Padesát odstínů Christiana aneb Grey (recenze)

Pseudo čtvrtý díl celosvětově úspěšné trilogie tentokrát vypráví samotný alfasamec Christian Grey. Podle předběžných informací mělo jít o stejný děj, jenom o něco zvrhleji podaný. Očekávalo se odhalení jeho krutého dětství, kdy byl odebrán své biologické matce, drogově závislé prostitutce a osvojili si ho Greyovi. Podvědomě se také doufalo v přiblížení a vysvětlení jeho vztahu s paní Robinsonovou, která ho jako dospívajícího údajně zasvětila do BDMS praktik. A mezi to samozřejmě měla dveřmi jeho kanceláře padnout Anastasia, studentka literatury. Modrooká bruneta, před kterou i jeho temnota a vnitřní démoni zůstávají spát.

            Celý příběh začíná devátého května. Christian spí, ve spánku se mu promítá vzpomínka na dětství, kdy ještě žil se svou biologickou matkou.

Mám tři autíčka. Jezdí rychle po podlaze. Moc rychle. Jedno je červené. Jedno je zelené. Jedno je žluté. Mně se líbí to zelené. Je nejlepší. Mamince se autíčka taky líbí. Mám rád, když si maminka hraje s autíčky a se mnou. Ona má nejradši to červené. Dneska sedí na gauči a dívá se na zeď…. Zamířím zeleným autíčkem na její nohy. Ale ono zajíždí pod gauč. Nemůžu na něj dosáhnout. Mám na tu škvíru moc velkou ruku. Maminka to nevidí. Chci svoje zelené autíčko. Ale maminka pořád sedí na gauči a kouká na zeď. Mami. Moje auto. Neslyší mě. Mami. Tahám ji za ruku, ale ona si lehá a zavírá oči. Teď ne, Mrňousi. Teď ne…

Probouzí se, sen automaticky hází do pomyslného koše a jde si zacvičit. Čekají ho nějaké telefonáty a především rozhovor pro studentské noviny. Je rozmrzelý, když zjistí, že na rozhovor má přijít někdo jiný. Má přirozený odpor k neočekávaným věcem, který ale během chvíle ustoupí někam do pozadí, když se tou neočekávanou věcí stane štíhlá, bledá hnědovláska, která hned při vstupu do kanceláře zakopne. Je přitažlivá. Bledá. Červená se. Nedívá se mu do očí, ale na obrazy na stěnách. Neumí to s diktafonem. Prostě je levá jak šavle, ale kouše si ret a to mu stačí.

            Otázky jsou podle očekávání nudné, odpovědi dohledatelné… Ale hlavně že mluví a místy ho svými poznámkami tak trošku provokuje. Je jí okouzlený, hned po jejím odchodu si o ní nechává zjistit nějaké informace. Číslo mobilního telefonu, zůstatek na účtu, adresu. O pár dní později „náhodou“ zabloudí do železářství, kde Ana pracuje. 

Nedokážu tu zatracenou holku dostat z hlavy a vážně mi to začíná lézt na nervy. Celý týden jsem si během obzvlášť nudných schůzek v duchu přehrával náš rozhovor. Její nešikovné prsty na diktafonu, způsob, jakým si strkala vlasy za ucho, kousání rtu. Jo. To kousání rtu mě vždycky dostane.

A tak jsem se ocitl v autě zaparkovaném před Claytonovic železářstvím, obchodem pro kutily na předměstí Portlandu, kde pracuje. Jsi blázen, Greyi. Co tady děláš? Věděl jsem, že to takhle skončí. Celý ten týden… prostě jsem věděl, že ji musím znovu vidět… Čekal jsem pět dnů, pět zatracenejch dnů, jestli na ni zapomenu. A já nečekám. Nenávidím čekání… na cokoliv.

            Nebohá Ana je z pana Vím kde bydlíš celá rozhozená. Domluví se, že ještě potřebují fotky. Kvůli focení se tedy sejdou v hotelu, kam Ana dotáhne přítěž v podobě Kate, své kamarádky. Právě ona měla dělat s Greyem rozhovor, ale Ana ji kvůli nemoci zastoupila. Druhou koulí na noze je José, fotograf a Anin kamarád v jednom. Christian okamžitě žárlí.

(Jenom tak na okraj, Christian je Blíženec a Blíženci prý nejsou žárlivé znamení. Kde se stala chyba?)

Ana a Christian jdou krátce po focení na kávu. Při odchodu z kavárny se Christian ukáže jako správný romantický hrdina (a pak že ho romantika nebere. Kecá.) když k sobě Anu přitáhne a zabrání tak projíždějícímu cyklistovi, aby naši milovnici anglické literatury slisoval. Krátce na to, když už je doma, si vyčítá, že jí nepolíbil. Jo, má to těžký.

