Sébastien Thiéry: ZAČÍNÁME KONČIT – trochu jiná recenze

Sébastien Thiéry: ZAČÍNÁME KONČIT – trochu jiná recenze

Anotace: @&@ Pokud máte rádi nejapné televizní estrádní scénky, je vám toto představení ušité na míru. V opačném případě se mu ale raději obloukem vyhněte.

 


Překlad: Petr Christov

Režie: Lída Engelová

Scéna: Ivo Žídek

 

paní Baumanová: Barbora Hrzánová

pan Bauman: Radek Holub

Hervé: Radek Zima

Jennifer: Jana Jiskrová

 

Divadlo Kalich, Praha, 4.1.2017 v 19:00


 


 

Ježíšek mi pod stromeček nadělil i čtyři představení v Divadle Kalich a tohle bylo první z nich. Prý je vybíral hlavně podle hereckého obsazení, ani on totiž není jasnovidec a tohle kritérium mu připadalo jako nejspolehlivější. Manželská dvojice Bára Hrzánová – Radek Holub v hlavních rolích mu tak tudíž připadala jako dostatečná záruka toho, že z divadla nebudeme i s přítelem odcházet zklamaní. Přiznám se, že podobnou mírou naivity jako Ježíšek jsem nejspíš obdařený i já – rovněž jsem si až do onoho večera nedokázal představit, že by se Bára Hrzánová, která jinak patří k našim nejoblíbenějším herečkám, propůjčila k něčemu tak vyloženě hloupému a slaboduchému, jako je právě tato hra. Zkrátka, jak jsem starý, tak jsem hloupý – jako bych nevěděl, že dnes už je možné úplně cokoliv.

 

Představení bylo vyprodané a v obecenstvu byl mix všech věkových kategorií, čímž se potvrdilo tvrzení citované na webu inscenace z recenze v Právu, že jde o diváckou tutovku. Báru Hrzánovou jsme už oba viděli v nezapomenutelném Hrdém Budžesovi, v němž podala a dosud snad i podává naprosto famózní výkon, a před necelým rokem jsme na ní byli i ve Viole, a ani tam nás rozhodně nezklamala. Herecky nás vlastně nezklamala ani tentokrát – to ale bylo také jediné pozitivum, co můžu o celé inscenaci napsat.

 

Pokud jsem se někdy pohrdavě vyjadřoval o plytkých rádoby komediálních konverzačkách, s nimiž se v pražských komerčních divadlech doslova roztrhl pytel a na něž už zkrátka nemám žaludek, nenapadlo mě, že to nejhorší mě teprve čeká. Už naprosto fádní scéna tuctového obýváku, bez jakéhokoli zajímavého nápadu, však napovídala, k čemu se možná schyluje. A i když se na této scéně vzápětí objevila Bára Hrzánová s Radkem Holubem a vnesla do této výtvarné nudy prvotní záblesk života svým typickým hereckým projevem, stačilo to rozptýlit moje zlé tušení jen na prvních pár minut, než se začal krystalizovat příběh stárnoucí manželské dvojice, plný těch nejklišovatějších klišé, nejapných pokusů o humor té nejnižší možné intelektuální úrovně (pokud lze ještě o intelektu vůbec hovořit), bez jakéhokoliv zajímavého originálního nápadu, plný otřepaných trivialit a rádoby absurdních situací, které ale byly jen neskutečně hloupé – absurdní na tom všem bylo jen to, že se někdo odhodlal něco tak trapně přihlouplého napsat a že to navíc někdo ještě bůhvíproč přeložil a dokonce se to dostalo i na česká divadelní prkna. Pokud se už musí z Francie importovat díla takovýchto dramatiků třetí kategorie, jaká potom asi může být úroveň domácího dramatického autorského zázemí.

