Padesát odstínů temnoty (recenze)

 

Když jsem se na pokračování 50 odstínů dívala, vybavilo se mi, jak se všeobecně tvrdí, že by se k filmům (já to vztáhnu i na knížky, jelikož jsem četla i knižní předlohu), které nějakým způsobem zobrazují erotiku, neměly dostávat děti právě kolem patnácti let, že jim to pokřiví pohled na zdravý sexuální vztah mezi ženou a mužem (ženou a ženou, mužem a mužem… záleží na „preferencích“). Já knižní předlohu – všechny tři díly – četla v necelých sedmnácti. Napsané je to neskutečně pitomě, po slohové stránce to bylo šíleně nudný a obsahově prostě okořeněná pohádka pro dospělé, která mě ani v těch necelých sedmnácti nezvedla ze židle (protože „síla - v tomhle případě spíš slabota - textu,“ chápete) V reálným životě by to bylo o něčem jiným, písmena se mnou ale nijak nehnula a vážně se necítím poznamenaná.

Jak to všechno začalo: Anastasie Steelová, jednadvacetiletá (jako tágo tupá) modrooká bruneta se seznámí se šestadvacetiletým nesmírně charismatickým, krásným, bohatým, (svobodným!) podnikatelem Christianem Greyem.

Krucifix, a já měla za to, že všichni charismatičtí, krásní a bohatí chlapi jsou vždycky zadaní (když ne rovnou ženatí, takovýho chlapa je si potřeba pojistit, mrk mrk) a rozhodně nečekají na to, až jim do kanceláře vpadne prakticky nepolíbená hnědovlasá pohroma, aby zjistili, že přesně ona je to, po čem celý život toužili. Víte, co to znamená? Že i já mám pořád ještě šanci! Za předpokladu, že zhubnu asi deset kilo. Začnu s hubnutím zítra. Nebo pozítří.

Anastasie se do Christana zamiluje, i přesto, že je zděšená jeho sexuálními preferencemi. Po jedné takové zkušenosti se rozpláče a Christiana opustí. A přesně tady začínáme. Christian je totiž ve skutečnosti strašnej srdcař a cíťa a pošle Aně kytici bílých růží, do kterých zapíchne vzkaz, aby se jí dařilo v nové práci.

Ana se za hudebního doprovodu coveru Scientist ocitá v porozchodové depce. Aby rozbila klasický porozchodový scénář – čili že žena nevylézá z bytu, má na sobě celý den pyžamo, nemyje si vlasy, dívá se na fotky svého bývalého, brečí a jí čokoládu – rozhodne se zajít na výstavu fotografií svého kamaráda Josého. Na výstavě ji čeká šest fotografií jí samotné, které krátce po jejím příchodu někdo koupí. A narazí (jak překvapivé!) na Christiana. Právě on všechny fotografie koupil a při velmi hlubokém dialogu pozve Anu na večeři.

„Proč jsi přišel?“

„Kvůli tobě. Můžeme si promluvit v soukromí?“

„Ne.“

„Podívej, nikdy jsem to nechtěl zkusit znova…“

„Christiane, není to dobrý nápad.“

„Chci si jen promluvit. Dobře? Chci si jen promluvit. Prosím, pojď se mnou na večeři.“

„Dobře, půjdu s tebou na večeři. Protože mám hlad. Ale budeme spolu jen mluvit a to je všechno.“

#hlubokédialogy

Christian jí jen tak při nalévání vína oznámí, že jeho matka byla závislá na cracku a umřela, když mu byly čtyři roky. Řekne to tónem, kterým si při normálním rozhovoru oznamují, že zítra by podle předpovědi mělo pršet. Citový zabarvení hlasu? Na co.

 

Christian je, jak známo už z prvního dílu, šílená žárlivá stíhačka. Vlastně jsem celou dobu čekala na to, až Aně ve chvíli, kdy ona bude spát, pod vlasy implantuje čip, aby jí mohl sledovat. Očividně se to stalo mimo kamery, protože jak jinak si vysvětlit, že ona jde se svým šéfem po práci do baru a zničeho nic se tam objeví on. Věříte na náhody? Já tentokrát ne. Pokud ji takhle soustavně sleduje, kde vůbec bere čas na to vydělávání?

