Hledání východiska skrz koncept

Téměř úplněk, jak bílý spad ohyzdnĕ sedá na šedou zónu bez luceren na Monte Bú. Mrazivý večer. K planetáriu se zrychlenĕ přibližují rapu chtivé existence prahnoucí po záblesku nĕčeho nového. Audiovizuálního. Kosmického.

Projektor osvítí kupoli. Stelárnĕ dlouhá trubicová loď připlouvá. Back fire feeling a pocit žasnutí nad vesmírem a hvězdami. Potom flashback do budoucnosti. Někde v zapadlých uličkách, v baru kde neřešej co se děje kolem. Takové má rád. Nasedá do modulu a pokračuje. Nachází oběť, Keňana...něco mezi ještĕrkou a člověkem. Damn! Do toho Osobní příběh ztráty. Objasnění motivace. Propojení s imaginací na dalsím levelu. Do toho vizuální, sonické, světelné vyprávĕní v rytmickém, synchronizované znĕní.

Takhle začínala konceptuální jízda Mutantů se speciálním projektem na míru designovým pro prostor planetária. Něco co mi v rapu chybělo, kohezivní příběh a sound desing s přesahem, masivní kolaborace, imerzivnost a deci divadelní performace. Co se týče projekcí, tak oscilují mezi obrazovostí a abstrakcí, konkrétními detaily a kolážemi animací a prokreslenosti vesmíru.

Borci mají za sebou DAMU. Hudební podklady a progrese zavání DIY přístupem a nostalgickými synthy, expresní delivery beatů a Multižánrovostí. Nadhledem. Humorem. Vizí!

Až mĕ to vlivo do žil inkoust a záchvĕv inspirace, věnovat energii projektu, připravit kohezivní rámec pro tracky skrz vyprávĕní. Scifi narativ pro proud vědomí a v tom emoční krajiny mojí duše a sentence proč to vlastně všechno píšu. Co tím zamýšlím, kam mířím. Současná hudba jak plátno na němž kreslím slova a maluji je do hudby podkresu souznivĕ a neochvĕjnĕ.