 

Sébastien Thiéry nedokázal vymyslet nic chytřejšího než to, že manželovi se pět let po svatbě zdá, že mu žena zestárla o čtyřicet let, a přemýšlí, jak se jí aspoň na čas zbavit. Když se mu nepovede poslat ji na dlouhodobý pobyt do domova důchodců, zaúkoluje mladého zaměstnance své firmy, aby mu na ni dohlédl v roli jejího domácího společníka, zatímco on si bude užívat kdesi na záletech se svou milenkou.  Manželka pod péčí tohoto muže samozřejmě omládne (na scéně stačí jen sundat si ošklivé brýle a vzít si černou paruku místo babičkovské šedivé) a světe div se, navážou spolu dokonce intimní poměr. Po návratu ze záletných cest i s milenkou, která bůhvíproč vypadá ještě starší a ošuntělejší, než vypadala před „omlazením“ jeho žena, však překvapeně zjistí, že mu manželka mezitím zázračně omládla, a jejímu milenci tak musí vyplatit tučné odstupné, aby ji opustil. Svou obstarožně působící milenku přitom bez milosti a nevybíravě odkopne.  Poté si pak ještě Bára Hrzánová několikrát v poměrně rychlém sledu a bez zjevného důvodu několikrát prohodí paruku a sundá či nasadí ony ošklivé brýle, takže Radek Holub je z toho celý zmatený a neví, čí je. Nakonec pozve svou ženu na zřejmě usmiřovací večeři do restaurace, Bára Hrzánová je opět za starou, a to je konec. Diváci se radují, aplaudují šťastně působícím hercům, někteří návštěvníci málem hýkají nadšením, stejně jako během představení, a my s přítelem utíkáme do šatny ještě při poslední děkovačce, ať už to máme konečně za sebou. Tolik stručný průběh představení.

 

Jeho první polovinu jsem doslova protrpěl, přežít tuto nudu k uzoufání, kombinovanou s nesnesitelnou hloupostí hry mi pomáhal pouze typický herecký projev Báry Hrzánové. To, že své charakteristické pitvoření a komediantství ovládá na výbornou, se jí rozhodně nedá upřít. Pokud je to ale doslova a do písmene to jediné, co se dá na celé hře hodnotit znaménkem plus, tak to zas není tolik, při vší úctě k herečce samotné, aby mělo smysl trávit v divadle celý dlouhý večer. Vše ostatní bylo totiž doslova ubíjející a jen jsem si s ubíhajícím časem čím dál víc přál, ať mě už přestávka z tohoto zoufalství vysvobodí. Naštěstí jsme pak byli aspoň jako jedni z prvních u baru (ti poslední se dostali na řadu dokonce až po třetím zvonění), přítel si dal dvojku bílého a já perlivou vodu (dohromady za 100 Kč) a naštěstí to pak byl jako první on, kdo prohlásil, že je z tohoto představení hluboce zklamaný. V tu chvíli se mi podstatně ulevilo, protože já bych jinak neměl to srdce, abych se přiznal k úplně stejnému pocitu, když to byl od něj vánoční dárek pro mne, a ne zrovna laciný, protože Divadlo Kalich je ryze komerční scéna a žije pouze ze vstupného, sponzorů a reklam, čímž se i chlubí. Pokud bych ale chtěl být jízlivý, poznamenal bych, že se vlastně ani nedivím, že na něco podobného nezískává dotace a granty. Moc jsem tedy příteli za jeho upřímnost poděkoval, a dokonce jsem ho pohladil, ať si z toho nic nedělá, že za to přece nemůže a že si i tak jeho pozvání vážím. A solidárně jsem mu také zdůraznil, že jsem si rovněž nemyslel, že by v něčem tak stupidním mohla Bára Hrzánová hrát – pro příště už holt budeme při výběru divadelních představení zase o něco obezřetnější. Oba nás sice začala trošku děsit i představa, že nás v tomto divadle čekají ještě tři další činoherní inscenace, ale utěšujeme se alespoň tím, že horší už to snad být nemůže, protože i v nich mají vystupovat vynikající herci, kdyby samotné kusy opět za nic nestály.

 

Slabou náplastí pak pro nás v druhé půli bylo to, že ta první ji ve své slaboduchosti nepatrně předčila, i když žádný zázračný zlom v kvalitě hry se už samozřejmě nekonal. Tou největší její předností ale bylo, že byla o dost kratší, takže tortura nejapným humorem nestačila nabýt až tak smrtící intenzity. Ke cti mého přítele také slouží, že mi nabízel odchod z divadla už během přestávky, ovšem vysvětlil jsem mu, že to bych pak nemohl sepsat tuhle „recenzi“ pro Liter a že je i mou morální povinností varovat alespoň své vážené a milé čtenáře, aby se nedali nachytat podobně jako my pouze na zvučné herecké obsazení.