Ana se tedy rozhodne Christiana uklidnit a vezme ho nákupy (jenom dotaz, poučte mě  - chlapa vážně uklidníte tím, že ho vezmete na nákup? Ještě k tomu na nákup potravin?). Hluboké dialogy vol. 2:

„Kdy jsi byl naposledy nakupovat?“

„Minulý týden v Houstone.“

„Co jsi si koupil?“

„Leteckou společnost.“ (a to se na ni ještě triumfálně podíval ve stylu „Cha, tos nečekala, co.“)

 

U přípravy večeře se jí Christian jen tak mimochodem zeptá, jak se jí líbí v práci. A protože u něj není nic jen tak, tak tradá – nakladatelství, ve kterém Ana pracuje, si Christian pro sichr rovnou plánuje koupit, aby ji mohl hlídat. On tomu tedy říká „chci začít podnikat s nakladatelstvím a tohle je dobrá příležitost,“ trestní zákoník tomu říká stalking a je to právně postižitelný. Kdo má pravdu, Christian, nebo zákon? To je oč tu běží…

Ana se následující ráno rozhodne vnutit Christianovi jakýsi šek za auto, který jí Christian daroval poté, co její starou rachotinu prodal. Náš pan Bohatý mávne rukou, ať si ho nechá, že on tuhle částku (24 tisíc dolarů, tedy cca 611 a půl tisíce českých korun) vydělá každých patnáct minut. A protože Ana je s ním kvůli lásce a ne kvůli penězům, a chce dát jasně najevo, že těch 24 tisíc nechce, tak šek roztrhá. On se na to trhání pokojně dívá, pak se zvedne z postele, zavolá svojí asistentce a tu samou částku, kterou Ana před chvíli rozcupovala, nechá převést na její účet. Ana je samozřejmě naštvaná, že má přístup k jejímu účtu a ptá se ho, kde ty údaje sehnal. On v rámci soukromé rebelie neodpoví a jdou společně na snídani, kde ji pozve na ples, který pořádají jeho rodiče. Anu stále trápí status chudé myši a argumentuje, že nemá šaty a nemá ji kdo udělat vlasy.

Holčičko, už to pochop, cukruješ s jedním z nejbohatších chlapem ve Státech. Peníze tě vážně zajímat nemusí. Poslouchej ho taky někdy. Ráno ti říkal, že každých patnáct minut vydělá 24 tisíc dolarů. Vydělá tedy skoro sto tisíc během jedné hodiny. Ještě pořád nemáš šaty? Hm?

Christian ji už už chce zatáhnout do jednoho kadeřnictví, když tu se k němu přiřítí Elena Lincolnová – pokud si to správně pamatuju z prvního dílu, tak právě ona Christiana coby náctiletého zasvětila do lesku a bídy BDMS praktik – a hned ho společensky oslintává (líbá) na tvář a upravuje mu límeček košile. Ana to všechno zděšeně pozoruje zvenku skrz skleněnou výlohu kadeřnictví a pomalu se vzdaluje, takže Christian bere čáru z království melíru a natáčků a dohání ji, aby jí to všechno vysvětlil. Ana se s ním uprostřed chodníku pohádá, odmítá do kadeřnictví vkročit a udělat tak ze sebe jenom další zářez na čele postele, vzhledem k tomu, že do stejného vlasového ústavu Christian bral i své bývalé.

