Derivace groove

V modrých sloupech nástroje tria,

hudebníci v uvolnĕné chladné sofistikované souhře, 

rytmické variace téhož intelektuálního šelestu, 

podsklepní dokonale naladĕný tón dvojité bassy,

ve stisku s nonšalantní virtuozitou prstů na klaviatuře, 

konĕjšivĕ vyprávĕjících meditativní interpretaci standartů, 

v přechodu se má mysl zasní, 

na okamžik vstoupí downbeat do mého spektra; 

sotva se šinoucí chillhopový beat, v každé frázi se vrací, 

zpomaluje, zrychluje, rozprostírá,

basa se línĕ vzlíná, táhne, zíve,

zemitĕ prodrásává jak slunce nad pláží velkomĕsta, 

siluleta odlesků prostoru, klubu, 

má hlava pobroukává, kýve se do rytmu,

blízkého současného hip hopového stylu, 

rytmicky stylotvornĕ rozkládaného na fráze,

jež se neopakují rozvíjejí, skličují a otevírají,

vidím jak se rodí ústa, text, vnitřní logika slova, 

a přesto nezrodim nic než pocit vyvolaný derivací toho groovu,

toho a totéž, jestli je možné ještě rytmicky oživující groove, nový a vitální? Bude nahrazen axiomy AI, mechanickými androidy groovu?

 Znovu ty ve tmě pera zmítáš se v křeči slova mozku, 

Zapnutí svalů v žilách předloktí

a zastřený poetický smysl v redukci zkušenosti na řadky,

v hlase vyslovení se ticha odrazy luceren abstrakce dedukce smyslu existence ve změti hudební prstence retence života a smrti. 

Nic než reflexe.

Variace groovu.

Bez počátku a konce.