 

Na druhou stranu ale samozřejmě nemůžu smlčet ani to, že většina diváků se i těm nejpitomějším vtipům a situacím hlasitě smála a že i závěrečný potlesk nebyl nikterak malý. Takže musím použít opět svou oblíbenou otřepanou frázi – proti gustu žádný dišputát! A když je zrovna před prezidentskými volbami, připojím i jinou drobnou parafrázi – každý národ má takovou kulturu, jakou si zaslouží! Amen.

 

 




Praha, 8.1.2018

 

http://www.divadlokalich.cz/repertoar/88-zaciname-koncit/

 




Autor Amonasr, 08.01.2018
Přečteno 2103x
Tipy 21
Poslední tipující: Kubíno, Nikita44, Jort, Anděl, Šípková Růženka, Frr, Akyš, VEDz RVAHEs, jitoush, Philogyny1, ...
ikonkaKomentáře (16)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

...to máš z toho, že pořád chodíš do divadla...:-)...přečetl jsem si na víc i názory samotných protagonistů a připomnělo mi to otázku doktora M.:"To nevědí, že to co hrají je hovadina."...jak se zdá, tak nevědí...pro mě je pro tuto dobu signifikantní osobou pan Kohák (nikoliv ten filosof)...takto nějak mi připadá většina naše kultury...peníze jsou zkrátka méně ochcatelné než ideologie...tak jen přidávám své Amen...:)

09.01.2018 13:01:38 | Jort

líbí

:-D)) Ano, dobře mi tak...! Souhlasím - i se vším ostatním :-)) S tou ochcatelností jsi to krásně jortovsky vyjádřil - na co já potřebuju několik odstavečků, Ty vyhmátneš jednou větou a ještě se u toho bezvadně směju... :-)) Díky ;-)

09.01.2018 18:15:51 | Amonasr

líbí

Ami...myslím si, že Bára Hrzánová má ráda výzvy, a proto se vrhla na - jak jsi napsal - komediální konverzačku. Četla jsem, že autor hry S.Thiéry o sobě říká, že je autor-komik, a jeho díla se zaměřují na maloměšťáctví. A také jsem si všimla, že je to mladý a hezký chlap:) Ono to téma hry jak jsi popsal se týká normálního života, a myslím, že takto to chodí v mnoha rodinách. Proto asi se v té hře mnoho diváků našlo, a co se týká nejapných vtipů a smíchu...pokud nějaký herec hraje v otřesném "štěku", kdy obecenstvo pomalu usíná, stačí když řekně jedno sprosté slovo - a hned to diváky probere. Toho jsem bohužel byla také svědkem. Takže nejapné vtipy - rozumím tomu. A naprosto s Tebou souhlasím - máme takovou kulturu jakou si zasloužíme. Jenom ještě - dělá na mne dojem, že herci obsazeni v této hře si samotné hraní užívali. Obzvlášť když jsem si přečetla, co o své roli napsali...*ST*

09.01.2018 10:18:48 | Anděl

líbí

Anděli, když slyším od kohokoliv na cokoliv kritické poznámky, většinou se snažím oponovat tím, že na tom hledám naopak cokoliv pozitivního. Jsem tedy rád, že v té „vyvažovací mánii“ nelítám sám… :-)) Dobře Ti tedy rozumím. Když nejméně 90% návštěvníků divadla se bezvadně bavilo, asi ten „nenormální“ jsem opravdu já (a přítel se mnou). S tím nic nenadělám. Chápu i to, že herec je jen námezdní síla, která si musí vydělat na živobytí a obecný vkus či společenská poptávka je její skrytý zaměstnavatel (v jakékoliv době). Skutečným uměním se v hyperkonzumní společnosti nejspíš nikdo nikde na světě nemůže uživit, přinejmenším v tak tržně malé zemi, jako je ta naše. Proto to ani Báře Hrzánové nevyčítám, je to jen naše hloupost, že jsme sedli na lep vlastní mylné představě, a je jen na nás, zda se pro příště poučíme. To platí i jinde v životě. A herci si své hraní opravdu užívali, především tedy Bára Hrzánová – když se směje a tleská prakticky celé divadlo, má k tomu jistě i dobrý důvod :-)

