu repertoáru a působila spíš jako nějaká rozverná píseň. Podle úsměvů na tvářích ostatních posluchačů bych soudil, že jsem ji tak nevnímal zřejmě jen já sám. Po ní se pak opět rozezněl vstřícný a srdečný potlesk a všichni zůstávali sedět na svých místech v očekávání, zda nebude následovat ještě jeden přídavek. Po čase ale bylo zřejmé, že to je pro tento večer už opravdu vše, a tak se postupně začali všichni zvedat a opouštět kostel. Popřáli jsme si ještě s rodinou a přáteli kamarádky pěkné svátky a hodně štěstí do nového roku a vydali se směrem k domovu obohaceni o nádherný hudební zážitek, který v nás večer ještě dlouho dozníval.

 

 

 

Praha, 3.1.2017

 

https://www.youtube.com/watch?v=a898hG7dTrA