Spider-man 2

Spider-man 2 – komiksové veledílo ve špičkové kvalitě

     Osobně se mám za velkého fanouška Spider-mana. Na dvojce od Sama Raimiho jsem byl v kině dvakrát po sobě. Když vyšel v roce 2002 první díl na DVD ve speciální edici za 1300 korun, rok se střádali peníze. Zpaměti mám nakoukaný animovaný seriál z devadesátých let, na Playstationu 1 jsem dohrál první i slabší druhý díl - každý tak 30 krát. Pak vyšel na PS2 vynikající Spider-man 2 i celkem zajímavý Ultimate Spider-man. Od té doby to šlo se sérií strmě z kopce. Slabá trojka či další průměrné tituly mě nechaly chladným, má koncentrace šla směrem k Alanu Wakeovi a dalším. Za několik let, kdy vše bylo celou dobu jen lehce nadprůměrné, Insomniac, tvůrci fajn záležitosti Infamous, oznámili restart. Vyšel v roce 2018, já ho vynechal kvůli třiceti snímkům za vteřinu, kdy přelety přes New York vypadaly opravdu nezajímavě – člověk neměl ten správný pocit rychlosti, který má při hraní být. Já potřeboval svižnost, což mi dala až vylepšení verze na PS5 – lepší grafika. Především stabilních 60 fps. Tři roky čekání stály za to (než na mě přišla řada v objednávkách na naprosto nedostupnou konzoli PS5). Hra byla vynikající, Insomniac mě překvapil a brzy oznámil Miles Morales. Ten byl ještě lepší – dokončil jsem ho asi 4x. V noci ve dvě ráno, kdy následující den se rozbíhal prodej druhého dílu, jsem stále váhal, jestli si ho koupit. Přeci jen oba předchozí tituly nabídly opravdu vše, nebylo čím překvapit. Ve dvě ráno došlo k rozhodnutí – vstanu v devět a půjdu si to prostě koupit. Nečekal jsem ve výsledku vlastně nic. Sliboval se větší New York, pokračování v příběhu či možnost střídat oba hlavní protagonisty. Insomniac si to nejlepší nechal pro sebe, aby byl každý překvapen. Všichni byli překvapeni. Jedná se o naprostý skvost.

Hlavní město světa jak na dlani

    To, co dělá Spider-mana nonstop hratelným, je létání v New Yorku. Dříve jsem chtěl pracovat v OSN, to sice padlo, ale pohled na její sídlo, si nikdy při přeletu přes danou čtvrť nikdy neodpustím. Vysoká, nádherná budova i prostranství před ní. Obrovské mrakodrapy na Manhattanu, „chudinské“ čtvrti Brooklyn či periferie, kde bydlel Peter s tetou May. To všechno si můžete důkladně prohlédnout v nádherné grafice při možnosti buď 30 nebo 60 snímků za sekundu. Ta první možnost zahrnuje pomalejší, ale za to hezčí vizuální zpracování, každopádně druhá varianta je snad povinnost pro každého hráče moderní doby – bez ní ani nemá snad cenu hrát hry. Vývojáři zabrali, strávili roky tvrdé dřiny, rozšířili původní hru z roku 2018 na mega oblast. Je tak obrovská, že jsou k dispozici i tzv. speciální lokace pro rychlý přenos do vzdálenějších částí města – buď létáním skrz kruhy z větru nebo švihem pomocí pavučin. Každý přelet z jednoho bodu na druhý „standardní“ cestou bez použití zmíněných rychlejších přesunů trvá v řádu cca 3-5 minut nonstop svištění pomocí pavučin. Pokud byste chtěli obkroužit celou mapu, hodně štěstí. To podle mého odhadu zabere klidně i 15-20 minut. V případě, že se chcete důkladně všude zastavit, prohlédnout si každý roh baráku, každé zaparkované auto či detail, máte to na desítky hodin. Hru jsem dohrál 2x  po sobě a určitě se k ní opět, po vydání DLC, vrátím v rámci New Game +.

     Město je nejen obrovské, ale nabízí i nádherný audiovizuální zpracování. Už samotná úvodní hudba Swing od Earthgangu byla fenomenální, ostatně soundtrack je vymazlený do posledního detailu – skladby s hráčem dělají, co mají. Když se jedná o adrenalinem nabytou jízdu, hraje rychlý Rap, namixovaný s jinými žánry. Pokud se jedná o hororové lokace, opravdu cítíte mráz po zádech. Plynulost hry je dechberoucí, nezažil jsem snad žádné zakolísání snímků ani v těch náročnějších částech průchodu při větších bitkách či honičkách. Plno lidí, ruch města, cítíte, že tam doopravdy jste, New York naplno žije i dýchá. Dokonce dvojka předčila zasněžené město z Miles Morales a to je už co říct. Modely postav, jejich mimika, vše se dotáhlo k naprosté dokonalosti. Audiovizuálně se jedná vedle God of War Ragnarok či The Callisto Protocol k naprosté špičce, co dokáže nabídnout „old gen“ konzole PS5 (počítám dny, kdy vyjde PRO a ukáže světu svoji nadlidskou sílu). Insomniac si dal až nesplnitelný cíl – předvést na stárnoucí pětce vizuální zážitek, nad kterým každému spadne čelist až ke kotníkům. Povedlo se. Tak živé město ještě nebylo nikým vytvořeno, ruku v ruce s grafikou a plynulostí 60 snímků bez jejích propadů. Nabrali zkušenosti z jejich série InFamous. Nyní nabyté vědomosti dokázali plně zúročit.