Pokud bys to viděla na vlastní oči, tak bys ale asi sama zjistila, že tak to v běžných rodinách chodí jen stěží (kdo platí své manželce, která ho už přestala bavit, milence apod.?). Obecně by se ten nápad s okoukanou manželkou asi dal zpracovat i s inteligentním humorem a vtipně, ale způsob, jaký zvolil Sébastian Thiéry mi připadá hodně laciný, vypočítavý a opravdu až hloupý. Pokud někde deklaruje, že se zaměřuje na maloměšťáctví, tak s tím můžu souhlasit pouze v tom významu, že píše pro maloměšťáckého diváka. To je dnes totiž nejvýnosnější. Podívej se třeba na žebříčky nejprodávanějších knih u nás – je to vcelku jednoznačné, jaký vkus má dnešní většinový konzument literatury a potažmo divadla. Náš momentálně nejprodávanější autor je shodou okolností dokonce především dramatikem, i když podle mne přeci jen o trošku kvalitnějším, než je S.T.

Ale jak už napsal níže bogen, vkus se nedá nikomu vnucovat a já ho asi nikdy nebudu mít většinový. Čímž se nijak nechlubím, nad nikoho se nechci povyšovat, ale ani má vlastní „jinakost“ mi ani v tomto směru nevadí. Umím vycházet i s jinak založenými lidmi a vážím si jich především kvůli úplně jiným, hlavně charakterovým vlastnostem, což naštěstí nemá s osobním vkusem nic společného. To je opravdu asi každého soukromá věc… :-)

Každopádně Ti děkuju za pěkný komentář – zamyšlení, mám rád takto věcnou polemiku… :-)

09.01.2018 12:23:12 | Amonasr

líbí

Ami...možná můj koment vyzněl jinak, než jsem myslela. Za prvé - když jdeš poprvé na jakékoliv představení, přece je jasné, že nevíš, o čem bude. Za druhé - propána- proč by jste byli nenormální? Myslíš snad, že jste byli jediní, kdo se nebavil? Co když takových diváků bylo víc? Cítím, že jsi naštvaný, ale nevidím důvod. Neexistují přece jenom ty dobré divadelní hry. A nebyl jsi poprvé na představení, které bylo "duchaprázdné". Nemohl jsi to přece tušit. Nevím, co Tě víc rozhodilo. Snad- vyhozené peníze za vstupenky? Promarněný čas? Snad příliš hloupá naivita tvůrce? Viděl jsi své oblíbené herce na jevišti. Viděl jsi, jak v té ...hře nechali kousek svého hereckého umění... nasál jsi tamní divadelní vzduch...závidím Ti.

09.01.2018 14:29:31 | Anděl

líbí

Ba ne, Anděli, nejsem vůbec naštvaný – nemám k tomu sebemenší důvod ;-) Ani mě nic nerozhodilo – tyhle maličkosti, jako špatná volba představení, mě fakt rozhodit nemůžou, to je pro život tak směšně zanedbatelné. Nakonec i špatná zkušenost obohatí, vždyť někteří mí kamarádi, kterým není skoro nic dost dobré, se mi smějí, že se mi líbí úplně všechno, nikdo to už ze mě asi neodpáře - aspoň jim můžu dokázat, že nemají tak úplně pravdu… :-D)) Ale raději mi stejně nezáviď – tamní vzduch je dost vydýchaný (buď jim nefunguje klimatizace nebo šetří) a přál bych Ti raději mnohem smysluplnější divadelní zážitky ;-) A ještě podotknu, což bych měl asi dělat i častěji – svá díla a komentáře nevnímám jako deníkové záznamy, dokonce ani ty „recenze“ ne, ale jako pokus o literaturu se všemi z toho plynoucími atributy, jako je určitá nadsázka, sarkasmus, ironie a já nevím co ještě, abych tomu dodal čtivost (jak se mi to daří, to je druhá věc). Myslím, že téměř nikdy nepíšu doslovně, a pokud to tak někdy vypadá, tak se za to omlouvám – neberu se zase až tak vážně a neměli by mě tak brát ani čtenáři… Raději vyvolávám smích nebo spiklenecké pomrkávání než pláč nebo třeba zaťaté pěsti. Ovšem vím, že to u mě není vždy tak lehce čitelné (i v reálném životě). Dokonce ani pro ty mně nejbližší – občas mi mají chuť rozbít nos, to už je holt mé riziko podnikání… ;-))

