Nit z přízraků (film)

Téměř všechny letošní Oscarové snímky měly jedno společné – byly zasazeny do krutého období kolem druhé světové války. Tento film není výjimkou. V době, kdy se celá poválečná Evropa dávala zpět do formy, se stal Londýn Mekkou módy. Své místo si našel i perfekcionistický Reynolds Woodcock (Daniel Day-Lewis), jeho šaty chtěla mít každá. Ve filmu je znázorněna jasná fascinace jeho oděvy. Jenže být uznávaným a slavným módním návrhářem si vybralo svou daň. Woodcock působí totálně bezcitným dojmem, neuvědomuje si, že krutá pravda, kterou říká, může někomu (zejména ženám) nehorázně ublížit, jeho emoční inteligence je nulová.

Musím říci, že mistr řemesla Day-Lewis mi do role sedl, je to prostě legenda, která bude žít věčně a nikoho už nepřekvapí jeho vynikající výkon. Je o něm známo, že se do role ponoří hlouběji než zdrávo. Stejně tak jako u Meryl Streep, je to u něj už samozřejmost. Bohužel v některých scénách připomíná Day-Lewis přitepleného chlapíka, který se stále hledá. Škoda, že je toto jeho údajně poslední film kariéry. No, přestat se má v nejlepší, ale nevím, zda je toto ten případ. 

Spolupráce s režisérem a scénáristou Paulem Thomasem Andersonem tomuto šedesátiletému Londýňanovi není cizí. Film, který spolu natočili v roce 2007, Až na krev, adaptace části románu Uptona Sinclaira Petrolej (1927), drsné historické drama o těžařích ropy, získal ve své době pozornost právě díky neotřelé režii a perfektnímu herci v hlavní roli. Nicméně, Nit z přízraků má do takového úspěchu velmi daleko. Tentokrát si Anderson vymyslel fiktivního puntičkáře, který šije šaty. Co se týče kamery, je hodně detailní. Záběry se soustředí zejména na oděvy, ale také na lidské postavy, které mají kameru tzv. u hlavy. 

To by nebyl film o módě, kdyby ty oděvy neměl kdo nosit. V roli návrhářovi múzy Almy se objeví Vicky Krieps, lucemburská tamní herečka, která na diváka působí křehce a nevinně, a přesně stejným způsobem působí i na našeho hlavního hrdinu. Woodcock v ní najde nejen lásku, ale i spřízněnou duši, která mu pomůže i v těžkých chvílích, které ho čekají. Mrzí mě, že ji minula nominace na Oscara, místo ní byla nominovaná herečka v roli Woodcockovi sestry Leslie Manville, která se ve filmu prakticky jen míhá, oproti tomu Krieps dostane o mnoho víc prostoru. 

Ačkoliv se jedná o fiktivní příběh, nepřemůže umělecké snímky o pravých hrdinech jako Coco Chanel (2009), Yves Saint Laurent (2013) nebo drsnější Šaty pro královnu (2015). Nit z přízraků nemá originální nápad, jede pomalým, až nudným tempem a herci kromě Day-Lewise jsou o ničem. Bohužel zklamání, myslím, že nejenom pro mě.