Dělej si vše, co chceš

     Hratelnostně se naštěstí Spider-man nikam zásadně neposunul – jedná se o stejný koncept jako první díl i Spin off díl. Jste hrdina, máte super schopnosti, létáte po městě, chytáte padouchy, bojujete s bossy, řešíte si své životní trable či pomáháte lidem v okolí. Insomniac jen spojil jedničku a Spin off dohromady. Nyní hrajete jak za Petera Parkera, tak za Milese Moralese, přepínáte si mezi nimi libovolně, plníte jejich vlastní mise, jste v jejich původní komunitě. Každá postava má svůj příběh, originální vedlejší mise, ale pokud jde o ty hlavní dějové úkoly, přepínat se nejde. Pokud je mise určena jen pro Petera, musíte se přepnout na Parkera. Jinak vás vývojáři dál nepustí. K dispozici, jak jsem psal viz výše, je celý New York a periferie. K dispozici jsou hlavní povinné mise, vedlejší nepovinné, další dodatečné úkoly k plnění. Každý průchod na 100% mi zabral asi 50 hodin. Pokud bych se chtěl doslova ve městě flákat, prozkoumávat, užívat si ruch, určitě si připočtěte dalších 10 hodin. K dispozici je konečně i dlouho slibovaná New Game +, hratelnost je nastavena tak, že zopakovat si titul několikrát po sobě není v žádném případě problém, pocit nudy či opakování toho stejného jen tak nenastane. Už jen obyčejné souboje s místními gangy, bossy či hraní za třetí postavu (kvůli užití si zážitku nebudu jmenovat) či Mary Jane dělají ze Spider-mana 2 skvost. K tomu, abyste protivníky všechny porazili a neměli s nimi moc velké trápení, jsou všemožná vylepšení, kterých je neuvěřitelné množství, odemykatelné kostýmy. Každý z nich má své vlastní bonusy, barvu i modely.

     Slovo nuda zde nikdy nenastane. Jen z úvodního souboje se Sandmanem vám spadne čelist pod kolena. Možná i pod ty kotníky. Zbytek bossů včetně toho hlavního nechci zmiňovat, ať si vše naplno užijete a věřte mi – užijete. Děj za mě nemá cenu ani nakousnout, scénář hry je za mě naprosto dokonalý – temný, atmosférický, děsivý, emotivní, depresivní, tvrdý i pochmurný. Má vše, co by kvalitní psané dílo mělo mít. V posledních letech se mu vyrovnají jen Ragnarok či Judgment (Lost Judgment) nebo Devil May Cry 5. Insomniac si neuvěřitelně zamakal. Od naivního restartu z roku 2018, přes letmý nástřel a ukázku toho, co přišlo v Miles Morales až k tomu, co je dospělé, určené spíše dospělejšímu publiku než šestiletým dětem. Otevřený konec po titulkách nás všechny rovnou připravil na finální třetí díl, pokud se vývojáři budou držet toho, co ukázali ve dvojce, bude se jednat o první dospělé komiksové dílo ve videohře (ano, Deadpool také není pro děcka). Mé obavy, že druhý díl bude jen opakování toho stejného, se rozplynuly při prvním úvodním souboji se Sandmanem. Vedlejší příběhové mise (podstatné!!!), hluboko ve hře schované, vám odkryjí značnou část zápletky pro DLC i trojku. Objeví se i postavy, které nikdo nečekal, dotvoří ucelený diamant pro pamětníky i nové publikum. Insomniac zde spojil zábavu pro děti s potřebou posunout samotnou filozofii směrem k dospělosti. To se zde povedlo na jedničku s hvězdičkou. Kdybych vám teď vypsal, co všechno ve hře zažijete, koho uvidíte a kdo se objeví, okamžitě byste si hru běželi koupit, ale neměli byste pak z toho ten zážitek, kdy ona čelist padá a padá. Pořád a stále dokola. Věřte mi, všechno bych nejradši vykecal, nejde to. Nenáviděli byste mě pak za to.

Závěrem

     Recenzi bych klidně mohl napsat až na pět stran, ale za cenu prozrazení děje, postav či událostí, které nastanou jak v samotném průběhu hry, v chystaných DLC nebo ve trojce. To nechci. Musel jsem text bohužel zkrátit a mlčet. Nemá cenu debatovat o tom, jestli si ji máte nebo nemáte koupit či zahrát – musíte. Prostě musíte. Je vynikající. Tak dobrou jsem ji nečekal. Tak jako Ragnarok (i když sérii God of War vůbec nemusím) nebo Forbidden West, ji nemůžete vynechat. Naopak – musíte ji dohrát až do konce a na sto procent. Vedlejší události vás vezmou za situacemi, které byste nečekali, že se stanou. Za mě se jedná asi o nejlepší hru na Playstation 5 a jednu z nejlepších za 28 let, co hraji hry. Audiovizuálně, hratelnostně, životnostně – vše na jedničku. Nudnější pasáže z jedničky jsou ty tam, titul se oproti předchozímu zkrátil, je svižnější, atmosféričtější a hororem se zde nešetřilo. Hlavní protagonisté, rivalové, souboje s bossy nebo jen s obyčejnými gangy, to vše funguje perfektně, baví, nenudí. Kvalitně se jedná o nejlepší díl z celé série od doby Playstation 1 a porazil i původní jedničku z roku 2000. Spider-man 2 je něco, co předčilo všechna má očekávaní, vylepšil to, co už fungovalo velmi dobře. Ukázal všem, že i druhý díl může překonat ten první. Pamatujete si na nějaké pokračování, co bylo lepší než původní díl? Já snad jen Syphon Filter 2, Resident Evil 2 a Silent Hill 2, Horizon Zero 2, Fear Effect 2. Nic víc.

Finální hodnocení 10/10 

Autor: Michal Synek

Kontakt: Mgrsynek@seznam.cz