#romantickézačátkynovéhovztahu

Doma jí podává spis (každá žena chce, aby si její milovaný vedl zápisy o svých bývalých partnerkách, určitě) a vysvětluje jí krátce historii jednoho ze svých vztahů – má k tomu důvod, právě jedna z bývalek před nedávnem Anu oslovila při jejím odchodu z práce a Christian se o Anu začíná bát. Probudily se v něm ochranitelský sklony, to je tak roztomilý…

A když už jsme u toho šťourání se ve vztazích, Ana si rovnou pročte i svůj spis. Být nazývaná „subjekt“ je takový… lichotivý. Ona se opět (oprávněně) naštve a jejich vztah nazve vlastnictvím, Christian se tedy rozhodne si jí udobřit, a protože peníze na ní nefungují, jde na to přes důvěru. Nechá se od Any počmárat její rtěnkou, aby měla konečně jasno, kde všude se ho může dotýkat (protože on je tygr, nesahej na mě, žádnej mazlivej kocourek, kterej se nechá otlapkávat, kdy zrovna jí napadne. To neexistuje.).

Hrdličky spolu vyráží na ples. Ples je samozřejmě velkolepý, nejenom Christian je bohatý synáček, v penězích se válí celá Greyovic famílie. Živá hudba a samozřejmě dražba. Výtěžek z celého toho večera půjde na charitu, kterou založila Christianovo matka. Charita se zabývá ulehčováním života dětí, jejíž rodiče jsou závislí na drogách. Jaká podoba s Christianovo pohnutým osudem, že. Při dražbě Ana Christiana vytočí zakoupením týdenního pobytu, který on sám na dražbu věnoval, z dražby jí odtáhne do domu, dá jí na zadek a ona se potom na chvíli dívá na fotku jeho biologické matky.

Aby se to celé trošku posunulo a nebylo to pořád o tom, že ti dva jsou na sebe naštvaní a řeší to tím, že ona se s ním pohádá a rozbrečí se a on jí dá na zadek a posléze se s ní pomiluje (#praktickýprůvodceřešenímpartnerskýmiproblémy), Ana potká na dámských toaletách Elenu Lincolnovou. Elena je nadšená, že se mohou seznámit a očividně si přeje, aby si za pár let vyměňovaly recepty na nedělní koláče, pily u toho kafíčko a vůbec spolu vycházely, když Elena byla Christianova postelová učitelka a Ana jeho osudovou ženou. Ana ale ovšem její nadšení nesdílí a chce z toalet odejít. Elena si tedy zahraje na hodnou kmotřičku vílu a vmete Aně do obličeje, že to díky ní, úžasné Eleně, Christian odhalil, jaký doopravdy je a že Anastasie není tou, koho ve svém životě potřebuje a ideální by bylo, kdyby Christiana nechala být. Ana tedy konečně nakvašeně odchází a spolu s Christianem i odjíždí z plesu. Ještě v autě ho požádá, aby ji zavezl k ní domů, Christian si ale přeje, aby zůstala s ním. Po příjezdu k Christianovi dochází k nemilému nálezu – Anino auto je polité bílou barvou a Christian se bojí, že Leila – ta tak trošku mešuge bývalá přítelkyně – může být dokonce i v bytě. Bere tedy auto a s Anou jede k přístavu, aby strávili noc na jedné z Christianovo lodí.

Zde nadešel opět čas na mé sarkastické já při scéně, kdy se Christian sprchuje. Anastasie ho starostlivě umývá, dojme se nad Christianovo popáleninami na jeho vypracovaném hrudníku, začne fňukat, Christian se na ni jenom dívá. Během toho celého na ně pořád teče voda. Pan Vypracovaný hrudník přece v prvním díle při nějakém tom svém přednesu prohlásil, že ví, co znamená hlad a žízeň a podporuje děti v Africe, nebo něco na ten způsob, tak proč ale takhle plýtvá vodou? Potom jí teda řekne, že ji miluje, ale vyznání lásky africký děti fakt nezachrání…

Navrhuju novou Facebookovou kampaň – jedno vyznání lásky = jedno zachráněné africké dítě. Takže pokud mě někdo tajně milujete, nebuďte sobec (ale ideálně buďte mužského pohlaví, svojí orientací jsem si, troufám si říct, jistá) a pro blaho malých afričánků mi tu lásku vyznejte.

