Emoční inteligence - Daniel Goleman

Titulek knihy zní: „přelomová kniha, která úplně změní pohled na to, co to znamená být chytrý.“ A nutno říct, že titulek je to poměrně výstižný. Upřímně řečeno jsem od toho očekával trochu něco jiného, ale o to víc jsem byl překvapen. Autor se v první části knihy zaobírá technickou stránkou emocí. Tím, jak a kde v mozku přesně vznikají a proč pak cítíme to, co právě cítíme. Velice často je to poměrně dosti odborné a některá dlouhá složená slova jsem musel číst i vícekrát, ale to pochopitelně nemůže být bráno jako výtka. Od zhruba druhé třetiny až do konce je kniha zaměřena téměř výhradně na výchovu emocí u dětí a to již od samotného narození. Musím říct, že mě celkem zaskočilo, až vyděsilo, v jak útlém věku je možno dítě ovlivnit natolik, že mu to vydrží po zbytek života. A to jak pozitivně, tak hlavně negativně. Myslím si, že tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý rodič, protože mu nastíní svět, který je běžnému oku skryt. Obšírnější popis obsahu je v tomto případě v recenzi nemožný, jelikož je kniha spíš takovou učebnicí a cokoliv bych z ní zmínil konkrétně, by byl spoiler a opisování a to nechci. Co však zmínit mohu je, že se autor logicky zaměřuje hodně na svou domovinu, tedy USA a spousta údajů je právě tam odtud. Více zarážející pro mě ale bylo, že v knize jsou určité predikce budoucnosti. Což autor v době, kdy knihu psal, netušil. Ale spousta věcí, o kterých píše, že se v budoucnu mohou stát a nejspíše stanou z důvodu naprostého zanedbávání výuky emoční inteligence, se nyní skutečně dějí. Jako až brutální nárůst kriminality, střelby na školách a spousta dalšího. Z toho a z několika autentických příběhů, které autor používá pro pochopení čtenáře, mi až šel mráz po zádech.

Nyní k tomu jak je kniha psaná. U čtení trpím až obsedantní poruchou, kdy nežli začnu číst, v rychlosti knihu prolistuji. Abych si udělal obrázek o tom, jak dlouhé jsou jednotlivé kapitoly. Na kolik částí je kniha dělena a vůbec jak je strukturována. Nikdy ale nečtu samozřejmě. A v této knize se mi to obzvlášť vyplatilo, jelikož v textu je celá řada odkazů na dodatky a vysvětlivky. A tyto dodatky a vysvětlivky naleznete v poslední celé čtvrtině knihy, takže při čtení potřebujete téměř tři záložky a celkem často musí čtenář přelistovávat, což není úplně komfortní, ale sám nevím, jak by to šlo vymyslet lépe. Kniha je opravdu hodně obsáhlá a autor s ní musel strávit spoustu času a ustavičné práce. A i když je to už několik dekád, co kniha vznikla, stále má nová vydání a je to jedině dobře. Protože by byla nedozírná škoda, kdyby upadla v zapomnění. Přečtení mohu jen doporučit. Určitě neprohloupíte.

***

Další recenze a ostatní také na:
https://mirosparkus.webnode.cz/