Taška ze Španělska
Taška ze Španělska
Taška ze Španělska
Odmalička jsem měl jednu zvláštní vlastnost, která mi vlastně vydržela do dneška. Kdejaký šroubek či drátek, který jsem našel na cestě, skončil v mé kapse. Co kdyby se hodil? Když na návsi přistavili kontejner, aby tam lidé vyhazovali nepotřebné věci, vybíral jsem je a nosil domů. Tak se u nás hromadily staré krámy, jako například vařič, fén nebo žehlička. Jednou jsem dokonce ze starého lomu přinesl plnou igelitku pěkně smotaných různých barevných drátků. Vysypal jsem je na koberec a třídil. Mamka se rozzlobila a řekla, že to u mne v pokoji vypadá, jako když se tam vyblil robot. Všechny tyto pro mne důležité věci jsem musel vyhodit. Schoval jsem si je do garáže a vysloužil jsem si přezdívku bufeťák.
Před třemi lety jsem jel s mamkou o prázdninách do Španělska k moři. Vedoucí zájezdu nás upozornila
na to, ať si hlídáme své věci, že se tam hodně krade. První dva dny jsme trávili na pláži v blízkosti hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Třetí den jsme se rozhodli jít vykoupat do vzdálenějších lagun. Šli jsme po pěší zóně, která byla lemovaná palmami. Na jednom místě pod ní vedla široká roura, zřejmě na dešťovou vodu. Nahoře bylo malé zábradlí, a právě u něho jsem se zastavil a čekal na mamku, která se zapovídala. Jak tak čekám, vidím že dole leží černá taška. Probudil se ve mne bufeťácký pud a řekl jsem si: „Přece ji tam nenechám, co kdyby se hodila!“ Taška byla pěkná, jen trochu špinavá a byla vykradená. Ukrývala v sobě krém na opalování, klíče, vybrakovanou peněženku a léky. Přinesl jsem ji nahoru. Mamka zakroutila hlavou, pronesla něco o bufetu, ale vstrčila ji do igelitky. V lagunách jsme tašku vyprali a navečer, když jsme se vrátili na pokoj, jsme ji dali na balkon sušit. Na boku tašky byl malý ukrytý zip. Tak jsem ho rozepnul a vsunul ruku dovnitř. Do dlaně mi vklouzl prstýnek se třemi kamínky. To bylo překvapení.
Když jsme se vrátili domů, odnesli jsme prstýnek do zlatnictví, aby ho vyčistili.
Když jsme se po týdnu pro něj stavili, málem to s mamkou švihlo. Prstýnek byl ze 14-ti karátového zlata a byl zdoben dvěma diamanty a akvamarínem.
Tak tohle byl pro mne opravdu neobyčejný prázdninový příběh. Od té doby, už mi nikdo neřekl, že jsem bufeťák
Odmalička jsem měl jednu zvláštní vlastnost, která mi vlastně vydržela do dneška. Kdejaký šroubek či drátek, který jsem našel na cestě, skončil v mé kapse. Co kdyby se hodil? Když na návsi přistavili kontejner, aby tam lidé vyhazovali nepotřebné věci, vybíral jsem je a nosil domů. Tak se u nás hromadily staré krámy, jako například vařič, fén nebo žehlička. Jednou jsem dokonce ze starého lomu přinesl plnou igelitku pěkně smotaných různých barevných drátků. Vysypal jsem je na koberec a třídil. Mamka se rozzlobila a řekla, že to u mne v pokoji vypadá, jako když se tam vyblil robot. Všechny tyto pro mne důležité věci jsem musel vyhodit. Schoval jsem si je do garáže a vysloužil jsem si přezdívku bufeťák.
Před třemi lety jsem jel s mamkou o prázdninách do Španělska k moři. Vedoucí zájezdu nás upozornila
na to, ať si hlídáme své věci, že se tam hodně krade. První dva dny jsme trávili na pláži v blízkosti hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Třetí den jsme se rozhodli jít vykoupat do vzdálenějších lagun. Šli jsme po pěší zóně, která byla lemovaná palmami. Na jednom místě pod ní vedla široká roura, zřejmě na dešťovou vodu. Nahoře bylo malé zábradlí, a právě u něho jsem se zastavil a čekal na mamku, která se zapovídala. Jak tak čekám, vidím že dole leží černá taška. Probudil se ve mne bufeťácký pud a řekl jsem si: „Přece ji tam nenechám, co kdyby se hodila!“ Taška byla pěkná, jen trochu špinavá a byla vykradená. Ukrývala v sobě krém na opalování, klíče, vybrakovanou peněženku a léky. Přinesl jsem ji nahoru. Mamka zakroutila hlavou, pronesla něco o bufetu, ale vstrčila ji do igelitky. V lagunách jsme tašku vyprali a navečer, když jsme se vrátili na pokoj, jsme ji dali na balkon sušit. Na boku tašky byl malý ukrytý zip. Tak jsem ho rozepnul a vsunul ruku dovnitř. Do dlaně mi vklouzl prstýnek se třemi kamínky. To bylo překvapení.
Když jsme se vrátili domů, odnesli jsme prstýnek do zlatnictví, aby ho vyčistili.
Když jsme se po týdnu pro něj stavili, málem to s mamkou švihlo. Prstýnek byl ze 14-ti karátového zlata a byl zdoben dvěma diamanty a akvamarínem.
Tak tohle byl pro mne opravdu neobyčejný prázdninový příběh. Od té doby, už mi nikdo neřekl, že jsem bufeťák
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Nevím, jestli se nálezu dá říci štěstí, protože myslím na toho, kdo o prstýnek přišel.Nakonec, jak se říká, nic se neděje jen tak.Příběh se mi pěkně četl. A rozesmála mě maminka, svým vtipným výrokem :-))).
17.03.2009 21:15:00 | Lota