A protože všichni máme rádi Christianova emotivní okénka, pojďme si za slunečného dne na lodi povědět víc o jeho pohnutém dětství. Christian se krátce rozpovídá o své biologické matce, která se nakonec předávkovala – její mrtvolu našli o pár dní později i s malým Christianem, kterého vzali do nemocnice, kde se ho ujala jedna z tamějších doktorek, jeho od té doby adoptivní matka – Grace Greyová.

Když Christian domluví, zeptá se Any, jestli chce zkusit kormidlovat. Víte, jak se říká, že pravá láska je to, že když chlap nechá svoji přítelkyni/manželku řídit auto? Protože aut má Christian několik (mohl ji tedy první pustit za ten volant, aut má plnou garáž a nevadilo by, kdyby Ana jedno autíčko sešrotovala), tak tuhle fázi přeskočil a postavil Anu ke kormidlu. Jsem škodolibá, čekala jsem v tuhle chvíli na takovou další verzi Titanicu. Ale vzhledem k tomu, že film byl v tuhle chvíli teprve v polovině (ta recenze bude dlouhá jak Anastasiino vedení – taky to očividně nemá konec), tak mi bylo jasné, že oba dva přežijí.

 

Oba se vrátí do práce. Anin šéf Jack by měl jet pracovně do New Yorku a ona spolu s ním, tak o tom okamžitě píše Christianovi. Christian ji ovšem odmítá pustit z očí, na SMS odpoví jednoduché „Ne.“ Ana večer přijde domů, kde se seznámí aspoň s Christianovo hospodyní. Čeká, až Christian dokončí hovor a prochází se po bytě. Ze zvědavosti nakoukne do Červené herny, kde ji načape Christian. Asi nemusím dodávat, že záležitost New York pro tu chvíli neprobrali…

Ono ani není co probrat – Christian ji do New Yorku vezme rád, pokud bude chtít, ale aby jela se svým šéfem? Leda přes jeho mrtvolu. Ana to další den oznámí svému šéfovi a snaží se to zahladit tím, že mobil bude mít u sebe, pokud by ji potřeboval. Je pozdě, v kancelářích už nikdo není, její šéf toho tedy využívá a první vyvíjí pouze psychický nátlak ve stylu „myslím, že se na to, že jsi moje asistentka, málo snažíš, tvoji kolegové by za příležitost jet do New Yorku vraždili a ty jsi prostě nevděčná…“ vtom zavře dveře. A je to tady. Opět se po několika minutách nicnedějení odehrává drama, kdy ona je přitisknutá zády k zavřeným dveřím a on má ruce podél její hlavy, zatímco vrčí všemožná perverzní ultimáta. Ana do něj prudce strčí, rychle otevírá dveře a dá se na útěk, sukně jejích šatů při běhu chodbou akčně vlaje. Před budovou nakladatelství vběhne Christianovi do náruče, vykoktá, co se stalo a Christian je odhodlaný jejího šéfa umlátit vlastníma rukama, případně použít její – v kanceláři zapomenutou - kabelku jako řemdih. Ana se ho chytí za klopy saka a se slovy „Ne, prosím. Nechoď. Nechoď. Neopouštěj mě,“ se mu v náručí rozpláče, Christian tedy kývne na svého řidiče, aby to vyřídil, a odveze Anu domů. Ještě ten večer nechá jejího šéfa propustit. Sice ještě nemá s nakladatelstvím podepsanou smlouvu, ale on má kontakty. On má přece všechno.

