ADVENTNÍ KONCERT Ústavu chemických procesů AV ČR 2018 – tak trochu jiná recenze

 

 

Jan Rotrekl – varhany

Michal Marhold – basbaryton

 

Kostel sv. Klimenta na Novém Městě, Praha, 6.12.2018 v 18:00

 

Jako v posledních letech již tradičně jsme se opět s našimi přáteli sešli na adventním koncertu Ústavu chemických procesů AV ČR, na němž se také tradičně představili dva vynikající mladí umělci – varhaník Jan Rotrekl, jenž je doktorandem tohoto ústavu, ale má i varhanické vzdělání na několika prestižních evropských hudebních institucích a koncertuje sólově doma i v zahraničí, a Michal Marhold, který je i přes své mládí od letoška sólistou Švýcarské Státní opery v Bernu. Netradiční byl ale tentokrát prostor, v němž se adventní koncert uskutečnil – namísto obvyklého kostela sv. Bartoloměje, kde jsou momentálně kvůli čištění varhany mimo provoz, to byl kostel svatého Klimenta, patřící Českobratrské církvi evangelické, takže je velice strohý. Jeho prostá, bílá výmalba pouze s fragmenty zrestaurovaných fresek dává vyniknout krásné křížové klenbě s masivními kamennými žebry. Jediným zdobným mobiliářem je v interiéru neogotická kazatelna. Tato vznešená strohost tak zároveň dává možnost dokonalého soustředění na hudbu - tím víc, že akustika mi připadala vynikající.

 

Koncert zahájil Jan Rotrekl varhanním Chorálem a variací ze Sonáty d moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho (1809–1847), který navodil patřičně působivou důstojnou atmosféru, načež následovaly dvě árie Henryho Purcella (1659–1695) z jeho slavnostní ódy Come, Ye sons of Art, složené k 32. narozeninám královny Marie II. Stuartovny. V nich se za doprovodu varhan blýskl svým neuvěřitelně znělým hlasem Michal Marhold. Jeho hlas je totiž mnohem mohutnější, než by si u tohoto pohledného mladíka nezasvěcený člověk dokázal představit.   

 

Další varhanní skladba O Dieu de clémence od méně známého francouzského autora Alexandra Pierra Francoise Boëlyho (1785–1858) opět nádherně prozvučela prostor kostela a místy jsem si ji vychutnával i se zavřenýma očima, čímž jsem se do ní mohl ponořit ještě hlouběji.

Poté se opět rozezněl sytý hlas Michala Marholda v basové árii Vochsafe, O Lord z Te Deum od Georga Friedricha Händela (1685–1759), které vzniklo v r. 1743 na oslavu vítězství anglického krále Jiřího II. v boji s Francií.

 

Brilantním povedením skladby Piece d’Orgue Johanna Sebastiana Bacha (1685–1750) pak opět upoutal posluchače Jan Rotrekl a podtrhl tak sváteční adventní náladu. Následovala árie z poslední části Zima z oratoria Roční doby od Josepha Haydna (1732–1809) pod názvem Erblicke hier, betörter Mensch, v níž je metaforicky člověk vyzýván k zamyšlení a zhodnocení uplynulého. V tomto čase a v tomto prostředí se prožitek z této kontemplativní hudby ještě násobil, zvlášť když jsem ho do sebe nechal vstupovat opět se zavřenýma očima.

 

Bedřich Antonín Wiedermann (1883 – 1951), rodák z Ivanovic na Hané, patřil v české hudbě první poloviny 20. století k nejvýznamnějším varhaníkům i varhanním skladatelům. Protože však velká část jeho tvorby dosud nevyšla tiskem, není zatím příliš známý širšímu obecenstvu. Jan Rotrekl to tedy částečně napravil přednesem jeho Humoresky, která vznikla v r. 1943. Tato skladba se svým svižným duchem i odlehčeně hravou a proměnlivou melodikou poněkud vymykala z ostatního repertoáru večera, což ovšem znamenalo i jeho příjemné zpestření a osvěžení. Některé hudební nápady a jejich instrumentace ve mně občas vyvolávaly i úsměvy, což asi i dobře korespondovalo s názvem tohoto dílka.

 

Další dvě skladby od Antonína Dvořáka (1841–1904) – Ave Maria – Hymnus ad laudis in festo sanctissimae Trinitatis a Ave maris stella ze sbírky Tři duchovní písně – vznikaly v letech 1877 až 1879 při skladatelových pobytech na zámku Sychrov. Jejich intimní vyznění opět hezky podpořilo atmosféru počínajícího adventního období, alespoň tedy tu momentálně krásně hermeticky oddělenou od venkovního uličního ruchu a hektického hemžení v nedalekých nákupních střediscích.

 

Závěrečným dílem pak byl Pochod E dur ze Symfonie – Kantáty Ariane od velké osobnosti francouzské varhanní hudby Alexandra Guilmanta (1837–1911). Tento svižný a dynamický kus v pochodovém rytmu všechny pěkně naladil na přechod do běžné večerní reality všedního dne, ale ještě předtím oba sympatičtí umělci sklidili velikánský aplaus od vděčného publika v téměř zaplněném kostele. Tyhle adventní koncerty mám opravdu rád, působí na mě krásně přirozeně a nestrojeně a vysoce si cením také jejich pečlivě připravené a neotřelé dramaturgie, podpořené i zasvěceným čtivým textem k jednotlivým skladbám programu. Ten letošní adventní koncert obou zapálených mladých interpretů se mi zdál obzvlášť povedený, všechny skladby se nádherně vzájemně doplňovaly do výsledné celistvé a harmonicky působivé mozaiky. Publikum si pak vynutilo ještě i přídavek, který už však konkretizovat neumím. Každopádně však byl důstojnou tečkou za celým příjemně zklidňujícím večerem, takže i ten letošní advent se nám tak začal rozbíhat tím nejlepším možným způsobem. Vánoce už se asi opravdu blíží.

 

 

Praha, 7.12.2018

 

https://www.youtube.com/watch?v=K8MXgv4HoXw