Když se na Moravě „kuchařsky“ tančí

Dětský folklorní soubor Červánek se už přes pětadvacet let snaží obnovovat a zkrášlovat nejen své rodné město Hradec Králové lidovými zvyklostmi, jako je Vynášení Smrtholky či Masopustní průvod městem, ale jeho dominantní činností je samozřejmě tanec v lidových krojích, se kterými se za krásou tance vláčí mnohdy i za naše hranice.
Jeho poslední zastávka byla na dosti jižní části Moravy ve Veselím nad Moravou. Konal se zde již šestnáctý dětský festival Štěpy. Letošním podtextem byl název "Kucharka naša", proto se celé tři dny festivalu nesly vůni lahodného opékání sladkých frgálů a voňavým klobásek. Červánek se již několik let může chlubit svou nejen choreografickou dokonalostí pásma Kuchařky, se kterým oslavuje na soutěžích či vystoupeních nejeden úspěch, a právě proto byl pozván i sem, aby i zde mohl předvést své "kuchařské umění".
Přestože festival začal již osmého června v pátek v domě kultury, kde se vzdálenější zahraniční soubory z Rumunska či Srbska, předváděli ve své plné kráse, a i přesto, že již devátého ráno roztancovávaly ulice, Červánek se touto ranní dobou teprve náročně přemisťoval směr Morava. I přes známá upozornění na snídaně, kinedril a podobné pomocníky, se stejně zastavovalo více než je zvykem. Ale s tím se hold musí počítat vždy, když se jede s malými i pětiletými dětmi. Ale do maloměsta jsme dojeli i přes všechny překážky a mohli jsme rozjet svou dráhu chaosu. Rychlé ubytování, převlékání, spěchání ... Přesto všechno jsme se stačili dopravit na hrad Buchlov, kde se již hromadily roje krojovaných dětí, cimbálových muzikantů, roztáčel se lahodný mok pro hosty, rožnily se klobásy a prodávaly se suvenýry. V povětří byla cítit pohoda, klid a lidová krása. I když nás honil čas, nemohli jsme si odpustit prohlídku známého hradu, který nebyl nikdy dobit, kde se chlubí kupříkladu samurajským brněním, náhubku pro upovídané ženy, mumií egyptského vojáka či naříkající černou paní o půlnoci se procházející po hradbách.
Kromě našich malých tanečníků se zpěvnými zobáčky a starších kolébajících slečen, vystoupil například i Slezánek z Českého Těšína, Spineček z Vnorovan, domácí Štěpnička, slovenský veselý soubor z Prešova, ale i Studienka z Bratislavy, která si sebou přivezla i soubor Andalucia, též z Bratislavy, který sice lidovými kroji neoplývá, ale za to diváky zanesl do dalekého Španělska a rozdováděl ho flamengovými rytmy. K večernímu popíjení a oslavování krásného dne hrála například cimbálová muzika souboru Rozmaria. Tu už jsme si ale bohužel nemohli poslechnout, neboť naše věkové oslabení nás donutilo, s bednou klobás v kufru, rozjet se do připravených postelí, ve kterých jsme se měli dospat a hlavně sladce vyspat na zítřejší náročný den.

Ranní probuzení do slunečného dne namalovalo úsměv do všech dětských rozespalých tváří tak krásně, že každého hřálo u srdce při pohledu na ně. Proto i dopolední zkouška v parku byla pro všechny soubory ulehčená, neboť se nikdo nedovedl zlobit na tak zářivý den.
Ale Krátký spánek po obědě už nenesl tak usměvavé probuzení. Líné kapky deště každou minutou zrychlovaly svůj pád a ke kulturnímu domu jsme již dojeli v samém dešti. Po druhé hodině měl vyjít slavnostní průvod městem, ale pro slzavé nebe nebylo nikomu známo, zda muzikanti budou nebo nebudou moci vytáhnout své nástroje a rozeznívat tak ulice. Ale náš zoufalý telefonát tam nahoru zřejmě obměkčil mračna, neboť déšť se po čase umoudřil a v jemném hlazení účastněných krojovaných dětí jsme vyrazili směr Zámecký park. Červánek se zhostil vedoucího postavení v průvodu a jako první vyrazil s písní na jazyku. Štěpnička, Slezánek, Studienka, slovenští Španělé a ostatní, jsme tak písněmi hladili na duši všechny s deštníky procházející diváky.
V Zámeckém parku tak mohl pořad začít bez sebevětších problémů. Práce pořadatelů byla vidět kupříkladu i na samém úvodu vrcholné chvíle festivalu. Dvě moderátorky v kostýmu zámeckých kuchařek zpestřovaly vystoupení i tím, že celé představování souborů převedly v jídelní lístek, který si poručil jejich pán. Červánek byl kupříkladu název aperitivu, Štěpnička polévky, Slezánek například zase předkrm. Dobrou náladu se snažil zahnat opětovný déšť, ale diváci tasili své deštníky a zahnat se stejnak nedali. Proto se ještě před koncem pořadu mračna vzdala a slavností ukončení proběhlo již v suchu. Děti měli z dopolední zkoušky naučená slova festivalové kuchařské písničky, a proto závěrečné nastoupení všech účastněných znělo dětskými hlásky stejné kuchařské noty. Tím se tak soubory i pořadatelé rozloučili s diváky i s dětmi a pomyslně tak ukončili festival.
Nezávisle na sobě se z Veselého nad Moravou rozjížděli autobusy do vzdálených domovů. Andalucia se jela připravit na flamengový zájezd do Tuniska a připravovat oslavy dvacátých narozenin, Štěpnička se rozutekla domů s nápady na příští ročník festivalu a my se s dárkovými taškami od pořadatelů také rozjely domů, připravovat se na další zájezd, tentokrát trochu dál, až za polské hranice, a doufaje, že nás zdejší zase ob rok pozvou na své slavnosti.