Elle (film 2017)

Pro příznivce francouzského filmu mám novou recenzi, ve které bych čtenáře ráda seznámila s tímto oříškem francouzské kinematografie. Snímek Elle je pouze pro silnější povahy.

Nizozemský režisér Paul Verhoeven se vrací s úspěšným počinem po více než dvaceti pěti letech. Samozřejmě, v mezičase natočil také pár béčkových filmů jako Hvězdná pěchota (1997) nebo Muž bez stínu (2000), ale s jeho jménem je nejvíce spojován legendární erotický psychothriller Základní instinkt (1992) s ještě legendárnější Sharon Stone. A právě s tímto snímkem může divák srovnávat Elle.

Hlavní hrdinkou je úspěšná byznysmenka Michèle (Isabelle Huppert) podnikající ve světě videoher, kde vládne pevnou rukou. Je rozvedená, má syna, který čeká dítě s podivnou ženštinou, a udržuje poměr s manželem své nejlepší kamarádky. Michèle není zrovna typ hrdinky, kterou by si divák oblíbil. Působí chladně, arogantně, navzdory tomu, čím si prošla. Snímek nám totiž hned na začátku odhalí hlavní zápletku – sexuální úchylku. Film začíná scénou, kdy je Michèle přepadena a znásilněna neznámým pachatelem ve svém domě. A tím začíná hon na kočku a myš. Ale nepředstavujte si honičku jak v Kriminálce Miami. Evropské filmy kladou důraz na preciznost scén, plynou pozvolna, ale zároveň dokážou vystupňovat dramatičnost zvláštním způsobem. Lze ji nalézt i tady. Čekáme na odhalení totožnosti násilníka, což je nakonec překvapující, ale zároveň ironie osudu a divák si jen těžko představí, co bude následovat. Film je totiž zvrácenější a úchylnější, než se na první pohled zdá.

Představitelka Michèle, Isabelle Huppert není žádným nováčkem v žánru erotického dramatu. Mohli jsme ji vidět jako uzavřenou, tiše zvrácenou učitelku klavíru Eriku Kohutovou ve filmu podle románu Elfriede Jelinek Pianistka (2001).

Samotná Huppert je ve filmu perfektní, to ona drží otěže a udává tempo celého snímku. Podle ní má také film jméno, ne jenom jako zdrobnělina ke jménu její postavy Michèle, ale „elle“ znamená ve francouzštině „ona.“ Ano, a právě ona Huppertová je tou ženou, na které vše stojí. Musím poznamenat, že byste herečce rozhodně nehádali 63 let, které oslavila loni v březnu.

Nicméně když už zvrácenost, tak pořádná. Ve filmu není nikdo, kdo by se mohl svatořečit. Hlavní představitelka je obklopena samými psychicky narušenými. Její bývalý manžel si našel mladou učitelku jógy. Její syn odmítá připustit, že jeho dítě není jeho, i když má asi o dva odstíny tmavší pleť, její matka je zasnoubená s mladým sexy chlapem, který si ji bere jenom pro peníze, její otec sedí už třicet let v base za několikanásobnou vraždu a její nejlepší kamarádka v hlouby duše skrývá homosexuální já. Na druhou stranu, je to film plný úzkosti, dramatičnosti, násilných scén, které vyvažuje francouzské prostředí tamějších restaurací a kaváren. No prostě hodně tvrdý oříšek.