09.01.2018 18:10:23 | Amonasr

líbí

Ami - v tom případě se omlouvám, že ve mně Tvá recenze trochu jinak vyvolala takový pocit. rozhodně to ale nebyly zaťaté pěsti nebo pláč. asi bych měla zanechat přílišných komentářů, vždyť Tvé skvělé podání divadelních představení je opravdu zážitek číst...a já Ti za ně moc děkuji...vždy´t kde jinde bych se dozvěděla, jak to žije v Praze, v divadelních sálech...

09.01.2018 21:49:01 | Anděl

líbí

Anděli, nerad bych o Tvé komentáře přišel, jsou to tak bohatá a zajímavá zamyšlení, že by mi to fakt bylo líto... :-) Jen chlácholit mě nemusíš - sebechlácholení jsem si už dávno dokázal v životě vypěstovat až téměř k dokonalosti, takže mě už nikdo nedokáže uchlácholit lépe, než se v případě potřeby uchlácholím já sám... ;-)) Těším se na každý další Tvůj komentář - jsou fakt záživné a hodně i dokážou dát - nešetři proto s nimi, dík :-)

10.01.2018 13:27:23 | Amonasr

líbí

smutné :-( :-D*

09.01.2018 01:17:30 | Frr

líbí

;-)

09.01.2018 11:49:18 | Amonasr

líbí

...viděl jsem nejedno příšerné zpracování Shakespeara a většinou diváků, dokonce některými kritiky, bylo oslavováno...ne-vkusu se nedá poroučet...;-)

08.01.2018 20:02:02 | bogen

líbí

Souhlasím. Snažím se neporoučet - jen se vyhraňuju... ;-)

08.01.2018 20:03:50 | Amonasr

líbí

... koukám, Iva mne předběhla, já mám tyhle Tvé recenze moc ráda, mít noviny, tak tak máš svůj sloupek...tahle mohla být klidně i o slovo delší... :)

08.01.2018 19:43:07 | Philogyny1

líbí

Díky, Phil, děláš mi svými reakcemi radost, od Tebe to pro mne má i patřičnou váhu :-) Ale myslím, že pro noviny nebo časopisy by tenhle styl byl nestravitelný, oni chtějí "profíky". Mě ale baví to psát pro čtenáře Literu, nejsem aspoň ničím svázaný při svém drzém vybočování z žánru a ty ohlasy jsou mnohem živější, než bych kdy čekal... Takže jsem tu spokojený jak želva a rád si ten čas pro psaní "recenzí" i ukrojím... :-) Jinak, pokud bych to tentokrát psal za čerstva, možná bych to mohl ještě i něčím opepřit, ale mezitím se mi ty dojmy už trochu slily. Nicméně tahle hra snad za delší povídání fakt ani nestojí... ;-)

08.01.2018 20:00:36 | Amonasr

líbí

Kalich mne už přesvědčil, že na představení k nim nikdy více...a tahle recenze mne v tom ještě víc utvrdila, díky Pepo :-)
p.s. známá jména ... jak vidno nezaručují kvalitu, jsem prostě pro umění...:-)
a s diváky mám stejný zážitek , hloupost asi kvete a nebo mám diametrálně odlišný vkus

08.01.2018 19:38:12 | básněnka

líbí

Jsem, Ivano, hrdý na to, že se spolu nerozcházíme ve vkusu - to mě posiluje, díky :-) Abych byl ale k Divadlu Kalich spravedlivý, muzikály se tam inscenují, hrají, zpívají a tančí kvalitně a na úrovni - soudě alespoň podle těch dvou, co jsme tam zatím viděli. Ale s těmi činohrami bych byl napříště hodně opatrný... Podám zprávu ještě o dalších třech, tak uvidíme... ;-))

08.01.2018 19:52:52 | Amonasr

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel