Poezii...jako metaforu cítění naší existence
nedovyřčený obraz vesmíru v nás-
ve stínech světla
záhadně rozžatého přerývanou melodií
jíž občas zaslechneme dříve
než zplaní před přibouchnutými dveřmi
za naším snem…
když nás míjí v poryvech metelice
spadaného listí ze stromu života...