            Christian se později vydává se svým bratrem do Portlandu, aby si užili společný víkend (jeho bratr ve skutečnosti prchá před jednou ze svých milenek a využil k tomu Christiana), když mu (konečně!) volá jeho modrooká Afrodita. Je opilá a boří mýty o tom, že mírně opilé ženy jsou svým způsobem roztomilé. Christian okamžitě sedá do auta, cestou ještě stíhá pomocí svých kontaktů napíchnout Anastasiin mobil, aby věděl, kde se nachází. V baru opět prokáže své gentlemanské já, když své vyvolené drží vlasy, aby si je během obrácení obsahu žaludku nepozvracela, a následně jí starostlivě objedná sklenici vody. Ona omdlí a on jí nese v náručí do auta. Odveze ji do hotelu, kde ji celou dobu zasněně očumuje a ráno zmizí, aby mohl přijít na jiné myšlenky.

Ještě na chvíli ulpím pohledem na Anastasii Steeleové – první ženě, se kterou jsem skutečně spal – a jdu si zaběhat.

Já tak miluju romantické příběhy…

 

Večer se zase setkají, Christian ji chce vzít k sobě domů. Samozřejmě ve velkém stylu, letí spolu jeho vrtulníkem. Tady se krom návštěvy herny odehraje i prodělání Christianovo upřímného (vnitřního) šoku nad tím, že si Anastasie si ještě nikdo nikoho nepřiblížila k tělu.

Země se přestává otáčet.

Já tomu, do prdele, nevěřím.

Jak? Kdy? Kurva!

„Jako nikdy?“ nevycházím z úžasu.

S vyjukaným pohledem zavrtí hlavou.

„Ty jsi panna?“ Ne, pořád tomu nevěřím.

Zahanbeně přikývne. Zavírám oči. Nedokážu se na ni dívat. Jak jsem to mohl takhle posrat?

Jakmile se aspoň trochu vzpamatuje, snaží se vztek zredukovat tím, že Anu seřve, ta se brání.      

„A proč jsi mi to, do prdele, neřekla?“

„Nikdy jsme se k tomu nedostali… Chci říct… vždyť o sobě skoro nic nevíme.“

Christian si to všechno rychle v hlavě srovná, dojde k jednoduchému závěru, že pokud by ho podvědomě nechtěla, tak by dávno vzala čáru, nasadí na chvilku masku mazlivého štěněte a lichotí jí, aby ji přece jenom nenapadlo pláchnout, načež ji odtáhne do ložnice.

            U Christiana doma také proběhne seznámení Anastasie s jeho matkou. Christian poté odváží Anu domů a sám zůstává v nedalekém hotelu, aby jí mohl být na blízku. Právě v hotelu mu přijde e-mail, reagující na Anin „průzkum“ ohledně BDMS praktik, do kterých by ji tak rád zasvětil. Tak jo, už jsem toho viděla dost. Bylo hezké Tě poznat si vykládá jako ne. Ale přece ho nemohla odmítnout! Jeho ne!

            A protože není žádné ořezávátko, bere flašku vína a jede se přesvědčit, jestli to ne znamená opravdu konec. Bůhví ale kam Ana vlezla, že ano, takže byla jenom trošku nejistá. Ale tak kdo by nebyl… Mno… Radši nic. I Christian je po návštěvě nejistý – Ana ho po sexu z domu v podstatě vyhodí a on si připadá zneužitý. Dvojka k pohledání…

            Autorce je asi jasné, že Christian by si jako panáček bez citů příliš sympatií nezískal a na dvě a půl řádky si ho dovolila svléknout z jeho diamantové slupky chladného drsňáka (potom, co mu Ana pošle na konci e-mailu pusu za to, že jí je dovoleno na příští schůzku dojet samostatně jejím autem, bez Christianovo řidiče.) A je to roztomilé!

Za odměnu mi poslala pusu. Záměrně ignoruju své pocity a píšu jí, že nemá za co. Už s lepší náladou vyrážím do hotelové tělocvičny.

Poslala mi pusu…

 

Dochází k dalším setkáním, které ale nic nikam neposouvají. Ana mu po jedné ze schůzek neodpovídá na zprávy a telefonáty, setkají se až na její promoci. Poté za ní večer Christian odjíždí, aby spolu probrali jeho smlouvu. Ani tentokrát u ní nezůstane přes noc. A ona si zase není jistá, jestli ho má vůbec ráda. A on je zase nejistý, protože si myslí, že tohle znamená konec. Tak jí píše, proč ho nemá ráda.