A rovnou Aně navrhne, ať se k němu nastěhuje. Ráno jí je nabídnuto místo jejího šéfa, který dal „narychlo výpověď.“ S Christianem to oslaví, kývne na nabídku o nastěhování a rovnou se tedy jede k ní do bytu, aby si vzala aspoň pár věcí. Christian chce jít nahoru s ní, u schodů ho zdrží pracovní telefonát a Ana tedy pokračuje do bytu bez něj. A na koho v bytě nenarazí – na Leilu, tu pošahanou ex, která navíc vytáhne zbraň. Ana se ji snaží uklidnit, ujišťuje ji, že ví, čím si prošla a že o ni Christian pořád mluví. Leila varovně vystřelí do vzduchu a ptá se, co Ana má, na rozdíl od ní, proč je jí dovoleno oslovovat Christiana jménem, jak to, že spí v jeho posteli. Na Leilu bacha, ona to má ošéfený, všechno ví, protože Anastasii sleduje. Ana argumentuje, že není nikdo, že se časem Christianovi omrzí. Ale Leila ví, že Ana Christiana miluje. Ale ona ho miluje taky. Všechny jeho bývalé ho stále milují. Ale Anastasie mu nedává, co doopravdy chce. Nezná ho. A Christian tu spokojenost jenom hraje. Aby to celý bylo dost napínavý, tak Leila celou dobu drží zbraň a míří na nebohou Anu, která si jenom chtěla vzít věci. Christian se očividně konečně vyžvanil, vrazí do bytu a jediným natažením ruky donutí Leilu, aby zbraní složila níž. Christian se přiblíží a zbraň ji pro jistotu vezme. Aby ovládl situaci, sykne jenom „Na kolena“ a Leila se poslušně složí, Christian ji zlehka hladí po hlavě. Zvyk je železná košile. A pánova přízeň. Ana je pozoruje, oči má rozšířené a lesklé od toho, jak zadržuje slzy. Taková nikdy nebude. Christian jí nařídí, aby odjela k němu domů. Když neposlechne (stále na ně zírá), Christian požádá svého řidiče. Ten na ni kývne, ona se konečně odlepí od země a s Christianovo řidičem odchází. Když jí otevře dveře od auta, Ana nenastoupí. Místo toho se vydá po chodníku pryč. Řidič za ní volá, ona ho okřikne a pokračuje dál. Nevím teda, proč za ní neběžel, ale to je jedno. Ana se za zvuku nějakého strašně romantického a pomalého songu o nehynoucí lásce prochází městem, a abychom dotáhli kýč k dokonalosti, tak začíná pršet. Po několika hodinách přece jenom přijde ke Christianovi domů, stejně jako v prvním díle plná nejistoty, že ona mu nikdy nebude stačit. A stejně jako v prvním díle chytne Christian schízu, že na ni moc tlačí a se slovy „Neopouštěj mě“ si klekne na podlahu. Ana je vyděšená, pořád se bojí, že se Christian vrátí ke svým „starým zálibám,“ přesto že ji Christian ujišťuje, že se to nestane. Udeří tedy na něj s otázkou, jak to ví. A Christian na ni vybalí, že není dominant, ale sadista. Tak počkat.

Pro mě za mě ať je klidně jednorožec vydechující duhové obláčky vonící po jahodách, ale ať si teda ujasní, co teda je, protože v prvním díle tvrdil opak. Ať si klidně hodí do Googlu něco jako „jsem dominant – test“ a má to. Dneska jsou testy naprosto na všechno. Mimochodem, to jsem z legrace chtěla zkusit, tak jsem do Googlu zadala:

„jsem d“ (slovo jsem úmyslně nedokončila) a vyplivlo mi to nabídku:

-          jsem doma

-          jsem do tebe takový blázen že můžu stěží dýchat

-          jsem do tebe blázen

-          jsem duhová víla

-          jsem divná

 

Christian si určitě vybere. Pokud bychom hledali toho sadistu, tak nám to pod heslem „jsem s“ najde:

 

-          jsem sem

-          jsem sama

-          jsem slovní druh

-          jsem smutná

-          jsem skoro panic

 

Nevím, co je horší. Jestli být divná duhová víla, co je do tebe blázen a nemůže dýchat, nebo být sám a smutný skoro panic, který je ve skutečnosti slovní druh.

Zpátky k filmu.

