ZEMLINSKY 150, závěrečný koncert – trochu jiná recenze

 

Státní opera, 10. října 2021 v 19:00 hod.

 

Nějak jsem si během covidu odvykl chodit do divadla a na koncerty a je na čase to asi už začít napravovat. Proto mi přišlo velice vhod, když mě jeden z kamarádů upozornil na právě probíhající hudební festival u příležitosti 150. výročí narození Alexandra Zemlinského, organizovaný Národním divadlem a finančně podporovaný Velvyslanectvím Spolkové republiky Německo. Zaujal mě zejména závěrečný koncert, na němž měl být ve světové premiéře uveden fragment Zemlinského opery Malva podle stejnojmenné prózy Maxima Gorkého. A když mi navíc byla doporučena možnost, jak získat zvýhodněné vstupné, což se mi jako důchodci samozřejmě vždycky hodí, nebylo už nad čím váhat. Národní divadlo totiž asi trošku podcenilo propagaci této akce, takže ve Státní opeře zůstávalo ještě v době probíhajícího festivalu až příliš mnoho volných míst, což by na záznamu České televize asi nevypadalo moc dobře. Mohl jsem si tak objednat vstupenku na krásném místě na 1. balkóně za téměř jen symbolické vstupné.  A jelikož díla Alexandra Zemlinského se tak často neuvádějí, byl jsem o to víc na koncert po tak dlouhé abstinenční pauze opravdu natěšený. Nikoho dalšího jsem ale k sobě už nesehnal, vydal jsem se proto do Státní opery sám.  A vůbec mi přitom nevadilo, že na 1. balkon se nakonec ani nepouštělo, aby se opticky víc zaplnil parter. Vybral jsem si tedy strategické místo hned na začátku 13. řady, kde je lepší akustika než někde v předních řadách, a odkud jsem to měl blíž i k východu do šaten.

 

Alexander Zemlinsky působil v Praze mezi roky 1911 až 1927 jako šéf opery Nového německého divadla (tj. právě dnešní Státní opery) a měl pro operní dějiny Prahy mimořádný význam, vedl divadlo k mezinárodnímu renomé, řadu děl zde uvedl dokonce ve světové premiéře, podporoval novou soudobou hudbu a zval do Prahy přední umělce. Jako mnoho dalších umělců uprchl posléze také Zemlinsky před nacionálními socialisty a pokusil se uchytit v USA.

 

V jeho nedokončené opeře Malva, kterou skladatel začal komponovat na libreto podle Gorkého předlohy v létě roku 1910 na Rujaně, se zřetelně objevuje v orchestraci střídání klidných a idylických pasáží se zlověstnými záchvěvy, což připomíná právě moře a evokuje vyplouvání na povrch skrytých emocí tří lidí zápasících se svými city. Za dirigentský pult se postavil Karl Heinz Steffens, hudební ředitel Státní opery, a pěveckých partů se zhostili sopranistka Jana Sibera, sólistka Národního divadla, Josef Moravec, stálý host ND (tenor) a barytonista Jiří Hájek, sólista ND. Celý fragment trval snad jen 20 minut, ale naplno mě vtáhl do zvláštní až snově meditativní atmosféry a příjemně mě pohltil. Když jsem si na druhý den konfrontoval své dojmy s tím, jak celý koncert vnímal můj hudbymilovný kamarád, který byl také na představení se svými známými přítomen, smál se, že kdybych měl ale v tomto duchu zažít celou operu (pokud by ovšem byla dokončena), tak bych asi při ní nakonec z nudy usnul. Tak v tom jsem mu tedy oponoval, protože se mi ta ukázka opravdu hodně líbila, ale stejně to jsou jen samá kdyby, když operu skladatel z různých důvodů stejně nedopsal. To už nás zkrátka nikdo nemůže rozsoudit. Snad jen ty nadšené výkřiky v sále směrem k výkonu sólistů přikláněly hypotetické jazýčky vah možná spíš na mou stranu.

 

Před přestávkou pak ještě zazněly tři kratší skladby – Hochzeitsgesang (Svatební píseň) pro kantora, smíšený sbor a varhany, Frühlingsglaube  (Důvěra v jaro) a Geheimnis (Tajemství) pro smíšený sbor a smyčcový orchestr. Všechny tři skladby mě také zaujaly, ale po pravdě řečeno příliš se mi nelíbil pěvecký part v té první, který přednesl Michal Foršt, jehož zpěv mi připadal snad až amatérsky nedokonalý. Teprve později jsem si vygoogloval, že kantorem se zde podle židovské tradice nazývá vlastně chazan (předzpěvák), který vede v synagoze bohoslužbu, a že Michal Foršt tuto činnost v synagoze skutečně i vykonává. Možná to tedy byl z mé strany spíš jen nezvyk, kdy nejde asi o úplně obvyklý operní, ale spíš nábožensky exaltovaný zpěv. Každopádně ale po hudební a orchestrální stránce mě všechny tři skladby zaujaly a také plně uspokojily.

 

Po přestávce pak druhou část večera vyplnila opulentní Lyrická symfonie, která patří k nejhranějším Zemlinského skladbám a vznikla v letech 1922/23. V provázaných sedmi symfonických větách uplatnil skladatel verše indického filozofa a spisovatele Rabíndranátha Thákura. Lyrická symfonie se postupně odvíjí jako jakýsi vášnivý dialog milostného dramatu od prvotního poblouznění až po trýzeň rozloučení a celá skladba má opravdu dynamický, místy až bouřlivý a jindy opět hodně niterně zklidněný charakter. Sólových partů se skvěle zhostili jihoafricko-nizozemská sopranistka Johanni van Oostrum a barytonista Michael Nagy. Po skončení byli všichni umělci odměněni nadšeným potleskem poněkud prořídlého obecenstva, které i tak ale dokázalo vytvořit příznivou atmosféru, jež se příslušně odrazila i ve spokojených úsměvech a šťastném výrazu všech interpretů. Z hlediště se ozývaly i nadšené výkřiky „bravo“, které byly myslím zcela na místě a všichni umělci si je i zasloužili.

 

Poté jsem už vrcholně spokojený zamířil k šatnám, kde jsem si svůj kabát vyzvedl dokonce jako první, abych se vydal nejbližší cestou k tramvaji skrz nevábný Sherwood podél Hlavního nádraží, plný podivných existencí a naštěstí i policajtů z přistaveného antonu, kteří tam zřejmě prováděli svou rutinní večerní kontrolu. Je zajímavé, že ani po zkulturnění prostor před lety uvnitř nádražní haly se venku prakticky nic nezměnilo a už jen ten odér, který se všude ze zanedbaných a většinou opilých či zdrogovaných povalečů na lavičkách táhne, je jako průchod uličkou hanby za trest. Snad jen tady bych si i dobrovolně nasadil respirátor, kdybych nebyl jeho tak zavilým odpůrcem. Ale po pár minutách už jsem byl zase v civilizaci na Žižkově, kam mě dovezla tramvaj, a mohl jsem si ještě doma nechat v klidu doznít dojmy z předchozího večera.

 

Případní zájemci si pak mohou celý koncert poslechnout na připojeném odkazu až do 10.11. ze záznamu na ČT a zkonfrontovat si tak své dojmy s těmi mými, budou-li chtít.

 

Praha, 11.10.2021

 

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/14365377678-zemlinsky-150/