malé zápisky z Pannonie...

….z Levic jsem přes Blavu a hranice proklouzl do západních Maďar - bývalého římského území…zlákalo mne náhodou...to když jsem plánoval jinou cestu na Slovač a jeden vlak měl název Pannonie…jak taková drobnost může otevřít netušené obzory…
Vskutku úžasné území…nepřeberné množství architektonických zajímavostí...tvárná krajina…jiskrní lidé…
Prakticky jsem od úterý do čtvrtka ani nespal a když jsem začal pomýšlet na nějaký nocleh hodný toho slova byl jsem povolán svou domovinou….
Myslím,že nemá smysl popisovat jednotlivé pamětihodnosti ostatně slohy jsem vlastně navštívil všechny,on totiž ten kraj je prošpikovaný historií a je jedno kudy a v jaké době se pohybujete…co jsem si nenechal ujít byl zámek i jezero pod skoro shodným názvem Fertőd..u zámku knížete Esterházyho nádherná zahrada /mimochodem zde pobýval J.Haydn/…také jsem se prošel po jantarové stezce a lipovou alejí dlouhou přes dva kilometry... a taky jsem na sebe nechal působit sílu svatyně bohyně Isis…sám jsem celou tu dobu kroutil hlavou kolik rozličných dobových atributů se vměstnalo za dva tisíce let do tak malého území…celou tu dobu jsem také ochutnával výborná vína,ke kterým jsem se před tím na Slovensku prakticky nedostal…z mnoha mi na jazyku utkvělo hlavně ,,ezerjó,,….jako jeden z bonbónků prvního dne mou obestavěnou duši osladil jeden menší dřevěný,velmi starý avšak nádherně zručně postavený mostek dochovaný dodnes ve vesničce Velém a to ještě má vášeň pro přemostění měla strávit další lahůdku….své putování příhraničím jsem zakončil v obci Velemér /pamatuji si to jen proto,že ty názvy jsou podobné,jinak ty krkolomné popisy okamžitě mizely z mé paměti /…tam jsem se mi povedlo vpadnout do hrnčířského krámku tak šikovně,že jsem několik těch výtvorů změnil na střepy…inu co se dá čekat od skláře,že…pointu to mělo v tom,že ti lidé se jednak vůbec nezlobili ani nechtěli odškodné naopak jsme se spřátelili a já měl jedinečnou možnost pracovat s hlínou,když jsem jim pomáhal…svým vzevřením jsem jim ostatně byl blízký...dokonce mi po několika džbáncích vína i rozuměli... checheche….a co mě tam ještě mimo jiné fakt rozradostnilo...byla nádherná okolní vůně pryskyřice…to pronikavé líbezné aroma zarůstající se do těla jsem si založil do svých nejmilejších krystalů paměti... a nejspíš mám z té opojné chvíle na lebeční kosti také místo,kam se mi otiskla část stolu na kterém jsem sklonil hlavu….
Pak jsem se stočil k Balatonu ve směru k BuděaPešti…celou cestou mne provázela všudypřítomná klasická i ryze krajinná hudba...z druhého a vlastně posledního dne bych vypíchl město Veszprém,které mne jakožto projektanta uchvátilo svou polohou hvězdy a zdržel jsem se tam relativně nejvíce z navštívených lokalit...tam byl také onen mostní klenot-klenutý ladný viadukt…nenechal jsem si ujít kapli svého jmenovce,nadchlo mě muzeum cihly a nerostná zahrada,dokonce i vězení ve skále mělo své kouzlo…o moc dál už jsem se nedostal...ještě jsem se stačil na zpáteční cestě prosmýknout Győrem a víc už si nepamatuji,protože jsem zbytek prospal a probudil se do zimy severozápadu /tam na jihu bylo celou dobu neskutečné teplo,takže teď vypadám jako jeden z těch snědých nepracujících chichichi…/…jo ještě jsem také byl v Komárně and Komárom,kde byla ta nejobjemnější pevnost zcela vymykající se svému názvu Mono-stor,jakou jsem kdy viděl…

Co vím a o čem jsem skálopevně přesvědčený je,že už teď plánuji jak se do těch Panenonských míst vrátím…