Ukrajina I

Na počátku bylo seznámení s mladou Ukrajinkou, která v ČR studovala svoji druhou univerzitu. Tu první měla hotovou už z Melitopolu. Ze seznámení vyklíčilo přátelství celé naší rodiny s ní.
Při jednom rozhovoru podla klíčová otázka. Z které části Ukrajiny seš? Od Azovského moře, odvětila. Mám tam po babičce ve vesnici Kirilivka, která leží na břehu, domek. Jak je to skoro 2000km daleko. A dá se tam jet a ubytovat se u vás, otázala se moje žena. Jasně, ale je lepší jet tak na měsíc, ať si užijete. Vzali jsme tedy tři dajší rodiny kamarádů a jeli.

Už i cesta naznačila, že půjde o expedici mimořádnou.

Netušili jsme, že sraz na Rohlence v pátek v 7 večer se stane tradicí.
Už tam mě zaujelo, že kamarádův Ford má nový motor, na naftu. Když jsem mu to řekl, odvětil, že má pořád původní - bedzín. Tak ti tam něco klepe, namítnul jsem, neměl bys s tím do servisu? Uklidnil mě, že před týdnem v servisu byl a motor je ve skvělám pořádku.
Klid trval téměř do Popradu. Bylo k půlnoci,právě jsem jel za ním, když se z jejich motoru vyvalil oblak dýmu. Ojnice se uvolnila, opustila své tradiční místo, prostřelila díru do bloku a zapíchla se zevnitř do chladiče. Pro motor je tohle konečná.
Odtáhli jsme je do Popradu k první benzince, která byla zároveň půjčovnou vozíků a pod heslem všechno jde když se chce, si rozdělili čtyři členy posádky, půjčili vozík na bagáž a jeli dál.
Další zastavení kromě čurání byla hranice. Zvěsti o ukrajinských celnících a neuvěřitelných problémech nás naplnili zvědavým očekáváním.
Nestalo se nic. Mnohem větší problémy dělali Slováci. Na Ukrajinské straně se při pohledu do techničáku zeptal celník - co je to za firmu, které patří vaše auto, co ta firma dělá? Odvětil jsem, že pomáháme lidem ze závislosti na drogách. Celník se zeptal - a drogy vezete? Ne, odvětil jsem. Tak jeďte! A Ukrajina otevřela svoji náruč.
Pokračování příště.