Christian to tedy uvede na pravou míru – rád trestá ženy, které vypadají jako ona (myšleno Anastasie) a stejně jako jeho matka. A uvědomuje si, že je to zvrácené. Ale ona pro něj znamená víc než cokoli jiného. Anastasie by mu ráda věřila, že už se k tomu nevrátí, ale nevěří mu. Christian si tedy rozepne pár knoflíčků na košili a položí si Aniinu dlaň na srdce se slovy: „Tohle jsem já. Celý já. Jsem celý tvůj.“

To je sladký, co… Asi mám cukrovku. Jen počkejte, tohle je první patro celýho toho dojáku.

Anastasie se v noci probudí, tak si obleče Christianovo košili, jde na balkon a dívá se na město. Šramot peřin ji donutí se otočit a vidí, jak se Christian neklidně převrací, mumlá a sténá pořád dokola „Ne.“ Opatrně si k němu lehne a pohlazením po tváři a slovy „Už je to dobrý. Jsem tu. Jsem tu.“ Christiana probouzí. Christian ji obejme, přetočí ji na volnou postel a plně při vědomí řekne: „Vezmi si mě.“

CO JE TO KUR… ZA ŠÁHLOU ŽÁDOST O RUKU?

I Ana se nejistě zeptá: „Co?“

Christian jí na to odpoví, že chce, aby si ho vzala. Anastasie ho uklidní, že si (ona) myslí, že se mu jenom něco zdá, obejme ho a znovu usíná.

Následující ráno je asi nejhezčí. Ana se probudí a vydá se hledat Christiana, kterého najde do půl těla nahého, jak se přitahuje na hrazdě. To jsem měla chuť si odmyslet, že je skoro jednou tak starej jako já a že ve skutečném životě má manželku, která je prý tak trošku semetrika a dvě malé děti, stopnout si to a jenom tak koukat na jeho záda…

Anastasie se ho pro jistotu zeptá, jestli se mu něco nezdálo. Jeho žádost o ruku se mu ale nezdála, a aby ukázal, že to myslí vážně, tak to zopakuje. Ana prokáže širokou slovní zásobu a „Co?“ je nahrazeno slovem „Proč?“

 

-          Protože tě miluje

-          Protože to s tebou myslí vážně

-          Protože se kvůli tobě změnil

-          Protože má charisma

-          Protože nosí saka

-          Protože má peníze

-          Protože ty jeho záda…

 

Ana později telefonuje s Christianovo sestrou, která se zmíní, že se blíží Christianovo narozeniny. Ana se tedy vydá koupit mu dárek, který mu předá s přísným zákazem otevření před narozeninami. Christian o pár hodin později odlétá se svou kolegyní na jedno jednání svým soukromým vrtulníkem. Během letu zpět se ovšem vyskytnou komplikace. Ana prozatím o ničem netuší, zrovna v ten den je domluvená na setkání a popíjení se svými přáteli. Vše se dozví od Christianovo bratra, který cukruje s její bývalou spolubydlící a je tím pádem do baru také pozvaný (holky to mají krásně rozdělený…)

Celá rodina Greyových sedí před televizí a sledují zprávy. Ana je zdrcená a třese se. Náhle se obsah zpráv mění, Christian i jeho kolegyně byli nalezeni živí a zdraví, to se potvrdí i cinknutím výtahu, z kterého vyjde živý a zdravý Christian. Když ho všichni osahají a ujistí se, že je v pořádku, Ana se mu mírně v náruči zhroutí a pláče. Jeho rodina později odjíždí a Ana mu připomíná, že už je po půlnoci – je tedy den Christianovo narozenin. Christian sice ztratil mobilní telefon, ale dáreček od své milované Any nikoli. V malé krabičce je klíčenka s panoramatem Seattlu. Na první pohled nic zvláštního. Dokud ovšem klíčenku neotočí a nevidí krátký, všeříkající Yes! vyjadřující Anin souhlas se sňatkem. Nemůže tomu uvěřit, zeptá se tedy, jestli ano znamená ano. Asi ví, že ženský slovník je zrádný. Ana tedy chvíli opakuje „Yes“ jako zaseklej gramofon, on ji popadne do náruče a točí se s ní po obýváku. Hladina cukru v mojí krvi v tuto chvíli prudce stoupla, udělaly se mi mžitky před očima a v rámci záchrany jsem do sebe v polovičním kóma nasypala kilo soli na ex.

