Lipica

Slovinský hřebčinec světového významu – Lipica. Kdo by ho alespoň z doslechu neznal, je to přeci rodiště slavného lipického koně! Vypravme se tedy spolu do stájí mezi elegantní bělouše…

Nejdříve trocha historie

Lipický hřebčín byl založen jen o rok později než ten náš v Kladrubech nad Labem, a to v roce 1580. Arcivévoda Karel Štýrský tak učinil cíleně – potřeboval pro svůj dvůr ve Štýrském Hradci a ve Vídni koně dle svých představ.
První byli do Lipici dovezeni koně španělští až z Iberského poloostrova a bylo tomu tak i po celé 18.století. Původní stádo se skládalo z devíti hřebců a čtyřiadvaceti klisen, během let však byla dovážena další zvířata. Původní typ však bylo stále obtížnější získat, a tak se vedle koní španělských dostávali do lipického hřebčína i italští, němečtí a dánští (z Královského hřebčína ve Frederiksborgu). Devatenácté století s sebou přineslo arabský vliv – do chovu hřebčína byl roku 1816 zařazen bělouš Siglavi. Docházelo i k pokusům přikřížení plnokrevných koní, výsledek se však ukázal jako nevhodný.

Bílé hřívy a golfové pláně

Hřebčín Lipica se nachází na západě Slovinska, velmi blízko italských hranic (město Terst je od tohoto místa vzdáleno 12 km). Z hlavní silnice odbočuje vedlejší, lemovaná bílými oplůtky výběhů či sametovým trávníkem golfových hřišť, kterých jsou zde rozsáhlé pláně. Slouží klientům hotelu ležícího v těsné blízkosti stájí. Pozornějšího pozorovatele překvapí velké množství kasín – v celém areálu a nejbližším okolí najdeme všehovšudy tři tyto podniky.
Dojedeme na parkoviště a odtud se pak pěšky vypravíme k hřebčínu. Celý objekt je obehnán zdí a plotem. Po pravé ruce směrem k bráně uvidíme již zmíněný hotel a přilehlé restaurace, po levé se zase rozkládá dětské hřiště. Vzrostlé stromy poskytují stín a ochranu před sluncem, vše vypadá čistě a upraveně.
Návštěva hřebčína je možná, stejně tak jako v českých Kladrubech nad Labem. Otevřeno je každý den kromě pondělí, a to po celý rok. Kromě návštěv stájí je možné shlédnout trénink lipicánů, či se dokonce na bělouši vycvičeném v duchu Španělské jezdecké školy svézt, což je pro mnohé zážitek na celý život. Výjimkou však také není možnost jízdy v kočáře nebo výuka jak jezdeckého, tak vozatajského umění.
Průvodci podávají výklad ve slovinštině, němčině, italštině a angličtině. Návštěvník se nejdříve podívá do stájí koní pracovních. Prochází prostorami jak s boxovými stáními, tak „štonty“. Zajímavostí je, že k remontám je pro cizí vstup zakázán. Následuje návštěva kočárovny, kde shlédneme jak nejnovější typy vozů, tak i ty nejstarší kusy, které má hřebčín v majetku
Co pohladí duši každého milovníka koní, je stádo chovných klisen s hříbaty. Matky se svými potomky chodí na pastvu každý den mimo neděle. V tento sedmý den týdne má stádo možnost vyjít z volné stáje do přilehlého padoku.
Poslední zastávkou celé vizity je stáj plemeníků. Každý hřebec stojí ve velkém prostorném boxe, prostor je světlý a vzdušný. Návštěvníci však nesmějí z bezpečnostních a hygienických důvodů na koně sahat, ačkoliv k tomu krása koní a bělostná srst svádí. Obdivovat jen z povzdálí!

Hřebčín Lipica je dobrým typem na výlet. Budete – li mít tedy někdy při návratu z letní dovolené cestu kolem, neváhejte a stavte se tu. Uvidíte, jak si vás bílí koně získají…