Deník z Číny 6

7.den 13.10.2008

Po 12 hodinách, asi 1000 km vystupujeme v Guilin, v 6:30 na nádraží
Dobré ráno, tedy jak pro koho.
Hned po výstupu jsme usoudili, že bychom si měli jít ihned koupit jízdenky na vlak, aby nedošlo k tomu, co jsme zažili dnes. Podle plánu v Guilin jsme tři noci, zdá se to dost dlouho, ale na koupi čínských jízdenek platí heslo: "Co můžeš udělat hned, udělej hned."
Šli jsme tedy k pokladnám, bylo prázdno, jen občas nějaký číňan dorazil. Není se čemu divit, číňané obecně vstávají později. Bohouš chce opět zkusit svou jízdenku zdarma. Nevěřím tomu, že to půjde, nicméně to zkouším na pokladní. Tři jízdenky do Kunming a poté z Kunming do Dali, z toho jednu zdarma a ukazuji papír od ČD, kouká na to jako kdyby dostala účet za plyn, skoro se toho papíru bojí dotknout, poté volá kolegyně. Chvíli se mezi sebou baví, poté jedna z nich řekne lámanou angličtinou, přijďte v osm hodin. Vzhledem k mému ospalému stavu mi to moc nemyslelo, hrozně špatná konverzace, pořád si pletu you s yao a nevím proč, přitom jsou to jedny z neodlišnějších slabik. You (mít) s yao (chtít) se mi pokud jsem se nesoustředil celou Čínou pletlo. Takže místo "nechci" jsem mnohým obchodníkům řekl v rychlosti "nemám" a to ještě u "mít" tedy u you je speciálně úplně odlišný zápor (mei) a ne bu, tedy "mei you" versus "bu yao". Prostě blb.
Odcházíme tedy, před nádražím mávneme na taxi, ukážu mu adresu do hostelu, neví, tak volá na telefonní číslo u adresy, které jsme tam prozřetelně napsal. Chvíli mluví, poté nás nakládá a odváží k hostelu. Ten hostel nevypadá jako hostel, který jsem viděl na internetu, slečna recepční je zaskočena, takhle po ránu asi hosty nečekala, mluví trošku anglicky. Nakonec se domluvíme na pokoji pro tři, je to pokoj v suterénu, smrdí plísní, ale cena je dobrá, takže bereme. Později si uvědomuji, že jde opravdu o jiný hostel, i když telefonní číslo z webu a tohoto hostelu souhlasí. No nic, nevadí. Je to hostel u řeky, jsou tam sice sítě v okně, ale s dírami, takže raději ani nevětráme.Přece jenom už jsme v malarické oblasti a nikdo z nás antimalarika nebaští. Po dobu pobytu jsem dostal přes noc dva komáří vpichy, nicméně žiju, takže v pohodě.
Jinak můj stav se nemění, stále stabilizovaný, dvakrát denně Coldrex, pravidelně do krku dubové kapky. Horečku nemám, v krku bolí a pomalu mi to jako vždy přechází na rýmu.
Po ubytování totálně vyčerpaní dlabeme na návrat na nádraží a jdeme si raději lehnout. Spali jsme až do poledne, poté ačkoli se nám nechtělo, došli jsme opět na nádraží a žádali o jízdenky. Tentokrát tam byl zcela jiný šrumec, několik okének (alespoň 10) v provozu, dlouhé fronty, ještě najít tu správnou frontu a stoupnout si do ní. U okénka, kde jsme stáli se paní pokladní blížila polední pauza, tak si Pepa pro jistotu stoupl ještě do jiné fronty, kdybychom to náhodou nestihli.
K okénku jsme se dostali na poslední chvíli a začalo opět vyjednávání, opět naše jízdenka zdarma vzbudila zájem i nadřízených. Nicméně opět neuspějeme, odpověď, kterou se dozvídáme znovu a která asi v Guilin znamená jako "nevím si s vámi rady, přijďte otravovat někoho jiného až já tady nebudu" zněla jasně. Tedy v jejich podání zněla takto: "Přijďte v osm hodin" (doteď nevím jestli myslela v osm ráno druhý den nebo ten samý den v osm večer). To již nechceme riskovat. Číňané stojící za námi doufali, že se k okénku ještě dostanou. Doufali marně, za námi se okénko zavřelo.