 

Večer naši dva snoubenci odjíždí ke Christianovo rodičům oslavit jeho narozeniny. Christian zde také oznámí Aniino odkývání se svatbou. Na oslavu je pozvaná i Elena, která je z toho všechno, jenom ne nadšená. Proto si taky počká na chvíli, kdy je Ana sama a vyčte jí, že se nedrží její rady – aby se od Christiana držela dál. Ana jí po krátké roztržce chrstne vodu do obličeje, v tom přichází Christian a podává Eleně kapesník. I jemu oznámí, že pro něj Ana není ta pravá. Christian jí na to odvětí, že ona ho naučila tajemství sexu, Ana ho naučila milovat. Celé to slyší Christianovo matka, která k Eleně přijde, vrazí jí facku a přikáže jí, aby nechala na pokoji její děti a vypadla z jejího domu. Christian o pár hodin později s Elenou přeruší veškerý kontakt včetně obchodů a Anu pozve do loděnice, kterou nechal vyzdobit a kde ji s pokleknutím, prstýnkem a všem těmahle věcma okolo požádá oficiálně o ruku. Všechno tedy končí šťastně – nebýt Jacka, který zpovzdálí pozoruje ohňostroj odpálený na Christianovo počest. Očividně se nenechá zamést tak snadno pod koberec, ale to necháme spát – premiéra třetího dílu má být až za rok opět kolem Valentýna.

 

Stejně jako první díl ani pokračování 50 odstínů mírné nudy není vyloženě špatný film, i když z kvality dialogů je člověku do pláče a některé postavy – bohužel především ty hlavní – moc rozumu neprokazují. Ale na hlavní protagonisty se kouká hezky a oni přece jenom za naprosto blbou – ale chápu, sex táhne a peníze tak hezky voněj - propagaci nemůžou. Stejně jako jsem tvrdila u prvního dílu – odtrhněte „sexuální“ nálepku, zůstane nám tedy pouze ta romantika a máme z toho ucházející film.

Co se týče té nahoty a celkově zobrazovaného sexu – nic „závadného“ (rozumějte genitálie, pohlavní ústrojí, rozkroky, ohanbí… říká se „tomu“ různě) vidět není, záběr kamery vždy končí cudně přibližně v linii pupíku, na nahého Jamieho Dornana byl – jak už jste jistě pochopili – pro mě příjemný pohled a Dakota Johnson opět odhalila prsa – jak nečekané u filmu, který v každém traileru horko těžko propaguje těch pár erotických scén, aby rozproudil krev v každém centimetru těla natěšených divaček (eventuálně i diváků, nic proti tomu) a kina si tak namastila kapsy. Nejerotičtější chvilkou byl asi dvouvteřinový záběr na zadek Jamieho Dornana. Dakotina prsa známe už z prvního dílu, ale Jamieho zadek, to je ovšem žhavá novinka.

Nic pobuřujícího vidět není, sex je zobrazovaný jako v každém podobném filmu. Tečka.

 

 

Když se nad tím tak zamýšlím, jsem si s Anou vlastně celkem podobná… Hnědé vlasy, modré oči, když otevře pusu, tak člověk čeká, co z ní vypadne za perlu… Z toho vyplývá jediná otázka – kde se schovává můj charismatický, přiměřeně osvalený a pohádkově bohatý milenec? Neschovávej se, máš na to, aby ses objevil, ještě dva roky (potom se plánuju s autorkou knihy soudit, že její kniha lže a Muže M, který se do vás zamiluje a asi po měsíci vás ve vašich jednadvaceti požádá o ruku, neexistuje.) a žádnou jako já už nikdy nenajdeš.

Hm, asi právě o to všem těm chlapům jde…