SUKŮV KOMORNÍ ORCHESTR, I. abonentní koncert 2018 – trochu jiná recenze

 

Karel Untermüller – viola

David Havelík – violoncello

Martin Kos – housle

Václav Mácha – klavír

 

HAMU, Sál Martinů, Praha 7.3.2018 v 19:30

 

 

 

Jak už se stalo téměř pravidlem, v den koncertu mi zavolal můj kamarád s tím, že by mi mohl dát do pořádku další zub. Ochotně jsem souhlasil, toto nečekané okénko v jeho nabitém programu jsem nemohl nevyužít. Netušil jsem však, že v jeho zubařském křesle strávím před obědem celou hodinu a půl doslova hlavou dolů a nohama vzhůru. Dal si totiž s mou šestkou vpravo nahoře neuvěřitelnou filigránskou práci, takže jsem z ordinace odcházel se zubem sice v té nejlepší kondici, nicméně s hubou poněkud nakřivo. Slíbil mi ale, že do večera se to srovná a že na koncertě se uvidíme až po přestávce, protože na úplný začátek to po posledním plánovaném pacientovi bohužel nestihne.

První abonentní koncert letošní sezóny SKO byl pojat v ryze komorním duchu, takže na něm vystoupili pouze tři přední sólisté orchestru, ke kterým se ve druhé polovině večera přidal vynikající klavírista Václav Mácha, žák Ivana Moravce, od r. 2012 člen České filharmonie. S kamarádkou jsme si dali sraz v kavárničce HAMU už hodinu před začátkem koncertu, abychom si měli čas také popovídat, což jsou pro mě vždy vzácné chvilky, které ovšem utíkají nesmírně rychle, takže sotva jsme nakousli pár témat, už byl čas rychle vystoupat do prvního patra a zaujmout pěkná místa v Sále Martinů. Pěkná jsou tam ale vlastně úplně všechna a tentokrát navíc patrně vlivem teprve rozjezdu sezóny jich nebyla přibližně polovina ještě ani obsazena.

 

Uvelebili jsme se tedy uprostřed 10. řady a těšili se na první skladbu, jíž bylo Divertimento pro housle, violu a violoncello Es dur  Wolfganga Amadea Mozarta (1756–1791), což je jediné smyčcové trio, které Mozart za svůj krátký život zkomponoval. Stalo se tak ve Vídni roku 1788 a skladbu věnoval svému příteli Michaelu Puchbergovi, který ho finančně podporoval. Všechna ostatní Mozartova divertimenta mají veskrze zábavný charakter, zatímco právě toto je považováno za první závažnou hudební skladbu coby počátek všech dalších smyčcových trií. Na mne působila typicky „mozartovsky“ svou zdánlivě průzračnou jednoduchostí, příjemně se poslouchala a v mistrovském provedení všech tří sólistů to byl z mého pohledu dramaturgicky velice zdařilý úvod pro patřičné zklidnění mysli a její soustředění k celovečernímu hudebnímu zážitku. Kamarádku skladba a její výborná interpretace doslova nadchla právě pro svou skvostnou čistotu a já se o to víc těšil na následující Serenádu pro smyčcové trio D dur  Ludwiga van Beethovena (1770–1827), od níž jsem si sliboval přeci jen poněkud větší dynamičnost a barevnost.

 

Můj předpoklad mi stoprocentně vyšel, ačkoliv Beethoven tuto skladbu, která byla v pozvánce charakterizována jako mnohem zábavnější, zkomponoval pouhých devět let po Mozartově divertimentu. Mně přišla každopádně výrazově plnější a pestřejší a hezky již podle mne také naznačovala, proč byl Beethoven po své smrti označen za skladatele, který osvobodil hudbu z pout klasicismu, za což byl oceňován autory, jako byli například Berlioz, Wagner, Brahms, Dvořák, Strauss či Čajkovský. Mému vkusu je tato hudba zkrátka bližší, zvlášť v tak mistrovském provedení, jakého jsme byli svědky. Naopak v kamarádce zanechalo hlubší dojem Mozartovo divertimento. Každý je zkrátka ustrojený trochu jinak a jistě hodně záleží i na momentálním rozpoložení, co a jak nás v určitou chvíli zasáhne víc. A je to tak i naprosto přirozené – každé umění, nejen hudba, pokud je kvalitní, se vzpírá zařazení do nějakého pořadí na pomyslném žebříčku. Každé oslovuje svým nezaměnitelným způsobem své příjemce a dotváří onu nezbytnou harmonickou pestrost, bez níž by byl život sotva dlouhodobě snesitelný.

 

Na přestávku jsme tedy odcházeli v příjemně povznesené náladě, do kavárničky jsme to stihli beze spěchu dokonce mezi prvními, a tak jsme měli čas si vychutnat i po decce výborného bílého vína a ještě zapříst náš rozhovor tam, kde jsme ho před začátkem koncertu přerušili. Brzy jsme z něj ale byli příjemně „vyrušeni“ dalšími kamarády a známými, se kterými se na těchto večerech téměř pravidelně potkáváme, a byli jsme rádi, že si s nimi můžeme vyměnit mimo jiné i dojmy z koncertu. A všichni je měli opravdu jen ty nejlepší, na výkony hráčů se pěla pouze samá chvála. Mně zaujala poznámka jednoho z kamarádů, který si Beethovenovu serenádu poslechl předem na youtube, aby se se skladbou ještě před koncertem víc seznámil, a viditelně potěšeně si pochvaloval, že tento večer bylo její hudební provedení výrazně lepší než to, které slyšel na youtube.

 

Přestávka tak velmi rychle uběhla a já se těšil ze všeho nejvíc právě na to, co mělo nyní následovat, a sice na Klavírní kvartet c moll  Richarda Strausse (1864–1949). Tento německý skladatel se proslavil hlavně svými skvostnými operami, které se dodnes hrají na všech světových operních scénách, jako jsou Salome, Elektra, Růžový kavalír, Ariadna na Naxu nebo Arabella. V mládí však složil i několik komorních skladeb, tento klavírní kvartet například již ve svých dvaceti letech.  Není bez zajímavosti, že premiérově jej v r. 1885 uvedli spolu s autorem ve Výmaru členové Halířova kvarteta – Karel Halíř byl vynikající houslista původem z Vrchlabí.  Pro mne byla tato skladba skutečným vyvrcholením večera – hudba je to nesmírně živá, dynamicky proměnlivá a bohatá, zkrátka lahůdka. Všichni sólisté se při ní předháněli v parádních výkonech a Václav Mácha se blýskl jako klavírista par excellence. Jednotlivé nástrojové party se krásně doplňovaly a skvěle souzněly, bylo si opravdu co vychutnávat. Dramaturgie večera tak touto skladbou skutečně vygradovala a nadšený závěrečný potlesk svědčil o tom, že to tak vnímali i ostatní návštěvníci. Kamarádka po zásluze ocenila výkony hráčů i svým spontánním „bravo!“. Po třetí děkovačce jsme se dočkali dokonce i skvostného krátkého přídavku, který byl opět odměněn vřelým potleskem.

 

Tento večer se opravdu po všech stránkách vydařil a domů jsme se tak vděčně rozcházeli s doslova svátečními pocity.

 

 

 

Praha, 8.3.2018

 

https://www.youtube.com/watch?v=xmffoF_E8w4