Odpověď Přijďte v osm byla jasná, proto jsme vycouvali z naší strategie, měli jsme přece ještě v živé paměti cestu na tvrdých sedadlech a volíme tedy druhou variantu. Ok, takže kupujeme tedy tři jízdenky klasicky bez jízdenky zdarma do Kunming a z Kunming do Dali. Do Dali nelze koupit, koupit si jízdenku musíte až v Kunming. Ok, tak tři jízdenky do Kunming, tvrdá lůžka, dvě spodní, jedno střední. Platíme, povedlo se. Jakmile zaplatíme, zavírá se okénko na polední pauzu. Číňané stojící za námi již za námi nestáli, přemístili se k jiným okénkům.
Poté jsme našli restauraci, do které budeme pravidelně chodit každý den po dobu, co budeme v Guilin, mladý personál (samé hezké slečny). Pokud bylo volněji a neměly moc práce, slečny vyšívaly nebo pletly nebo jen spaly s hlavou na stole.
Po jídle jsme zakoupili mapu města v turistickém centru. Toto město bylo turistické, zde jsme potkávali více zahraničních turistů, ale ne tolik, jak jsme původně očekávali. Nicméně pravidelné pouliční nabídky na sex s čínskými prostitutkami v nočním Guilin naznačovaly, že přece jen toto město v určitých měsících turistické je.
Co se týče počasí, bylo nádherně, na mě až moc teplo, město nesmrdělo, lehký opar tu byl, ale na 1,3 milionu lidí to bylo celkem dobré. Sluníčko pralo každý den.
S mapou jsme po jídle vyrazili na Vrcholek osamělé krásy. Jeli jsme tam MHD, což byl pro místní očividně zážitek. Bohatí cizinci a jezdí s námi. Kdyby nám neustále nenaznačovali, že jsme pro ně jiní a cizí, neuvědomoval bych si, že jsem v cizí zemi. Ani dnes mi nepřijde, že jsem byl někde v cizině. Pohyboval jsem se mezi nimi velmi přirozeně, cítil jsem se mezi nimi příjemně, vyzařovala z nich příjemná energie. Měl jsem pocit, že tam patřím. Věděl jsem, že to tak bude už před cestou, asi minulý život nebo co.
Díky jejich spontánnosti jsem si uvědomil, jak jsme u nás svázáni různými etickými pravidly jako jsou nesrkat na veřejnosti, neprdět, nekrkat, nefrkat, apod. Postupně jsem se také odnaučil mezi nimi smrkat při jídle do hadrového kapesníku, protože se jim to příčí, když si to, co vysmrkáme znovu dáváme do kapsy. To, co jde z těla je nečisté, mělo by jít z těla ven, proto plivou. Toto jsem se postupně při jídle v Číně odnaučil a dělám to dodnes, při jídle smrkám do papírového kapesníku a nevracím ho do kapsy.
Do kasičky u řidiče autobusu jsme vhodili každý z nás 1 yuan. Autobus má dvě patra, jdeme samozřejmě nahoru. Vystoupili jsme o zastávku později, kousek se vracíme.
V parku potkáváme skupiny děvčat a chlapců v krojích, připravují se na vystopení. Jejich kroje ukazují různorodost menšin, které v Číně jsou. V parku vystoupáme na Vrcholek (celkem namáhavé stoupání), skála uprostřed města, krásný rozhled, lehký opar zamezuje širšímu rozhledu, v dálce jsou vidět vápencové vrcholky, tak typicky známé pro Guilin a řeku Li. Po sestupu dolů se chceme podívat do jeskyně pod skálou. Jeskyně se otevírá pouze pro skupiny, počkáme na čínskou skupinu s průvodcem a vklouzneme tam s nimi. Jeskyně je zajímavá, nicméně nám moc neřekne, číňané se tam modlí a klaní se k rytinám starých mistrů. Po chvíli obdivování chceme odejít, ale jeskyně je docela komplikovaná a chvíli trvá než najdeme východ, musíme počkat opět na další skupinu turistů a s nimi vycházíme na světlo. Poté se procházíme po parku, potkáváme čínského učitele angličtiny, kluci si poté zahráli s jedním staříkem ping pong. Stoly byly venku, kluci tedy museli počítat s tím, že míček létal někdy více podle větru než podle úderů. Škoda, že jsem se nedostal k tomu, abych si také zahrál.
Cestou zpět se zastavujeme u prodejců suvenýrů, kupuji pár suvenýrů, červenou knihu předsedy Mao ZeDong pro zajímavost z poloviny v angličtině a pár čajů na čajové večery.
Poté opět večeře na stejném místě, návrat na pokoj
Dobrou noc

Pokračování příště...