Protože se mnou nikdy nezůstaneš.

Spolu s touhle větou se rozjíždí několik ale

-          Ale ona ví, že on nikdy nezůstává přes noc. Protože zásady.

-          Ale ona měla náročnej den. Vždyť promovala…

-          Ale vždyť řekla ano, že tu smlouvu podepíše. Tak proč neudělal výjimku a nezůstal s ní?

Přece jenom se v něm něco pohne a za dvacet minut je zase před jejím domem. Otvírá mu Nemesis Kate, která je odhodlaná když ne vchodově dveře, tak dveře od Aniina pokoje zatarasit vlastním tělem. Christian jí obejde a Anu najde schoulenou na posteli s očima červenýma jak angorský králík. V jejím maličkém studentském pokojíku se odehraje velmi emotivní rozhovor, po kterém jdou veškeré zásady do háje a Christian u ní přespí.

 

O něco později se odehraje rodinná večeře u Greyů na oslavu návratu Christianovy mladší sestry z Francie. Christian právě na téhle večeři vůbec poprvé představí nějakou svojí známost. Ana poté odlétá do Georgie, aby si mohla ujasnit, jak to mezi nimi je. A jaké to mezi nimi bude, pokud se rozhodne smlouvu podepsat. Christian později také odlétá – aby ji (z)kontroloval. Vezme ji plachtit a snaží se jí ukázat to „víc“ co ona tak strašně chce, ale on to neumí.

            Christian je poté nucený z Georgie odjet – jedna z jeho bývalých sub se pokusila v jeho bytě o sebevraždu. Když se dostane do nemocnice, ve které by měla jeho bývalá ležet, zjistí, že utekla. Krátce nato se ale Ana vrací a zahání jeho starosti a obavy do pozadí. Zase spolu probírají a upravují smlouvu. Ana od něj z legrace utíká (jenom pobíhá po kuchyni, o útěku nemůže být řeč) a jeho to rozčílí. A konečně se dostáváme k lámání chleba.

„Ukaž mi to,“ hlesne.

Nechápu, co tím myslí.

„Co ti mám ukázat?“

„Ukaž mi, jak moc to může bolet.“

 „Cože?“ Zakláním se a nevěřícně na ni zírám.

„Potrestej mě. Chci vědět, jak zlé to může být.“

Zlé je to natolik, že se Ana po šesti ranách páskem rozbrečí, oba chytnou záchvat podezření, že pro sebe nejsou dost dobří, Ana se sbalí a opustí ho. Christian jí poté s časovým odstupem pošle květiny a po poradě se svým psychologem se rozhodne, že ji zkusí získat zpátky. Jako záminku dalšího setkání využije výstavu fotografií Josého, na kterou měli s Anou původně jít spolu. Celý příběh končí vzpomínkou na jeho dětství, která se volně proplete s budoucností, ve které vidí Anu jak se usmívá a říká mu, že ho miluje. Je rozhodnutý jí získat zpět.

 

Grey je vlastně pouze přepsaný první díl trilogie, okořeněný o krátké vzpomínky s Christianovo biologickou matkou, Greyovými, i paní Robinsonovou. Nedozvíme se nic moc závratného, ani zvrhlého, stále je to ta červená knihovna se záblesky šedi(vých kravat a odstínů), kterou známe už z pohledu Anastasie. Jazyk je stále stejně jednoduchý, ale přeci jen je to o něco málo vtipnější než původní trilogie. Svoji chvilku slávy si například sem tam ukusuje Christianův bratr Elliot, který je na rozdíl od svého prkenného bratra aspoň trochu zábavný a tvoří tak příjemný protipól. I Elliotův život, který Christian popisuje jako „opíchat a opustit“ se změní – to když se zamiluje (zamiluje? Jo, asi zamiluje) do Anastasiiny kamarádky Kate.

            A propó, Christian – na rozdíl od Any – nemá žádného svého vnitřního boha. Což je škoda, mohla by to být zábava.

-          Vnitřní bůh se přestává holit a fascinovaně zírá na Anastasiino tělo

-          Vnitřnímu bohovi zaskočilo víno a kašle

-          Vnitřní bůh si povoluje kravatu

-          Vnitřní bůh na mě vzhlédne od zápasu v televizi a přemýšlí, jestli to myslím vážně

 

Kniha byla prý napsaná na přání fanoušků. Dočkáme se tedy i přepisu druhého a třetího dílu? Mně by celkem zajímal ten Christianův záchvat, když se dozví, že je Anastasie těhotná.

-          Vnitřní bůh zvedne hlavu z barového pultu – je zmatený a neví, co všechno pil…

 

obálka: